ZŘÍM TĚ!

Po modré společně
text Maruška, ilustrační foto Řízek

"Pokud budete mít pocit, že se hýbete, stačí zavřít oči. Během celého představení, prosím, pokud možno, neopouštějte sál,“ zahlásila slečna uvaděčka a osoby na sedadle 18 ve čtvrté řadě se zmocnil starý známý klaustrofobní pocit.

Včasná rezervace se vyplatila. Dva právníci (jeden aktivní, druhý zatím pasivní) a blíže neurčený počet skautů z Radotína se ocitlo v neobyčejném kině na neobyčejném filmu s neobyčejně obrovskými brýlemi. Někteří byli v 3D poprvé, někteří také naposledy. Po půl hodině zarývání nehtů do sedadla, střídavého sundávání a nandavání komických brýlí se málem uvolnilo výše zmíněné místo. Závratě neustávaly a třesoucí kolena taky ne. Nicméně v rámci otužování jsem se zapřela, že tedy těch 161 minut "kultovní podívané" vydržím stůj co stůj.

Kladní hrdinové měli modré ocásky, létající hory a spoustu žvástů o matce přírodě. Záporní naopak mluvili málo, zato stříleli hodně. Zápletka je prostě jedním velkým klišé. Tvůrci však jasně věděli, jaký je jejich cíl, a tak lásku lidskou omezili v rámci lásky přírodní a neštítili se ji vyjádřit perverzním spojováním lidských ocásků s těmi zvířecími. Co si však budeme povídat, nevím jak skautům, ale nám ostatním o lásku k přírodě nešlo, přišli jsme konzumovat efekty.

Přes růžové brýle jsme s modrými lidmi létali na pestrobarevných dracích, procházeli se kapradím a utíkali zloduchům téměř až do jedné hodiny po půlnoci. I po krásné podívané jsem si ale jistá, že nechci žít ve světě Avataru jako spousta mých známých. Je to svět paradoxů. Kouřící Sigourney Weaver je kladná hrdinka, modří lidé mají levicové řeči a sexy hlavní hrdina na vozíčku celý film proběhá.

Prý už se připravuje druhý díl. Takže rada na závěr: Jamesi, příště k tomu distribuuj i nějaký alkohol. Třeba něco z agáve, ať je to pure nature.

SLAVIČÁK REVIVAL!

Kalamita z té lepší stránky
text Slipouš, fotky Řízek

Když už napadne v Praze – konkrétně v Radotíně – sníh, většinou si ho nikdo pořádně neužije, protože se na loukách záhy změní v bahno a na silnicích v hnusnou slanou břečku. To ovšem není případ letošní zimy! Sněhová kalamita dokonce zastavovala autobusy a k mému údivu i vlaky a napáchala mnohamilionové škody. Abych pravdu řekl, mě se příliš nedotkla, tedy v tom negativním smyslu slova, ba naopak, konečně nastala příležitost sfouknout ze saní a bobů tlustou vrstvu prachu a vyrazit do Slavičáku!


Už nevím, kdo byl prvotním iniciátorem této akce, ale na tom přeci nezáleží. Důležité je, že byla hojná účast (Řízek, Slipouš, Venál, Milan, Pája, Žvejk, Marťas, Máří, Jolča a Káťa). V tomto složení jsme se vydali – někteří poprvé – zdolávat svahy Slavičího údolí a přilehlé cesty. Na svých strojích jsme se neohroženě vrhali z kopce a při tom vzpomínali na chvíle, kdy pro nás tyto zimní radovánky nebyly nic neobvyklého.


V průběhu dopoledne vznikala dokonce i akční videa a neméně akční fotografie pořízené především mobilními telefony Vaška a Řízka. Nejdříve jsme otestovali Slavičí louku s velikým umělým skokem, kterému někteří z nás prostě nemohli odolat. Později nás napadlo, že bychom se mohli také svézt na nedaleké lesní cestě vedoucí od závory směrem k Edenu. Jak jsme se přesvědčili později, nápad to byl geniální.


