BLBÉ OBDOBÍ FOREJTŮ

Náš nefotbalový tým je v posledních dnech trochu ve stínu stejnojmenného hradního protokoláře, toho času na odchodu. Oba mají nicméně společné, že se jim posledních pár dní zrovna příliš nevyvedlo.

Pokud budu pokračovat v nevtipných paralelách, tak zatímco pan Forejt pravděpodobně kvůli bílému prášku a těm dalším věcem přišel o post velvyslance ve Vatikánu, tedy o kariérní postup, my jsme dvěma porážkami na závěr sezony přišli o možný postup do předposlední ligy.

U nás rozhodl především zápas proti FC Rosengart, který jsme prohráli 6:8 v Záběhlicích hned vedle čínské restaurace. Kdybychom tam totiž uspěli, rýsovalo se teoreticky třetí místo, šampus, panáky, skandování jednoduchých sloganů zakončených "hop, hop, hop", vyčítavé telefonáty manželek a na jaře zase smutný sestup. Jenže to nějak nevyšlo.

Přestřelka se odehrála v ukrutné zimě a podivné mlze a já jsem ji sledoval od postranní čáry, neboť jsem si vymyslel zdravotní problém s třísly a přilehlým územím.

Průběh utkání byl přinejmenším nadějný. Bohužel jsme ze situace, kdy každá naše střela skončila nejméně jedním gólem, nevytěžili výraznější vedení. Naopak se časem v mlze rozkoukal nejlepší hráč soupeře. Vlasatý kanonýr se pak prosazoval prakticky pokaždé, když se objevil na naší polovině, a nebylo ho možné uhlídat. Nebo aspoň kluci tvrdili, že to nejde.

Padaly dost divné góly na obou stranách. Matyáš třeba dvakrát skóroval hlavou (!). Bohužel v druhém poločase Rosengart už povětšinou vedl a i naše dotahování bylo takové jepičí.

V posledním kole tak už vlastně nebylo o co hrát, s postupujícím Rošambem jsme si mohli maximálně spravit chuť, anebo si utvrdit, že osmá liga k nám prostě ladí. Do branky jsem se vrátil, protože po porovnání bolístek jsme s bratrem usoudili, že jeho čerstvě zjištěná mononukleóza je přece jen horší.

Týmu to moc neprospělo: po celkem vyrovnaném začátku se nějak stalo, že jsem chtěl hodit balon daleko pryč, jenže pak Luboš zařval: "Dej to Kajetánovi!" a já jsem na poslední chvíli poslechl a míč poslal zhruba jeho směrem. Jenže soupeř asi tušil, že se Kajetán jmenuje Kajetán, takže náhle změnil směr a vyrazil pro volný míč, který pohodlně poslal do prázdné branky. V reálu to vypadalo ještě trapněji než takhle popsané. Možná, kdybych změnil font na Comic Sans, bylo by to adekvátní.

I my jsme měli pár šancí, jenže místo toho jsme dostali další dva góly z naprosto stejného místa do naprosto stejné šibenice. Pak se ještě někdo trefil z voleje placírkou k tyčce a sezóna skončila porážkou 0:4 a propadem na šesté místo. Vlastně jsme pak ještě šli na chvilku do hospody.

Více fotek zde.

text a fotky Řízek

KAMIKAZE MAJÍ PIŠKOTŮV POHÁR

Když mi ráno teploměr v autě nechápavě ukázal -4, byl to asi takový úlet, jako když brácha kdysi sebral ze stojanu důchodcům na Andělu balík bezplatných novin Metro a vypustil je z nejvyššího patra schodiště základní školy. Krásně plachtily, ovšem Piškot tehdy dostal napomenutí třídního učitele. Ani my jsme nápad zařídit na turnajovou sobotu nejchladnější den snad od doby Gottwalda neocenili. Piškotův pohár se navzdory popletenému počasí odehrát musel, co by tomu řekli sponzoři. A vyvedl se. Nový putovní pohár si odnesli turnajoví nováčci z týmu LC Kamikaze AbyDal; doufejme, že se příští rok vrátí i s ním.

