SLAVIČÁK REVIVAL!

Kalamita z té lepší stránky
text Slipouš, fotky Řízek

Když už napadne v Praze – konkrétně v Radotíně – sníh, většinou si ho nikdo pořádně neužije, protože se na loukách záhy změní v bahno a na silnicích v hnusnou slanou břečku. To ovšem není případ letošní zimy! Sněhová kalamita dokonce zastavovala autobusy a k mému údivu i vlaky a napáchala mnohamilionové škody. Abych pravdu řekl, mě se příliš nedotkla, tedy v tom negativním smyslu slova, ba naopak, konečně nastala příležitost sfouknout ze saní a bobů tlustou vrstvu prachu a vyrazit do Slavičáku!


Už nevím, kdo byl prvotním iniciátorem této akce, ale na tom přeci nezáleží. Důležité je, že byla hojná účast (Řízek, Slipouš, Venál, Milan, Pája, Žvejk, Marťas, Máří, Jolča a Káťa). V tomto složení jsme se vydali – někteří poprvé – zdolávat svahy Slavičího údolí a přilehlé cesty. Na svých strojích jsme se neohroženě vrhali z kopce a při tom vzpomínali na chvíle, kdy pro nás tyto zimní radovánky nebyly nic neobvyklého.


V průběhu dopoledne vznikala dokonce i akční videa a neméně akční fotografie pořízené především mobilními telefony Vaška a Řízka. Nejdříve jsme otestovali Slavičí louku s velikým umělým skokem, kterému někteří z nás prostě nemohli odolat. Později nás napadlo, že bychom se mohli také svézt na nedaleké lesní cestě vedoucí od závory směrem k Edenu. Jak jsme se přesvědčili později, nápad to byl geniální.


Nová trať začínala docela širokou cestou, která nabývala na sklonu, až se nakonec změnila v prudkou úzkou pěšinu lemovanou stromy a kládami. Měla však jednu drobnou nevýhodu, prostě se muselo zase vylézt stejnou cestou nahoru. Nás to ale neodradilo a každý se svezl několikrát. Je to bezva pocit, když slyšíte pod saněmi šustit sníh, v uších vítr a do očí vám lítá led, když se marně snažíte vybrat zatáčku…Tak dobře jsem si už opravdu dlouho nezasáňkoval, takže není co řešit, popadni saně a hurá na svah!