Fotbalový reprezentant, o kterém jste v životě neslyšeli, ačkoli má bronz z mistrovství světa, se loučí s národním týmem. Přestože Dušanovi Pastorokovi experti prorokovali velkolepou reprezentační kariéru včetně postu kapitána, nakonec stihl jen třináct mezistátních zápasů.
Po úspěšném světovém šampionátu, kdy se ve výběru zabydlel, přišel totiž strmý pád. Nejprve národní tým převzal trenér s přezdívkou Alkoholik0 a při svém divokém experimentování se sestavou na Dušana nadobro zapomněl, stejně jako zapomněl na dobré mravy i všechny, kterým na reprezentaci záleželo. Pak mužstvo pochopitelně nepostoupilo z kvalifikace, Alkoholik0 se s ostudou poroučel a s ním i jeho výběr. Nový kouč, tentokrát už příčetný, pak bezmála třiatřicetiletému Dušanovi taktně, ale důrazně vzkázal, že už dá přednost mladším. Majiteli klubu bylo téměř do breku.
No a pak se ještě Dušan zranil, a to tak nějak po Rosického způsobu, tedy na dlouho. "V 80. minutě zápasu přerušují hráči týmu Forejt rozbíhající se akci a zakopávají míč do autu, protože jejich spoluhráč Dušan Pastorok se zjevně bez pomoci lékaře z trávníku nezvedne. Vypadá to hodně ošklivě," popsal komentátor smutnou událost.
Žádný Pastorok ve skutečnosti neexistuje. (Tedy přesněji řečeno v Litvínově žijí dva a pochybuji, že některý z nich je Dušan). Řeč je o internetové fotbalové manažerské hře Hattrick, součástí jejíž skomírající komunity jsem se před mnoha lety stal - a nejen já. Ale zatímco Vlastíkův FC Farkash paběrkuje v poslední VI. lize a Maruščin SK Neumann je pod nucenou správou (mojí; pořád doufám, že se Maruška k týmu někdy vrátí), můj FC Forejt letos postoupil do třetí nejvyšší soutěže, kde se i kvůli zraněnému Pastorokovi absolutně nechytá. Do životopisu si to asi nedám, ale je to tak.
Hattrick je jinak dost hrozná hra, zvlášť pokud na ni nahlížíme současnou optikou. Na jakýkoli úspěch se dlouho čeká (hraje se jen jeden mistrák za týden), navíc všechno blbě, tak nějak devadesátkově vypadá a musíte se srovnat i s tím, že vás budou porážet i třináctileté děti. Na druhou stranu, pokud máte v týmu talent Pastorokova typu (můj skaut si ho vyhlédl už jako teenagera), může se i z bahenní ligy s trochou štěstí dostat až na úplné výsluní. Počkáte-li pár let, v tomhle případě asi tak pět. Což je zase krásné, motivující a povznášející. Dokud se pak neobjeví nějaký Alkoholik0 a všechno nezničí!
Bývalý reprezentant se teď pod vedením klubového lékaře na stadionu, kde odehrál celou kariéru (na snímku), dává dohromady a hodlá se brzo zapojit do ostrých bojů o záchranu. A já hledám novou motivaci, proč zaplatit další roční předplatné takzvaného fanouška (hra vypadá o fous lépe a nejsou v ní reklamy). A pokud to někdo dočetl až sem, může se mi dodatečně vysmát za to, že za to ještě platím. Je to tak. Já a další dva třináctiletí. Dostanou příště na frak, spratci.
text Řízek, foto hattrick.org
pondělí 17. října 2016
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat