KRETÉNI PROTI DEBILŮM

Je to něco jako zápasy MMA, ve kterých je dovoleno všechno. Akorát místo skutečných svalnatých gladiátorů, kteří se v ringu kopou do rozkroku a utrhávají si uši, se zde podobným způsobem utkávají jedinci daleko za zenitem, nejen sportovním, ale dost často i životním.

Utkání osmé hanspaulské ligy, obvykle fotbalové, se občas zvrhnou. Zpravidla tehdy, když jeden tým neunese způsob hry druhého. Anebo prostě proto, že to jsou idioti. Jedni, nebo druzí, dost často napříč celým hřištěm.

"Ty kreténe, jestli mi ještě jednou řekneš "debile", dám ti pěstí," běží rozzuřený hráč týmu Krabí výměšky za naším Kajetánem, který zrovna odpočívá na střídačce. Kajetán mu něco dlouze vysvětluje a zakončuje nejspíš slovem, které hráči Výměšků vadilo. Ten se napřahuje... a poplácá ho po tváři.

A najednou je mela, u postranní čáry diskutuje a postrkává se hlouček zpocených strýců, polovina má žluto-černé dresy, druhá oranžové. Společné mají to, že nikdo z nich neumí hrát fotbal. Jsem mezi nimi dokonce i já, ani nevím, jak jsem se tam z branky dostal, a pokouším se odsunout masivního hráče s přezdívkou Bambus, který do mě před pár minutami dost nešetrně zajel, načež jsem na něj začal hystericky ječet nejrůznější vulgarismy (a pak jsem se mu omlouval, ono to zas tak strašné nebylo), no a teď se rozpřahuje na moje kamarády.

Brunátných diskutérů je celá řada a vlastně ani nevím, co konkrétně se řeší, ale řeší se to hodně divoce, každý hrozí, gestikuluje a nesmiřitelně se tváří. "FC Forejt odchází! FC Forejt jde pryč ze hřiště!" velí kapitán Václav na protest, nevím přesně proti čemu. Snažím se namítat, že za stavu 3:1 pro nás a pár minut před koncem by to nebylo úplně taktické. Vůbec mě neposlouchá, ale jeho naštěstí taky nikdo, takže odchází jen Václav, načež se vrací a po chvíli se zase začne hrát. Respektive vztekat se, stěžovat si u rozhodčího, prasit a oplácet.

"Tak to přizneeej!" hulákají na Marťase a dožadují se vhazování, ale Marťas nic nepřiznává, vhazujeme my a on utíká k soupeřově brance. Jedna kosa, druhá, koukám na rozhodčího, ale ten jen čumí, protože je rád, že je rád a že zatím nikdo nenapadá jeho. A pak to naštěstí ukončí.

"Vyhráli poprvý v životě," odtuší jeden z krabího týmu, protože se před zápasem podíval do tabulky naší ligy, kde jsme byli zcela poslední. Jenže tabulka lhala: vyhráli jsme už podruhé a jsme předposlední. A pevně doufáme, že hráči Krabích výměšků si najdou nějaký jiný sport, ve kterém by mohli vyniknout. Anebo že aspoň budou příště vynikat v nějaké jiné skupině než my.

text a foto Řízek