"Lukáš zase někde běhá," mávala pokaždé moje žena rukou, kroutila hlavou a říkala to nad vínem svým kamarádkám tónem, jako bych se někde nechával věšet na háky, nebo bych se převlékal za elfa a mlátil se v lese s jinými elfy sekyrami obalenými molitanem. A pak šla do solárka.
Ta samá žena má teď dvoje běžecké boty (na asfalt i do lesa), měřič tepu, tréninkový plán a ambici doběhnout Velkou kunratickou, samozřejmě po "chlapské" trase - překonat tři brody a vyškrábat se na Hrádek i na dva další kopce.
Vše se zlomilo na jednom narozeninovém večírku. Uprostřed zábavy se svým švagrem uzavřela bizarní sázku, jejímž předmětem je právě účast na legendárním závodě. Zatímco rychlejší z této dvojice se v cíli může těšit na teplý čaj a nehynoucí slávu, poraženého čeká něco tak šíleného, že to ani napsat nemohu. Ale věřte mi, nechtěli byste to. A nepřáli byste to ani svému příbuznému, byť "jen" sešvagřenému.
I po vystřízlivění obě strany nicméně seznaly, že sázka platí. Zatímco švagr Tomáš začal okamžitě zprudka hubnout a je to i znát, Maruška vyrazila do sportovních potřeb a vrátila se v růžovém. Pak vyrazila na konzultaci s trenérkou. Doma se následně objevila s několika hustě popsanými listy papíru a takřka nábožně opakovala tajuplné výrazy jako běžecká abeceda nebo fartlek. Pak nazula růžové, nebo fialové boty a skutečně začala běhat. A teď, když potmě kluše Kunratickým lesem, zdraví kolegy běžce pokynutím, jako by to dělala odjakživa.
V obou rodinách prožívají přípravy na závod stejně. A přejí si, aby už to konečně nějak proběhlo. Nedočkaví duelanti se totiž pohybují v jakýchsi sinusoidách (od "Běželo se mi dneska krásně, mám to v kapse" po "Bolí mě celý tělo, v životě ho nemůžu porazit, vždyť je obrovskej. A ty brody. Já vůbec nevím, jak se mám skrz ten potok dostat. Asi tam zastavím na břehu a budu stát a koukat."). Na okolí potom je, aby vždy přesně odhadlo, kdy se rozpoložení změnilo, a podle toho buď mírnilo, nebo dodávalo optimismus a sebevědomí a v mezidobí masírovalo bolavé svaly a přidávalo nějaké rady kolem taktiky. Celé je to sofistikovaný proces podobný třeba vypuštění nějaké družice. A je to stejně otravné, jako když se připravuji na nějaký maraton.
Když se závodník trochu uklidní, posílá svému soupeři namachrované esemesky. Když zrovna klidný není, rodina se pokradmu pokouší se zástupci té druhé dohodnout zmírnění drsné sázky. Právníci tomu říkají dohadovací řízení a nastává tehdy, když si obě strany uvědomují, že je to vážně průser.
Celé to však má i své milé stránky. Třeba když uřícení oddychujeme na spadaném listí po společném výklusu. Za čtrnáct dní bude ale s manželskými běhy konec. Vítězná, nebo zahanbená Maruška se vrátí do solárka, k vínu a kamarádkám a z běhání bude opět pofidérní kratochvíle nevybouřených zvrhlíků.
text Řízek, foto Maruška
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat