
U nás rozhodl především zápas proti FC Rosengart, který jsme prohráli 6:8 v Záběhlicích hned vedle čínské restaurace. Kdybychom tam totiž uspěli, rýsovalo se teoreticky třetí místo, šampus, panáky, skandování jednoduchých sloganů zakončených "hop, hop, hop", vyčítavé telefonáty manželek a na jaře zase smutný sestup. Jenže to nějak nevyšlo.

Průběh utkání byl přinejmenším nadějný. Bohužel jsme ze situace, kdy každá naše střela skončila nejméně jedním gólem, nevytěžili výraznější vedení. Naopak se časem v mlze rozkoukal nejlepší hráč soupeře. Vlasatý kanonýr se pak prosazoval prakticky pokaždé, když se objevil na naší polovině, a nebylo ho možné uhlídat. Nebo aspoň kluci tvrdili, že to nejde.
Padaly dost divné góly na obou stranách. Matyáš třeba dvakrát skóroval hlavou (!). Bohužel v druhém poločase Rosengart už povětšinou vedl a i naše dotahování bylo takové jepičí.
V posledním kole tak už vlastně nebylo o co hrát, s postupujícím Rošambem jsme si mohli maximálně spravit chuť, anebo si utvrdit, že osmá liga k nám prostě ladí. Do branky jsem se vrátil, protože po porovnání bolístek jsme s bratrem usoudili, že jeho čerstvě zjištěná mononukleóza je přece jen horší.

Týmu to moc neprospělo: po celkem vyrovnaném začátku se nějak stalo, že jsem chtěl hodit balon daleko pryč, jenže pak Luboš zařval: "Dej to Kajetánovi!" a já jsem na poslední chvíli poslechl a míč poslal zhruba jeho směrem. Jenže soupeř asi tušil, že se Kajetán jmenuje Kajetán, takže náhle změnil směr a vyrazil pro volný míč, který pohodlně poslal do prázdné branky. V reálu to vypadalo ještě trapněji než takhle popsané. Možná, kdybych změnil font na Comic Sans, bylo by to adekvátní.
I my jsme měli pár šancí, jenže místo toho jsme dostali další dva góly z naprosto stejného místa do naprosto stejné šibenice. Pak se ještě někdo trefil z voleje placírkou k tyčce a sezóna skončila porážkou 0:4 a propadem na šesté místo. Vlastně jsme pak ještě šli na chvilku do hospody.
Více fotek zde.

Více fotek zde.
text a fotky Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat