PŘÍŠTĚ ZASE VYHRAJEME

Vítězná vlna, na které se po minulém zápase vznášel FC Forejt, byla nakonec jen taková vlnka, jako když na klidnou hladinu rybníka dosedne list ze stromu nebo když někde pod hladinou kapr rozhýbe svou ploutev. Ve třetím kole náš tým naopak chybně navázal na první letošní duel a opět prohrál 0:3.

Nevím, co vykoumali kolegové při pozápasovém hodnocení v čínské restauraci, kam nejlepší muž minulého utkání Luboš (na snímku) zrovna mířil, podle mého však ubohý výsledek zapříčinil hlavně náš tristní útok a brutální produktivita soupeře (rozuměj náš děravý brankář).

Taky nám moc nepomohlo, že jsme se v Záběhlicích sešli na poslední chvíli a opět nebylo moc jasné, kde a co má kdo hrát. A že jsme hned, jakmile to bylo možné, dostali gól po sice pohledné a přímočaré, nicméně dosti náhodné akci. Ne, že by se mi to za deset let, co hrajeme hanspaulku, stalo poprvé, ale pokaždé to naštve, destabilizuje a rozhodí.

Tým Sme moc přitom podle mého byl mnohem hratelnější než ty další dva, jež nám dosud letos los přihrál. Ve středu hřiště jsme jim v pohodě stačili, ani v obraně nás moc netlačili. Když budu hodně skromný, na remízu to bylo.

Občas jsme si to docela pěkně rozehráli a vypadalo to z dálky i jako fotbal. Jenže naše kombinace se pokaždé rozpadly kousek před pokutovým územím, a tak jsme si za celý zápas nevytvořili vůbec žádné šance. A nepočítám-li dvě slabé hlavičky a snad i mou propagační ránu z výkopu, ani jsme nevystřelili mezi tyče. Takže se chlapík na druhé straně na čisté konto opravdu moc nenadřel. Vlasta nadával, že mu nikdo nepřihraje a Matyáš svoje nadějné kličkování pokaždé přehnal. Péťa mohl být slavný, kdyby nemířil vedle a to bylo tak nějak vše.

Mít trochu štěstí, mohlo to však být ještě drama. Na začátku druhého poločasu jsme možná malinko zatlačili a vytvořili aspoň pár závarů. Jenže pak jsem po Alexově selhání ne zrovna šťastně vyřešil situaci jeden na jednoho, jak s ohledem na výsledek, tak i kvůli kotníku, který mě v rozhodující moment nepodržel. A bylo to 0:2 a představa, že bychom zápas otočili, když jsme doteď nic nevymysleli, byla v tu chvíli hodně divoká - a jak se ukázalo, opravdu nereálná.

A třetí gól, ten byl tedy hodně trapný a jde na můj vrub, a tak tu onu hanbu nebudu blížeji rozpitvávat, ale upřímně řečeno, to už bylo celkem jedno. Nicméně dostat 3 góly ze čtyř střel není úplně dobrá bilance.

Pozitivní ale bylo, že se nikdo vážněji nezranil a že na rozdíl od Sparty nám tahle prohra nepřibouchla dveře do miliardářské Ligy mistrů, takže to tolik nevadí. A navíc, každý primitiv z našich dosavadních výsledků 0:3, 6:2 a 0:3 pohodlně dovodí, jak to dopadne příště. Takže je nač se těšit.

text a mobilní fotka Řízek

PRVNÍ JARNÍ PADESÁTKA

Repase vidlice? Osm set plus materiál. Mytí čistého kola? Dvě stě pade. Nová kazeta - to jsou ty srandovní ozubená kolečka vzadu? Bez koruny osm set. Ale vytáhnout ve čtvrtek ráno líné tělo na vyjížďku, to je fakt k nezaplacení.

Své horské kolo GT jsem dával do servisu asi po dvou letech s vědomím, že je lehce zanedbané. Odborníci podolské opravny Krab cycles mě přesvědčili, že je zanedbané velmi a že hrozí jeho, a tím i má zkáza. A že je tedy fér, abych jim za tu záchranu zaplatil téměř pět litrů.

