Repase vidlice? Osm set plus materiál. Mytí čistého kola? Dvě stě pade. Nová kazeta - to jsou ty srandovní ozubená kolečka vzadu? Bez koruny osm set. Ale vytáhnout ve čtvrtek ráno líné tělo na vyjížďku, to je fakt k nezaplacení.
Své horské kolo GT jsem dával do servisu asi po dvou letech s vědomím, že je lehce zanedbané. Odborníci podolské opravny Krab cycles mě přesvědčili, že je zanedbané velmi a že hrozí jeho, a tím i má zkáza. A že je tedy fér, abych jim za tu záchranu zaplatil téměř pět litrů.
Pět litrů není málo na to, že po většinu času odpočívá ve sklepě, přemítal jsem, když jsem si stroj vezl domů. A tak jsem ho hned o dva dny později vytáhl na první jarní padesátku.
Z Pankráce to sviští. A na branické cyklistické magistrále seznávám, že investice se vyplatila, protože kolo nevrže, ale zpívá. Naducané pneumatiky vrní po asfaltu a maminy na bruslích se sotva stíhají vrhat ke straně. Slunce hřeje tak akorát, vítr neprudí, a mohl jsem být v práci. Tohle je mnohem lepší!
A teď na Točnou. Hrozně nepříjemný krpál. Ale nahoře na letišti na mě čeká žlutý dvouplošník a nějaké bagry. Nad letištěm musím chvíli dokonce tlačit, a to je potupné. Naštěstí mi dnes všichni dali košem, a tak to nikdo nevidí.
Sjíždím kamenitou polňačkou do Dolních Břežan. Ano, i vidlici pan Krab rozebral a složil dobře. Břežany jsou obec červených autobusů. Funí a nadskakují na zpomalovacím prahu, zrovna jako já.
Řítím se do Libeře, domova Libeřských lahůdek, které svého času dodávaly bagety do stánku na hlaváku. Jak já bych si dal bagetu!
Zahořanský potok má podivně moc vody. Cestou mě staví dvě postarší turistky, jestli projdou suchou nohou. Přiznám se, že nevím. Nějaké mosty jsem cestou viděl, ale do Zahořan se jezdí kvůli těm asi třinácti brodům. Asi jsem jim moc nepomohl.
Před Davlí už s mokrýma nohama na posezení pojídám citrónové sušenky z Rakouska, promiň, Maruško. A ono je skoro jedenáct, musím sebou hodit, protože ta práce přeci jen počká jen do odpoledne. Po červené do Oleška, to je strašnej kopec mezi šutry a chatkami! Plazím se nekonečné minuty na Večerníčkův převod a myslím na bagetu.
A pak už jen po asfaltu přes Vrané, Jarov a Braník domů - do jídelny u Melíška, které znalci říkají Pára. Smažený hermelín s bramborovým salátem mezi dělňasy je taky k nezaplacení. A pak hurá do práce. Víc takových výletů!
text Řízek, mapička z endomondo.com
čtvrtek 19. dubna 2012
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat