VOLEJE

Badmintonové momentky
text a foto Řízek

Za zatáčkou se vynořila Vinoř. Jistě bych se tomu býval byl zasmál - směji se všemu, nejraději vlastním vtipům -, jenže mě to napadlo až teď.

Podle Tomáše, pro nějž jsme tam v sobotu s bráchou fotografovali pro nás exotický sport, jsme zachytili jakýsi badmintonový situační humor. Za sebe musím říct, že nevědomky, bral jsem to smrtelně vážně, vůbec jsem se přitom nechechtal.

Ač by jistě bylo čemu; výlet přes celou ten den prosluněnou Prahu za lovem tělocvičnových momentek proseckých hráčů, kterak prvoligově bojují s týmem Lžiradotína (!), byl sám o sobě trochu absurdní. Další legrační věcí byl nepochybně výsledek - papírově vyrovnaný duel o postup do play-off skončil výhrou Pseudoradotína 8:0. A možná i některým laikům z vašich řad by cukaly koutky, když by sledovali hádku zapálených soupeřů o to, jestli je opeřený míček příliš rychlý, či nikoli. Ale jasně, je to sport. My se také hádáme při hanspaulce - a brzy zase budeme.

A kdo že to proti Proseku vlastně hrál? Domácí tým, který má tak dlouhý název, že jsem jej snad ani nedočetl do konce, a i tak se jim sotva vešel na dresy, totiž místně přísluší k nám do Radotína. Jenže, jak jsem byl zasvěcen, je to jen taková formalitka, něco jako střížkovská Bohemka. A tak "radotínští" vesele trénují v nádherné badmintonové tělocvičně v třicet kilometrů vzdálené Vinoři. Tu by ten zárodek sportovního redaktora ve mně měl asi označit za andělský chrám, kde se za měkkého světla k barevné zemi snáší tisíce peříček z jejich bělostných chvostů, nebo nějaký podobný žvást.

Jak už jsem říkal, s Prosekem, kterému jsem samozřejmě stranil víc než Rádobyradotínu, to nedopadlo vůbec dobře. I tak však měli důvod k oslavě - jejich béčko se mezitím na jiném kolbišti zachránilo ve druhé lize. A koneckonců, mají také hezké fotky. (Viz zde.)