Pět litrů není málo na to, že po většinu času odpočívá ve sklepě, přemítal jsem, když jsem si stroj vezl domů. A tak jsem ho hned o dva dny později vytáhl na první jarní padesátku.

Z Pankráce to sviští. A na branické cyklistické magistrále seznávám, že investice se vyplatila, protože kolo nevrže, ale zpívá. Naducané pneumatiky vrní po asfaltu a maminy na bruslích se sotva stíhají vrhat ke straně. Slunce hřeje tak akorát, vítr neprudí, a mohl jsem být v práci. Tohle je mnohem lepší!

A teď na Točnou. Hrozně nepříjemný krpál. Ale nahoře na letišti na mě čeká žlutý dvouplošník a nějaké bagry. Nad letištěm musím chvíli dokonce tlačit, a to je potupné. Naštěstí mi dnes všichni dali košem, a tak to nikdo nevidí.

Sjíždím kamenitou polňačkou do Dolních Břežan. Ano, i vidlici pan Krab rozebral a složil dobře. Břežany jsou obec červených autobusů. Funí a nadskakují na zpomalovacím prahu, zrovna jako já.

Řítím se do Libeře, domova Libeřských lahůdek, které svého času dodávaly bagety do stánku na hlaváku. Jak já bych si dal bagetu!

Zahořanský potok má podivně moc vody. Cestou mě staví dvě postarší turistky, jestli projdou suchou nohou. Přiznám se, že nevím. Nějaké mosty jsem cestou viděl, ale do Zahořan se jezdí kvůli těm asi třinácti brodům. Asi jsem jim moc nepomohl.

Před Davlí už s mokrýma nohama na posezení pojídám citrónové sušenky z Rakouska, promiň, Maruško. A ono je skoro jedenáct, musím sebou hodit, protože ta práce přeci jen počká jen do odpoledne. Po červené do Oleška, to je strašnej kopec mezi šutry a chatkami! Plazím se nekonečné minuty na Večerníčkův převod a myslím na bagetu.

A pak už jen po asfaltu přes Vrané, Jarov a Braník domů - do jídelny u Melíška, které znalci říkají Pára. Smažený hermelín s bramborovým salátem mezi dělňasy je taky k nezaplacení. A pak hurá do práce. Víc takových výletů!

text Řízek, mapička z endomondo.com

EFEKTIVNÍ VANIČKA

V neděli se ve sportu děly věci. V Číně ve formuli zvítězil Mercedes, poprvé po 57 letech. Ve Vysočanech vyhrál FC Forejt, poprvé po 10 měsících a dvou dnech. S debaklem 2:6, kterému ještě v poločase nenasvědčovalo nic, odjíždělo Pražské peklo, jehož hráči budou asi ještě dlouho nevěřícně kroutit hlavou.

"My jsme prohráli snad sto zápasů, já už ani nevím, kdy jsem naposled vyhrál, snad v žákách, vole," řekl by před utkáním Radek Sňozík, kdyby byl náš kapitán. Přesněji to bylo 17. června 2011. Ale že nás vede stratég Venál, konstruktivně vymyslel, jak bychom mohli získat první body. "Budeme hrát takovou jako vaničku," popsal novou taktickou variantu a rozestavení hráčů. Vanička byla na místě. Kromě toho, že řada z nás má podobně tvarovaná břicha, bylo i hřiště u parku Podviní poměrně nasáklé (Mercedes by rozhodně nasadil pneumatiky do mokra) a počasí spíš podzimní, Vlastík přišel s parapletem a za brankou hučel splav jako kotel domácích hooligans.

Místo vaničky se nakonec hráči rozestavili do jakéhosi sprostého kosočtverce. A pak stejně pobíhali nekoordinovaně. Na mrňavém hřišti nastala klasická forejtovská chaotická plácaná. Vím, že to někdo viděl jinak, vždyť jsme se po vyhraném utkání taky stihli pohádat, ale soupeř opravdu nebyl o moc horší než my. Peklo bylo sice mnohem slabší než náš první letošní soupeř, ale mělo asi tak dva hráče, kteří, kdyby neměli po celý zápas nehoráznou smůlu, by nás museli zcela pohodlně vymíchat všechny.