Své by o rozmarech jara mohli, nebo spíš nemohli vyprávět třeba Hanč s Vrbatou, jež ještě větší nečas zastihl téměř na den přesně před sto lety. Ale dost už o počasí, beztak bylo téměř stejné jako loni, slunko tehdy zrovna tak pálilo, jen bylo tenkrát asi o třicet stupňů více.

Na třetí ročník našeho turnaje se na hřiště na sídliště Chodov, kam jsme rozrůstající se turnaj z pragmatických důvodů přesunuli, přijelo rekordních osm týmů a několik dalších jsme museli odmítnout - proti prvnímu ročníku to bylo skoro mistrovství Evropy.  Všechny fotky z turnaje najdete zde.

Navíc poprvé přijeli i hráči ze čtvrté a šesté hanspaulské ligy, jež obě ční vysoko nad námi (jak asi budou vypadat takoví borci? Budou mít kérky a účesy jako opravdoví fotbalisti? Zaparkují jejich naleštěné sporťáky před školou na místech pro invalidy? Podepíšou mi jejich přeplácené hvězdy dres? honilo se mi hlavou).

"Luki, hlavně nesmíme vyhrát, když to pořádáme, je ti to jasný?" měl spolupořadatel Václav naopak zbytečné obavy. Ale nepředbíhejme.

Karlovarská losovačka

Ojíněné hřiště u ZŠ Pošepného, ležící ve schizofrenní poloze mezi bludištěm z paneláků a na pražské poměry skoro pralesem, kde se náramně běhá, nakonec všichni našli. Vašek vytvořil parádní excelovské turnajové tabulky, vedle nichž se mnou ráno propiskou narýsovaný "pavouk" pro play-off tolik hanbil, že jsme jej z nástěnky radši sundali.

Krásná modelka, kterou jsme zaplatili ze startovného (zrušila kvůli nám focení pro nějaký časák), při slavnostním zahájení vylosovala dvě čtyřčlenné skupiny. Nás škodolibě foukla do skupiny ironicky označené B mezi všechny tři nová mužstva - měli jsme hrát s Celtikem THK (teoreticky největší favorit, háklivý na správný přepis svého názvu), LC Kamikaze AbyDal (šestá liga) a papírově slabším Dream Teamem (mužstvo vytvořil Vaškův kamarád z Kosoře, a snad to můžu říct, jeho hráči mají něco společného s KFC).

Stodůlecký piráti proti
Koze znezaneřáděné

Ve druhé skupině A tak zůstala všechna mužstva známá z loňska - Stodůlecký piráti, Koza znezaneřáděná, TMK Černý koně a Vodka team. Ten dorazil bez své největší slabiny, a to pana Vodky, čímž jeho šance značně stouply. Piráti a Koza ve skupině dominovali. Lonští vítězové dokonce nedostali ani gól a áčko vyhráli bez porážky. Koza zase sbírala remízy a pět bodů jí v pohodě stačilo. Oba týmy namířily do semifinále. To Černý koně brali jediný bod za remízu s Kozou, Vodka je ve vzájemném zápase přemohla 2:1. Turnajový klíč je poslal do bojů o páté až osmé místo.

Objevily se i akrobatické prvky.

Béčko se zpočátku jevilo jako skupina extrémů, nakonec bylo nesmírně zajímavé. Kamikaze smetlo Dream Team 6:0, čímž naše obavy stouply. Ovšem v zápase s Celtikem jsme předvedli asi nejlepší výkon ze tří ročníků Piškotova poháru vůbec a díky dvěma gólům Marťase jsme se, byť pokopáni a někteří i zalehnuti radovali z remízy 2:2. Já vím, že je jásat z plichty je pochybné, ale my přece hrajeme osmičku! Bylo to jako radost důchodce ve fabii, který skoro vybrzdil Trpišovského.

A měla to být prakticky poslední naše radost. Celtic nicméně vzápětí zaváhal ještě jednou, Dream Team po skvělém výkonu vybojoval úplně stejnou remízu jako my. A přestože jsme vzápětí neudrželi nadějných 0:0 s Kamikaze po dvou blbých gólech v závěru, situaci v zamotané skupině měly rozseknout až poslední dva mače. Kamikaze, k naší smůle i smůle Dream Teamu, prohráli s Celtikem 0:1, ten tak na poslední chvíli postoupil. A naše demolice Dream Teamu 1:0 nás jen posunula na nepostupové třetí místo.

Mezitím nám navíc odjely na naše poměry hvězdy Vlastík a Kája (Vlasta totiž stíhá několik vrcholových turnajů v různých sportech denně, je takový antický ideál a renesanční člověk), do tepla domova zmizela i modelka Maruška, ale pak se vrátila. Není tak divu, že zápasy o konečné umístění jsme nezvládli. S Černými koni i v následném zápase opět s Dream Teamem o sedmé místo jsme dlouho drželi remízu, ani jednou to nevyšlo - na poslední příčku nás poslala porážka při penaltách, jako už kdysi.

Penalty FC Forejt moc neumí.

O pohár se tedy hrálo jinde. Do finále prošli Celtic s Kamikaze, repríza duelu z naší skupiny byla dlouho vyrovnaná, dokonce tak dlouho, že jako ve finále Ligy mistrů rozhodovaly pokutové kopy. Tuhle disciplínu ovládli lépe Kamikaze a co bylo fajn, z vítězství i z poháru měli takovou správně klukovskou radost, to se mi líbilo. Třetí skončila po zápase se Stodůleckými piráti Koza znezaneřáděná.

Pak jsme to vyhlásili, rozdali ceny, poháry a upomínkové předměty od řekněme neoficiálních sponzorů. A zhodnotili to v hospodě, respektive před ní, protože uvnitř už nebylo místo: Bylo to fajn, padalo až nečekaně hodně gólů, nikdo nezmrzl a nikdo se snad vážněji nezranil, i když Vašek okázale kulhal a trpěl jak v televizi.

A to, že jsme skončili poslední, je jedinou kaňkou na turnaji. Kromě té ukrutné kosy. Těšíme se za rok.

text Řízek, fotky Tomáš (Piráti), Řízek a Milhauz

PŘÍŠTĚ ZASE VYHRAJEME

Vítězná vlna, na které se po minulém zápase vznášel FC Forejt, byla nakonec jen taková vlnka, jako když na klidnou hladinu rybníka dosedne list ze stromu nebo když někde pod hladinou kapr rozhýbe svou ploutev. Ve třetím kole náš tým naopak chybně navázal na první letošní duel a opět prohrál 0:3.

Nevím, co vykoumali kolegové při pozápasovém hodnocení v čínské restauraci, kam nejlepší muž minulého utkání Luboš (na snímku) zrovna mířil, podle mého však ubohý výsledek zapříčinil hlavně náš tristní útok a brutální produktivita soupeře (rozuměj náš děravý brankář).

Taky nám moc nepomohlo, že jsme se v Záběhlicích sešli na poslední chvíli a opět nebylo moc jasné, kde a co má kdo hrát. A že jsme hned, jakmile to bylo možné, dostali gól po sice pohledné a přímočaré, nicméně dosti náhodné akci. Ne, že by se mi to za deset let, co hrajeme hanspaulku, stalo poprvé, ale pokaždé to naštve, destabilizuje a rozhodí.

Tým Sme moc přitom podle mého byl mnohem hratelnější než ty další dva, jež nám dosud letos los přihrál. Ve středu hřiště jsme jim v pohodě stačili, ani v obraně nás moc netlačili. Když budu hodně skromný, na remízu to bylo.

