POSLEDNÍ Z POSLEDNÍCH

Prožíváme s fotbalovým FC Forejt divnou sezonu. A spíš než divnou by asi bylo přesnější říct blbou. Po čtyřech kolech nemáme žádné body a jsme poslední v poslední lize po výsledcích 2:3, 2:9, 0:5 a 1:3. Přitom jádro týmu, které tvoří novinář, strojař, obchodní reprezentant a učitel, ale bohužel žádný fotbalista, se před sezonou jednoznačně shodlo na tom, že cílem je postup.

To, že se to letos nepodaří, je zjevné. Abychom se dostali aspoň na druhé postupové místo, muselo by ředitelství soutěže vyloučit přinejmenším deset našich soupeřů, což je jeví jako poměrně málo pravděpodobné. Ale kdoví: stejně tak nemožné se nám před začátkem sezony jevilo, že už fakt neexistuje nikdo jiný, kdo by hrál fotbal hůř než my.

Nejhůře dopadl duel se Serfy.cz, kdy jsme se absolutně nechytali a prohráli o sedm gólů. Naopak nejblíže jsme byli k relativnímu úspěchu v prvním kole, kdy jsme za stavu 2:3 měli za loket v zakrváceném obličeji mladého Matyáše v poslední minutě kopat penaltu.

Soutěž jsme začali nevšedně s brankářem Kubou, který mimochodem chytá výborně. Mě do branky zatím v podstatě nepustilo divné psychosomatické zranění prstu a kapitán, který mě raději vyslal do útoku, kde jsem měl zúročit své letité zkušenosti amatérského vytrvalostního běžce.

To se mi daří s tím, že se obvykle pohybuji v prostorách, kde nikdo jiný není a kam se sporadicky dostane míč, což je dílem příjemné, dílem zneklidňující. Z pozorování kolegů útočníků jsem nicméně zjistil, že jsou na tom podobně. Akorát když se k nim míč náhodou dostane, jsou schopni si jej předtím, než jej ztratí anebo nepochopitelně zakopnou daleko mimo branku, ještě chvíli hýčkat.

Získal jsem ale i cenné zkušenosti - už vím, že když se ke mně dvakrát za zápas balon dostane a zkusím se s ním rozběhnout směrem, kde tuším branku, zpravidla mě někdo ostře sejme zezadu. Přesto už jsem ovšem i dvakrát vystřelil (směrem) na branku a dal i jeden gól - to byl ovšem "důležitý" gól na 2:9, který jsem vsítil klasicky přes celé hřiště z výkopu, když jsem zrovna chytal. Dalších branek jsme moc nezaznamenali. V posledním zápase dal Marťas třeba tak divný gól, že se po něm soupeřovu brankáři omlouval.

Proč vlastně hrajeme tak strašně, není úplně jasné. "Chtělo by to víc pohybu, i když v posledním zápase jsme už pohyb zlepšili," přemítá kapitán Vašek. Však jsme taky hráli s týmem FELace, který tak jako my neměl žádné body (a už je díky tomu má). "Lepší souhru a být odvážnější, dávat míče rychleji od nohy," pokračuje a já si nejsem zcela jist, zda to není pro nefotbalisty, kteří se vidí jednou za týden ve chvíli, kdy dostávají strašný debakl, možná až moc ambiciózní plán.

"Co se mi líbí, je náš zápal a to, že se snažíme," vyzdvihuje motivátor Vašek. Nezbývá než doufat, že to příště bude stačit, nebo že se třeba soupeř nesejde. Nebo se můžeme tvářit, že to celé naše kopání je od začátku vlastně recese.

text a fotky Řízek