Ale nestalo se: zatímco oni vytrvale trefovali tyčky, nám naopak rozhodčí věnoval penaltu za ruku - stejnou Zdeňkovu ruku nám pak v druhém poločase odpustil. Jenže na penalty nejsme zvyklí, nikdo nevěděl, co si počít, začali jsme panikařit, a tak to nakonec Matyáš totálně zazdil pýchavkou do přesného středu branky, přestože kapitán prosazoval, aby se penalty zhostil Péťa, a já se jsem se z branky taky nesměle hlásil.

Škoda, místo toho jsme dostali gól, po jednom z kolapsů obranné trojice, čtveřice, či kolik nás vlastně bránilo. Jenže se projevila vůle kapitána, který napřáhl z velké dálky a asi i díky obřímu stínítku Vlastíkovi to brankář nějak nevychytal a srovnali jsme na 1:1.

Za vyrovnaného stavu nastala přestávková porada, nebo spíš vzrušená výměna názorů: Venál sjel penaltového mága Matyáše, Vlasta děl své pravdičky, já jsem zastával názor, ať začneme prokrista trochu střílet, každý kritizoval obranu připomínající Brownův pohyb a celkově to bylo velmi účelné a konstruktivní.

A pak se ve druhém poločase děly věci. Nevím, kdo to načal, ale obě akce byly parádní: po pravé straně Vašek v tísni přihrával vzduchem, Luboš si míč elegantně zpracoval ve vzduchu a poté nechytatelně zavěsil. A o pár minut dříve, nebo později Péťa z téměř nemožného úhlu ranou ke vzdálenější tyči překvapil brankáře.

Do klína nám nenadále spadlo vedení, ale Peklo to ještě nehodlalo vzdát, však do konce zápasu chybělo ještě asi půl století. Začali nás doslova obléhat, stříleli, kličkovali, nahrávali si, a my, když už nám půjčili balón, jsme ho bojácně hned někam zakopli. Když snížili na 3:2, nemohl se nikdo moc divit. Naštěstí jsme hned zase odskočili na 4:2, celkem z dálky střílel tuším znovu Luboš. Obrana Pekla v čele s gólmanem asi neměla svůj den, anebo jsme prostě byli brutálně efektivní.

Nechci říkat, že bychom neměli šance, ale těch, které bychom dotáhli až do nebezpečného zakončení, fakt moc nebylo - a když už ano, byl to obvykle gól. Jednu z nejhezčích nevyužitých předvedl Václav, který prošel u levé čáry až k rohovému praporku a centrem jak z ligy našel Vlastíkovu hlavu, ten ale hlavičkoval příliš na střed branky. Vlasta celkově hrál mnohem lépe než minule, třebaže se nakonec neprosadil. A Vaška bychom mohli klidně považovat za tahouna.

V závěru se všichni soupeři včetně brankáře nacpali do našeho pokutového území, jenže i díky brankové konstrukci a obětavosti obránců, kteří hokejově padali do střel, jsme odolali. Naopak Péťa tentokrát z druhé strany a Matyáš do prázdné branky uzavřeli na celkových 6:2.

Jak slaví Forejt výhru? Už jsme to asi zapomněli. Místo toho jsme se poškorpili, urazili,  nechali jsme notebook v autě, dohnali druhou posádku s oním počítačem, litovali toho poškorpení a snad se i usmířili. Podle názorů některých expertů mohl zápas skončit 15:2 v náš neprospěch, jiní to viděli naopak, a dokonce kdosi troufale zalitoval, že se nemůžeme na videu podívat na sestřih klíčových momentů. Já si myslím, že je výsledek vůči soupeři poněkud krutý. Ale to je sport, že jo.

text a umělecká mobilní fotka Řízek