LUKÁŠ JE SLAVNÝ

Nezapomenutelná televizní premiéra
text Kristýna Svatá, fotky Kristýna a Martina Topinková

Nejenže se o něm píše na jeho blogu, ale dokonce byl v televizi. V Hyde Parku na ČT24, ve středu asi v 20:41. S Honzou Šibíkem. Neviděli jste ho? Koukněte na záznam. Je to hvězda. Nutně ho tam potřebovali. Měl se na něco zeptat a nikdo jiný to udělat asi nemohl… Proto se pro něj vypravilo ČTauto – až do bowlingové herny.

A aby si nepřipadal před kamerou opuštěně, pozvali na natáčení i dvě jeho spolužačky. Ty ale musely pěšky. Měl položit dvě otázky světoznámému fotografovi. Jeho první otázka byla ale tak vyčerpávající, že k druhé se už nedostali. Předskokana mu dělala doktorka Daniela Mrázková s Martinou.

Ve druhém vstupu konečně přišla řada i na mistra. Moderátor Luboš Rosí, který se nenechal vykolejit ani bandou srbských fotbalových fanoušků, situaci nezvládl. Nejspíš se před ním styděl mluvit, a tak se zakoktal a jeho úvodní vtip zanikl. Když pak před ním měla mluvit Kristýna, zakoktala se taky…

Není amatér. To každý ví. Ví to samozřejmě i Honza Šibík. A tak to o něm v živém vysílání prozradil těm, kteří to možná ještě nevěděli.

Po tom náročném vstupu jsme s ním šli do hospody. Rosí se tam vytahoval knihou, kterou dostal. On o ni projevil zájem. Rosí odešel a knihu mu tam nechal. Náš skromný hrdina však tento dar nemohl přijmout. Poslal ji velkoryse do Hollaru.

Hned druhý den se o něm dokonce psalo na facebooku – „…zajímavý host, zajímavé dotazy (dobrý výběr tazatelů od přenosového vozu)…“. On je ta závorka… Závorka s velkým Z. Byl v televizi.

Lukáš je slavný.

(Hyde Park s Janem Šibíkem (a se mnou) najdete zde.)

V ČESKU OPĚT SNĚŽÍ

A na silnicích to klouže
fotka a text Řízek

Zpravodajské servery milují víkendové sněžení. V sobotu a v neděli totiž v redakcích sedí mnohem méně lidí, ti lidé jsou obvykle mnohem línější, dívají se na pohádky a na tenis, ti vyvolení i na facebook. Občas i mrknou z okna, jak venku sněží. Nic moc jiného se po nich asi ani nechce, protože venku sněží, a to je klíčové. Na homepagích se pak unisono skvějí titulky typu V Česku už zase sněží, na silnicích to klouže. Anebo ještě úderněji: V Česku už zase sněží. Na silnicích to klouže.

A všichni jsou spokojení. Hlavně čtenáři - nikdo z nich si toho chumelení totiž doteď nevšiml.

I my máme celostátní sněžení velmi rádi. Rádi se na něj z okna koukáme – já jako na fenomén nebo jako celek, který mě uklidňuje. Jak to naposledy všechno odtálo, to bylo hned všude spoustu bordelu! Tohle je přece mnohem lepší. Bílá peřina je konejšivá, optimistická a evokuje příjemné vzpomínky na grog v hospodě někde na horách, upadlou hůlku z lanovky nebo na útulný pokoj v penzionu Bertrand.

Pepan hledí spíš na jednotlivé poletující vločky, v nichž vidí bůhvíco, patrně kořist. Kořist sleduje dočista vehementně, že ho musí bolet za krkem, jak intenzivně hýbe hlavou. Jestli při tom i na něco vzpomíná, bohužel nelze zjistit. Stejně ho to za pár minut omrzí a začne se olizovat nebo si hryzat drápky, už ho mám přečteného.

Sníh je prostě bezva.

ZVYKÁM SI, DÍKY

Jak mete nové koště?
text a foto Řízek

Některé životně důležité změny nelze přehlédnout a nelze je ani nechat bez komentáře. Kupříkladu tato.

Na své zdlouhavé cestě za fotografickým osvícením jsem před několika dny opustil excentrickou zrcadlovku Olympus a zařadil se mezi dav těch, kteří se budou s brunátnými tvářemi do krve hádat o to, zda je lepší Nikon, nebo Canon. Dřív jsem se jim smál a lakonicky nabízel třetí možnost, a sice, že rozhodně Olympus. No ale ona to vskutku pravda není, i když přiznávám, že jej mám hodně rád a nedám na něj dopustit.

A tak teď tu máme, co jsme chtěli. Ve velké modré krabici malá černá krabička, několik svazků černých drátů a průvan na běžném i úvěrovém účtu. Má nová D 90 má podle jednoho z odborných konzultantů, s nimiž jsem o problému přestupu do nepatrně vyšší třídy hovořil, nabídnout "hodně muziky za strašně málo peněz." Do polemiky o množství hudby se zatím pouštět nebudu, ale s druhou částí už si dovolím nesouhlasit. Je to pro mou příjmovou kategorii velmi drahá sranda.

Kromě práce, studia, večerů s přítelkyní a kitingu na sněhu jsem poslední dny věnoval právě testování nového přístroje, pochopitelně. A jaké jsou první dojmy?

Je těžký! Přístroj spolu s poměrně masivním objektivem váží tolik, že by bylo v případě krajní nutnosti možné použít jej jako zbraň na blízko.

Návod překládal imbecil. Nebo někdo, kdo českou stylistiku a podobné věci spatřil jen z rychlíku. Je také zarážející a možná i trochu demotivující, jak v něm coby příklady slouží neskutečně hnusné tmavé fotky o velikosti hnusné poštovní známky.

Displej má rozměry menšího okna. Je to skoro k nevíře, jak se něco takového do malého tělíčka foťáku vejde. Nicméně, jestli se fotka povedla, stejně zatím poznám až v počítači. Ale je to pěkné.

Ostří velmi rychle, přesně, baterie má velikou výdrž, menu je přehledné a možnosti nastavení berou dech. A to tak, že po několika stovkách expozic máte stejně dojem, že vychytávky přístroje využíváte přibližně ze dvou procent. Nicméně i první začátečnické fotky mají dobré barvy, minimum šumu a prakticky vše, co má být ostré, ostré jest.

A tak můžeme vyrazit na fotovycházky. Já s Nikonem, Maruška s Olympusem. V Městečku u Nespek má žena chatu, a co jsem doposud nevěděl, také řeku. Ze silnice je totiž zcela skryta za domy s uštěkanými psy a za podivné rezavé maringotky. Je to ale Sázava, plyne líně, a tak v klidu počká, než si ta hejblátka nastavím.

Zvykám si a je to prima.