PÍSNĚ KOSMICKÉ

Myslím na tebe, na tebe, na tebe

text a foto Řízek

Narozeninové oslavy vyhledávám. Zatímco se však v klubovně jedna taková rozjížděla, seděl jsem v potemnělé redakci a mediálně nádeničil. Nikdo kromě mě tam nebyl, a tak pracovní tempo polevilo, placatá televize po celém dnu zmlkla, hrála má rozhlasová stanice na Jangu (o které kritičky tvrdí, že je v ní jen R.E.M. a něco, co zní jako R.E.M.) a asi někde daleko za (mým) obzorem padaly letadla a vlády.

V jedenáct jsem to i sebe zabalil, pozhasínal a pospíchal také slavit – vedený snahou tam být co možná nejdříve, aby rozdíl v náladě mé a davové byl ještě dostihnutelný a aby riziko vzájemného neporozumění bylo ještě úměrné té daleké cestě k lázním. Došel jsem za pět minut dvanáct, a když jsem se zorientoval a rozkoukal, tak jsem koukal. Všichni byli střízliví, měli na sobě vesmírná pozlátka a hráli jakýsi hvězdný víceboj. Pozlátka jsem neměl, a tak jsem se aspoň pokusil pochopit a vyfotit jeho podle všeho poslední disciplínu.

Nevím, jestli to byl od organizátorů záměr, ale ty papírové hvězdolety, jež se měly posléze po koberci pohybovat silou z plic jednotlivých soutěžních dvojic – to je přece sálová verze powerkitingu! Toho námi tolik milovaného a Milanem opovrhovaného sportu! Není divu, že zvítězili Marťas se Šroubovákem. Oba už do tohoto odvětví, vyhrazeného odvážným a bohatým nadšencům se sklonem k exhibicionismu a k přehlížení práv majitelů polí a luk, totiž už nahlédli. A proto vytvořili prvního papírového komorového draka, jehož vyzdobili sebevědomým GET OUT OF MY WAY! (v překladu zhruba Uhni z mého levého pruhu, fáčko jedno rezatý smradlavý!). Závod samozřejmě s přehledem vyhráli a zasloužili si kyselý brut šampus. Naopak Žvejkova šnečí jízda, to byla komédie.

A pak už se mohlo začít slavit. Milan říkal, že jsme po sobě házeli ten obrovský míč ze sokolovny. Věřme, že ano. Z repráků se linula druhá nejstarší a zároveň nejlepší deska Mňágy, která asi netuší, že tam nahrála i píseň Čtyry buzeranti. Pak jeden z oslavenců Rádoš vzal i kytaru, i Piškot ji popadl. A hráli pěkně. I já jsem hrál, když jsem odložil všechny chlebíčky a kelímky a foťáky. A druhý oslavenec Lukyk to vše povzneseně pozoroval z křesla.

Bylo to pěkné.