Občas jsme si to docela pěkně rozehráli a vypadalo to z dálky i jako fotbal. Jenže naše kombinace se pokaždé rozpadly kousek před pokutovým územím, a tak jsme si za celý zápas nevytvořili vůbec žádné šance. A nepočítám-li dvě slabé hlavičky a snad i mou propagační ránu z výkopu, ani jsme nevystřelili mezi tyče. Takže se chlapík na druhé straně na čisté konto opravdu moc nenadřel. Vlasta nadával, že mu nikdo nepřihraje a Matyáš svoje nadějné kličkování pokaždé přehnal. Péťa mohl být slavný, kdyby nemířil vedle a to bylo tak nějak vše.

Mít trochu štěstí, mohlo to však být ještě drama. Na začátku druhého poločasu jsme možná malinko zatlačili a vytvořili aspoň pár závarů. Jenže pak jsem po Alexově selhání ne zrovna šťastně vyřešil situaci jeden na jednoho, jak s ohledem na výsledek, tak i kvůli kotníku, který mě v rozhodující moment nepodržel. A bylo to 0:2 a představa, že bychom zápas otočili, když jsme doteď nic nevymysleli, byla v tu chvíli hodně divoká - a jak se ukázalo, opravdu nereálná.

A třetí gól, ten byl tedy hodně trapný a jde na můj vrub, a tak tu onu hanbu nebudu blížeji rozpitvávat, ale upřímně řečeno, to už bylo celkem jedno. Nicméně dostat 3 góly ze čtyř střel není úplně dobrá bilance.

Pozitivní ale bylo, že se nikdo vážněji nezranil a že na rozdíl od Sparty nám tahle prohra nepřibouchla dveře do miliardářské Ligy mistrů, takže to tolik nevadí. A navíc, každý primitiv z našich dosavadních výsledků 0:3, 6:2 a 0:3 pohodlně dovodí, jak to dopadne příště. Takže je nač se těšit.

text a mobilní fotka Řízek

DVA MÍČE NA HŘIŠTI!

Teď jsem zrovna koukal na tabulku hanspaulské ligy. A není to vůbec pěkný pohled; náš tým se krčí na předposledním místě, pod námi už jsou jen jedni další zoufalci a konec stránky. A ono se vlastně není zas tak čemu divit - FC Forejt i na druhý pokus padl, a tak má zatím pěkných 0 bodů.

Před sezónou jsem se nedobrovolně z pozice gólmana poroučel někam blíž k managementu. Nejsem na to sám, třeba Václav prý opravdu zařizuje týmové mikiny, na které se už několik let těšíme. A jelikož juniorská akademie našeho týmu poněkud stagnuje, musel jsem se při hledání posil poohlédnout jinde.

Karel se tlemí.

Mé dvě kamarádky mají šikovné a, zdá se, i spolehlivé partnery, bývalé fotbalisty. A tak jsme si je zaregistrovali, a oni skutečně přišli. Oba, útočník Milan a gólman Tomáš, měli třeba mnohem fotbalovější účesy než my. Ale prohře 1:3 s jakýmisi Kanálpucers ani oni nezabránili. "Čekali jsme to horší," zhodnotili posléze výkon zbytku manšaftu, který se loni taktak udržel ve druhé nejnižší soutěži na světě.

Občas se objevil i takový
fotbalový moment.

Vše podstatné se událo už v prvním poločase, potažmo i před ním. Nějak nám totiž nedorazil žádný stoper, a tak obrana v improvizovaném složení tentokrát zcela nezvykle zaostávala. Největší potíže působil nesympatický, ale velmi kvalitní namakaný cvalík potulující se neustále kolem brankoviště. Když zrovna neprudil nebo nekosil, dával góly. Stihl tři za poločas.

Naši herní bídu sledovala celá
řada kvalitních fotbalistů.

V útoku jsme naopak párkrát zahrozili, třeba navrátilec Matyáš málem trefil šibenici. Jenže jen málem. Jediného úspěchu (a vůbec prvního podzimního gólu) tak dosáhl po čtvrthodině zápasu Jirka. Ačkoli jsme měli balon a útočili, brankář Kanálpucers se nepochopitelně vydal zakopnout z hrací plochy zatoulaný druhý míč; patrně lišácky doufal, že kvůli tomu sudí hru stopne.

