DVA MÍČE NA HŘIŠTI!

Teď jsem zrovna koukal na tabulku hanspaulské ligy. A není to vůbec pěkný pohled; náš tým se krčí na předposledním místě, pod námi už jsou jen jedni další zoufalci a konec stránky. A ono se vlastně není zas tak čemu divit - FC Forejt i na druhý pokus padl, a tak má zatím pěkných 0 bodů.

Před sezónou jsem se nedobrovolně z pozice gólmana poroučel někam blíž k managementu. Nejsem na to sám, třeba Václav prý opravdu zařizuje týmové mikiny, na které se už několik let těšíme. A jelikož juniorská akademie našeho týmu poněkud stagnuje, musel jsem se při hledání posil poohlédnout jinde.

Karel se tlemí.

Mé dvě kamarádky mají šikovné a, zdá se, i spolehlivé partnery, bývalé fotbalisty. A tak jsme si je zaregistrovali, a oni skutečně přišli. Oba, útočník Milan a gólman Tomáš, měli třeba mnohem fotbalovější účesy než my. Ale prohře 1:3 s jakýmisi Kanálpucers ani oni nezabránili. "Čekali jsme to horší," zhodnotili posléze výkon zbytku manšaftu, který se loni taktak udržel ve druhé nejnižší soutěži na světě.

Občas se objevil i takový
fotbalový moment.

Vše podstatné se událo už v prvním poločase, potažmo i před ním. Nějak nám totiž nedorazil žádný stoper, a tak obrana v improvizovaném složení tentokrát zcela nezvykle zaostávala. Největší potíže působil nesympatický, ale velmi kvalitní namakaný cvalík potulující se neustále kolem brankoviště. Když zrovna neprudil nebo nekosil, dával góly. Stihl tři za poločas.

Naši herní bídu sledovala celá
řada kvalitních fotbalistů.

V útoku jsme naopak párkrát zahrozili, třeba navrátilec Matyáš málem trefil šibenici. Jenže jen málem. Jediného úspěchu (a vůbec prvního podzimního gólu) tak dosáhl po čtvrthodině zápasu Jirka. Ačkoli jsme měli balon a útočili, brankář Kanálpucers se nepochopitelně vydal zakopnout z hrací plochy zatoulaný druhý míč; patrně lišácky doufal, že kvůli tomu sudí hru stopne.

Naše první letošní branka fakt stála za to.

Jenže ten zůstal netečný a Jiří jen potřeboval trefit prázdnou branku, a to se povedlo. To jsme ještě vyrovnávali na 1:1, což vzbudilo na druhé straně téměř bouři nevole, reklamací, výhružek, nadávek a hrozeb - ale statečný rozhodčí se zviklat nenechal, přestože jsme měli jako tým průměrně určitě menší svaly. A ono to nakonec stejně bylo jedno.

Když pak po dvou kiksech defenzívy utekl soupeř na 3:1, přišla přestávka a po ní úplně zbytečný poločas, kde nikdo neměl pořádnou šanci, o třídu lepší kanálníci si profesorsky hlídali náskok, my jsme byli neškodní. Tým si aspoň zvykal na nové spoluhráče; Milan se v útoku osměloval a hráči v poli nevěřícně zírali na našeho brankáře, který je schopen hodit míč až k druhé brance a rozehrává balóny přesně na nohu. Ale nestalo se už vůbec nic.

text a fotky Řízek