pondělí 12. prosince 2016

BLBÉ OBDOBÍ FOREJTŮ

Náš nefotbalový tým je v posledních dnech trochu ve stínu stejnojmenného hradního protokoláře, toho času na odchodu. Oba mají nicméně společné, že se jim posledních pár dní zrovna příliš nevyvedlo.

Pokud budu pokračovat v nevtipných paralelách, tak zatímco pan Forejt pravděpodobně kvůli bílému prášku a těm dalším věcem přišel o post velvyslance ve Vatikánu, tedy o kariérní postup, my jsme dvěma porážkami na závěr sezony přišli o možný postup do předposlední ligy.

U nás rozhodl především zápas proti FC Rosengart, který jsme prohráli 6:8 v Záběhlicích hned vedle čínské restaurace. Kdybychom tam totiž uspěli, rýsovalo se teoreticky třetí místo, šampus, panáky, skandování jednoduchých sloganů zakončených "hop, hop, hop", vyčítavé telefonáty manželek a na jaře zase smutný sestup. Jenže to nějak nevyšlo.

Přestřelka se odehrála v ukrutné zimě a podivné mlze a já jsem ji sledoval od postranní čáry, neboť jsem si vymyslel zdravotní problém s třísly a přilehlým územím.

Průběh utkání byl přinejmenším nadějný. Bohužel jsme ze situace, kdy každá naše střela skončila nejméně jedním gólem, nevytěžili výraznější vedení. Naopak se časem v mlze rozkoukal nejlepší hráč soupeře. Vlasatý kanonýr se pak prosazoval prakticky pokaždé, když se objevil na naší polovině, a nebylo ho možné uhlídat. Nebo aspoň kluci tvrdili, že to nejde.

Padaly dost divné góly na obou stranách. Matyáš třeba dvakrát skóroval hlavou (!). Bohužel v druhém poločase Rosengart už povětšinou vedl a i naše dotahování bylo takové jepičí.

V posledním kole tak už vlastně nebylo o co hrát, s postupujícím Rošambem jsme si mohli maximálně spravit chuť, anebo si utvrdit, že osmá liga k nám prostě ladí. Do branky jsem se vrátil, protože po porovnání bolístek jsme s bratrem usoudili, že jeho čerstvě zjištěná mononukleóza je přece jen horší.

Týmu to moc neprospělo: po celkem vyrovnaném začátku se nějak stalo, že jsem chtěl hodit balon daleko pryč, jenže pak Luboš zařval: "Dej to Kajetánovi!" a já jsem na poslední chvíli poslechl a míč poslal zhruba jeho směrem. Jenže soupeř asi tušil, že se Kajetán jmenuje Kajetán, takže náhle změnil směr a vyrazil pro volný míč, který pohodlně poslal do prázdné branky. V reálu to vypadalo ještě trapněji než takhle popsané. Možná, kdybych změnil font na Comic Sans, bylo by to adekvátní.

I my jsme měli pár šancí, jenže místo toho jsme dostali další dva góly z naprosto stejného místa do naprosto stejné šibenice. Pak se ještě někdo trefil z voleje placírkou k tyčce a sezóna skončila porážkou 0:4 a propadem na šesté místo. Vlastně jsme pak ještě šli na chvilku do hospody.

Více fotek zde.

text a fotky Řízek

Žádné komentáře:

Okomentovat