Naše první letošní branka fakt stála za to.

Jenže ten zůstal netečný a Jiří jen potřeboval trefit prázdnou branku, a to se povedlo. To jsme ještě vyrovnávali na 1:1, což vzbudilo na druhé straně téměř bouři nevole, reklamací, výhružek, nadávek a hrozeb - ale statečný rozhodčí se zviklat nenechal, přestože jsme měli jako tým průměrně určitě menší svaly. A ono to nakonec stejně bylo jedno.

Když pak po dvou kiksech defenzívy utekl soupeř na 3:1, přišla přestávka a po ní úplně zbytečný poločas, kde nikdo neměl pořádnou šanci, o třídu lepší kanálníci si profesorsky hlídali náskok, my jsme byli neškodní. Tým si aspoň zvykal na nové spoluhráče; Milan se v útoku osměloval a hráči v poli nevěřícně zírali na našeho brankáře, který je schopen hodit míč až k druhé brance a rozehrává balóny přesně na nohu. Ale nestalo se už vůbec nic.

text a fotky Řízek

A ZASE NIC

Forejt FC - Bronx KKK "B" 1:2 (po poločase 1:1)
text a foto telefonem Řízek

Pět zápasů, čtyři porážky. Tristní letošní bilanci týmu FC Forejt ještě znásobila páteční výsledkově těsná prohra s mužstvem z Bronxu 1:2. Stalo se to nedaleko Kavčích hor, ale ani to nepřimělo televizi, aby utkání vysílala živě, či aspoň zařadila jeden dva spoty. A navíc naše hra už znechutila úplně všechny, takže jsme letos poprvé neměli žádné příznivce v ochozech. Hanba jim všem.

Přitom se bylo nač koukat. Zábavných momentů byla celá řada, divácky vděčná byla zvlášť situace, kdy Péťa z bezprostřední blízkosti namísto do sítě soupeřovy branky namířil do koruny vzrostlého topolu. Míč zůstal zaklíněn do větvoví, než pro něj po zápase Kája akrobaticky vyšplhal.

Ale padaly i góly. Na první by případný fanoušek nemusel čekat dlouho. „Takovej šourák k tyči,“ popsal situaci po zápase Vlasta, typicky tak, jak to nikdo jiný na hřišti neviděl. Nicméně zase jsme záhy prohrávali, byť začátek zápasu nevypadal tak zle. Dvakrát měl Zdeněk na pravém křídle tolik prostoru, jako by se beci Bronxu báli do dvacetimetrového okruhu kolem našeho hráče vůbec vstoupit. Napodruhé Zdeněk nenadálé výhody využil, nalezl volného Štěpána. Spící kanonýr, který nastoupil nezvykle coby stoper, neomylně trefil šibenici.

Jenže pak naše aktivita jaksi ustrnula a soupeř, kterému jsme do té doby přinejmenším stačili, najednou začal diktovat. Projevovalo se to zejména tak, že na naší branku se střílelo, zatímco šusťákový gólman soupeře si mohl býval kousat nehty, kdyby si ovšem předtím sundal rukavice.

Nejvíce to gólově zasmrdělo při jisté tyčce, ale šancí měl soupeř poměrně dost – a to by snad uznal i Vlasta. O celkem nespravedlivou remízu jsme přišli po rohovém kopu, v hlavičkovém souboji selhal kupodivu náš nejvyšší hráč. Přestože do konce zápasu zbývalo ještě spousta času, příležitost k vyrovnání nepřišla. Jen spousta nepřesných výkopů, zastavených kliček, míčů ztracených v zámezí a po žluté kartě na každé straně.

Po zápase jsme se shodli na tom, že máme hrozně těžký los a že to příště bude určitě lepší. Tak uvidíme.