VÁNOČNÍ RESTÍKY

Dříve než se pokusím zatočit s vánočními přebytečnými kilogramy, chtěl jsem se nějak po svém vypořádat se svátky obecně. S Ježíškem, kaprem, ozdobami, kolekcemi, salátem, zbytky balicího papíru... klidem v rodinném kruhu a radostí.  A pak už o Vánocích opravdu neuslyšíte až do srpna, kdy se začínají zdobit výklady obchodů.

I tento strom docela ušel.

Už pár dní před Ježíškem a kaprem jsme opatřili patrně nejhezčí stromek na celém pankráckém kopečku. Však nám i prokřehlému pánovi (před svátky byla občas i zima) dal pořádně zabrat - přinutili jsme jej několik jeho pokřivených, příliš hustých, nevybalancovaných sourozenců vybalit a zase schovat. Maruška se správcem toho dřevěného monstrkabaretu zatím udržovala společenskou konverzaci, aby na nás nezaútočil sekerou a pilou. Po mnoha minutách před námi stála miss junior mezi jedlemi. Dokonalá, zbývalo jí jen trochu přitesat podvozek.

Narvat nevysokou jedličku do fábie neměl být problém, nečekaně to však odnesla loketní opěrka, které patrně zůstane jedna nepěkná vánoční vzpomínka.

Stromek však neputoval k nám domů, ale k Maruščiným rodičům - u nás doma svátky připomínalo jen jmelí důmyslně přidrátované nad futrem. Loni jsem ho dal moc nízko a po celý rok jsem ten pozlátkový bordel hlavou i dalšími předměty průběžně shazoval. Tentokrát jsem se polepšil a po avantgardně křivém věšáku na kabáty jsem si zapsal další kutilský zářez.

Kuba štědrovečerní.

Štědrovečerní večeři jsme s partnerkou a kocourem trávili odděleně. Ona zřejmě pod tím nádherným stromkem s rodinou, kocour zavřený v cizím pokoji hlídaném velkým černým nevrlým psem. Ten na něj patrně vrčel přes dveře. Anebo to bylo přesně naopak.

Já jsem byl na chalupě v Rašovicích s tátou, Kubou, Radkou a jejími ratolestmi. Kuba hrál koledy na elektrickou kytaru, Ježíšek mu k ní přinesl efektovou krabičku, ale zapomněl na baterky. A místo kapra jsem si dal řízek. Po nadílce jsem se po okreskách vracel na Benešovsko. Sváteční řidiči usedli ke svátečním večeřím, a silnice tak byly poprvé opravdu bezpečné.

Lenka dostala takovou blyštivou věc.

S dárky to letos asi vyhrála máma, dostala kompaktní foťák. Marušku potěšil i vyděsil dotykový telefon, mne zrovna tak permanentka do posilovny. Kuba bude spolužačkám přitažlivě a kvalitně vonět, Radka musí vytvořit domácí suši a táta chodit na vycházky s trekovými holemi. Dostal jsem taky parádní mikinu a hromadu knížek, kterou až přečtu, budu mnohem moudřejší. 

Nejzbytečnějším dárkem vánočním se zatím ukazuje kocouří hrací tunel, čímž se vyplnily nejhorší obavy. Zvíře má z plyšového tubusu respekt (neopodstatněný, ale vysvětlete mu to!) a patrně netuší, že by si s ním mělo samostatně hrát. Vleze do něj jen tehdy, je-li v něm krmě. Patrně mu k tomu k svátku budeme muset pořídit instruktora.

text a fotky Řízek

NOVOROČNÍ DESATERO Z KRKONOŠ

Jak důstojně zakončit rok 2011? V lyžácích a s helmou na hlavě! A když se mě někdo za 30 let zeptá, jak jsem trávila Silvestr 2011, vybavím si:

1. Dvě bílé fábie pokryté tučnou vrstvou čerstvě napadaného sněhu.

2. Torouše znuděně ležícího v křesle, naštvaného, že už zas ponocujeme a on nemůže v klidu chrápat.

3. Důmyslnou skříňku na klíč s těžko průstřelným kódem 1234.

Anča, ta to napsala.

4. Snůšku těch nejsprostších nadávek při jinak poklidné a laskavé hře Mašinky  (aneb Ticket to Ride Europe) - ty svině nás ani jednou nenechaly vyhrát!

5. Smrad v našem pokoji u záchoda (později jsme ten pokoj překřtili na žumpu).

6. Maruščiny hřejivé vložky do bot, které se neustále shrnovaly, a zabránily tak Milanovi v neustálé snaze být první na lanovce (což jí podle mého názoru nikdy neodpustil, a právě proto ji tak potrestal v posledním čísle Mašinek, ale to je jen má neověřená hypotéza).

Toroušova pomazánková závist.

7. Lukášovu roztomilou epizodu se servírkou v hotelu Arnika:

Hotel Arnika, sedmá večerní, rezervace na jméno Werner u zadního stolu u okna. Přicházejí čtyři aktéři: Maruška, Lukáš, Milan a Ája, usedají ke stolu a sedí. Stále sedí. Nikdo si jich nevšímá. I když už mají dlouho vybráno, stále si jich nikdo nevšímá. Jedna ze servírek, ne nepodobná herečce Martine McCutcheon z Lásky nebeské, už je skoro u nás, ale jen skoro.

A: Myslíte, že si nás všimne?
L: Nejdřív obslouží všechny ostatní, pak doplní zásoby, vytře hajzly a pak možná.
Servírka (slyšela ho): Budete si přát?
A: Malou stellu.
M: Dvojku bílýho.
M: Velkou desítku.

Novoroční narozeninový dort.

L: Pro mě taky.

Servírka (vypočítává): Takže to máme jednu Stellu, malý pivo….
M: Ne, já chtěl velký.
Servírka: Pardon, dobře velký.
L: Pro mě taky velký.
Servírka (podrážděně): To mi došlo!!

Pes a jeho pán Milan.

Hodnotíme, jak moc zlý to od ní bylo, zatímco se těšíme na naši po celém dni lyžování zaslouženou večeři. Když s ní servírka konečně přijde, rozdá nám postupně talíře s pokrmy. Ten Lukášův si nechá na závěr. Svíčkovou.

„Maso je kdyžtak pod omáčkou, jo?“

Smějeme se. Servírka má plusové body. Když objednáváme po dobré večeři čtyři panáky, tři lemondy a jednoho ferneta s mangem či s čím, servírka se usmívá. Když nám je přináší, ptá se:

„Tak pro koho je ten drsoň?“ L: „Pro mě.“ Servírka se neudrží a vyprskne smíchy. „Pardon.“

Maruška, drsoňova partnerka.

8. Naše focení na Černé hoře, kde jsme všichni v helmách, brýlích a Milan dokonce v kukle. „Tahle fotka má tu výhodu, Ančo, že ji budeš moct ukazovat i v dalším manželství,“ praví Maruška.

9. Šípkový cukroví, které vlastně nikomu nejelo.

10. Milanovu hlášku (už doma, zhodnocení Silvestra): „Bylo to skvělý. Panovalo tam takový … porozumění.“

text: hostující hvězda Anna Baumová, fotky normální i mobilní Řízek

PF 2012

Asi tak to letos vidíme. Tak ať to podobně vyjde i vám. A ať vás, jistě už teď zdravé a šťastné, potká nebo neopustí láska. Ať najdete skvělé zážitky kolem sebe i na cestách. Ať všechno vyhrajete a nemusíte švindlovat a ať to, co vás nebaví, brzo pomine.

To a mnoho dalšího hostům i domácím přejí

Řízek, Maruška a Pepan