Nová trať začínala docela širokou cestou, která nabývala na sklonu, až se nakonec změnila v prudkou úzkou pěšinu lemovanou stromy a kládami. Měla však jednu drobnou nevýhodu, prostě se muselo zase vylézt stejnou cestou nahoru. Nás to ale neodradilo a každý se svezl několikrát. Je to bezva pocit, když slyšíte pod saněmi šustit sníh, v uších vítr a do očí vám lítá led, když se marně snažíte vybrat zatáčku…Tak dobře jsem si už opravdu dlouho nezasáňkoval, takže není co řešit, popadni saně a hurá na svah!

O HUKOVI Z PLAKÁTU

Jak na kyberšikanu
text, foto a montáž Řízek s využitím hcsparta.cz

Jako děti jsme častokrát balancovali mezi legrací a šikanou, to když jsme si třeba s výrazem nejhlubšího pohrdání a odporu ve třídě otírali ruce o spolužáky řkouce: „Fůůj – máš Zikovou!“ (to byla neoblíbená spolužačka a zároveň v tu chvíli asi i nějaká nakažlivá nemoc). Nebo když jsme jiného nepopulárního (nebo vlastně – jak se to vezme) člena kolektivu o přestávce trefovali fotbalovým míčem, až – a zde je potřeba přejít do jednotného čísla – jsem rozbil jakési okno.

Myslel jsem, že už jsem z toho vyrostl, ale asi ne tak docela. Ve čtvrtek jsme s mou oblíbenou blondýnou provedli mému současnému spolužáku Honzovi Hukovi zlou věc. Tento bývalý hráč FC Forejt, ale především básník a skalní (horolezci, zpestřete!) fanoušek hokejové Sparty se ničím neprovinil, a i přesto se stal terčem posměchu. Našeho, ale i dalších. Založili jsme totiž na facebooku skupinu nazvanou Honza Huk na plakáty! inspirovanou právě touto manipulovanou fotografií. V době uzávěrky tohoto textu v ní bylo 118 lidí a všichni až na jednoho se velmi dobře bavili.

Kdybyste se chtěli inspirovat, přináším stručný návod, jak něco podobného provést někomu z vašeho okolí:

1) Počkejte si, až vaše potrhlé spolužačky zase nebudou vědět, co roupama, a uspořádají večírek v retro stylu. Vezměte s sebou fotoaparát a vyfoťte někoho, kdo vypadá jako kříženec Elvise a Top Guna. Ta fotka se Vám může hodit, však ještě uvidíte.

2) Pročítejte si při cestování hromadnou dopravou černobílé sparťanské asi motivační billboardy, na nichž hovoří zřejmě samotní hráči. Po všech těch ztečích, živlech, proroctvích a biblích vám dojde, že ty plakáty jsou sice fotogenické, ale jejich texty zoufale nablblé. Co s tím?

3) Chce to úderný slogan. Hodí se někdo s dokonale rýmovacím jménem. Třeba básník Huk. Počkat – někde přece máme jeho famózní podobiznu! Kde jen to bylo…?

4) Zde se dostáváme na první hranu. Je správné využít pěkně vypadající billboard i s logem Sparty a s roztřeseným rukopisem jakéhosi pana hokejisty Gulašiho? Patrně ne. Ale když už jsme do toho šlápli, nelze jinak, než to rozmazat.

5) Pan Gulaši díky sofistikovanému grafickému programu mizí pod nánosem křížence Elvise a Top Guna. Úderný slogan už máme, stačí jím aktualizovat hráčova slova. Hodí se na to klonovací razítko (když už máte hotový puk, ze dvou třetin jste hotovi i s příjmením!), nástroj štětec a stará uběhaná myška, tak vhodně simulující roztřesený hokejistův rukopis. Polovině týmu Řízkových stránek to zabralo tak půl hodiny, a to se za to stydím.

6) Nadšená žena, která má trpělivost experimentálně hodinu a půl zakládat novou fanouškovskou skupinu na facebooku, je nezbytností. Nebude se Honza zlobit? Tuhle otázku nemá cenu řešit. Jasně že bude. Hlavně tam ale nezapomenout napsat, že třeba když se sejde 500 lidí, Honza Huk se skutečně objeví na plakátech v metru.

7) Doufat, že se těch 500 lidí nesejde.

Přejeme příjemnou zábavu vám i vaší oběti!