NEJDŘÍV JE TRÉNINK

Nápad trénovat přes zimu venku vzbudil u části našeho fotbalového týmu když ne zděšení, tak určitě odpor. Racionálně vzato, není to příliš dobrý nápad. V zimě je zima, někdy je led, jindy sníh, jde ti pára od pusy, na čepici se vytváří takový hnusný tenký film z námrazy a potu, máš rudé tváře a přitažlivost jakéhokoli jiného trávení pátečního večera, ať už se jedná o hospodu, sex nebo přemítání u televize, je nekonečně větší. 

Přesto těch, které podobné choutky nejspíš míjejí, je poměrně mnoho, soudě podle celkem vysoké účasti. Nejeden nadšenec už od pátečního oběda odpočítává vteřiny, už aby si v práci mohl odpíchnout a vyrazit mrznout na umělou trávu u radotínské sokolovny. Ovšem pokud se nám do cesty nepřiplete karban.

Jeden z účastníků tréninku se v diskusním fóru honosí přezdívkou Strike, ti ostatní, kteří na něj v pátek netrpělivě čekali, jej mezitím prekřtili na megadebila a hůře. To proto, že namísto tréninku hrál s kumpány poker - a to v nálevně vzdálené provokativně jen pár metrů od hřiště. Samozřejmě, že nám právě tento borec chyběl do ideálního počtu a jeho absencí hra utrpěla.

Hazard jej však zcela ovládl. "To mu ty karty v práci nestačí?" dumali oslabení fotbalisté, zatímco úředník nedaleko prohrával svou gáži. Nejdřív je přece trénink, pak teprve ženy, karty a jazz! Když asi po půlhodině konečně dorazil, nikdo o něj už nestál. Natáhl na sebe bůhvíproč buclatý dres s číslem 1 a nevnímaje kritiku ze všech stran se přesunul na své tradiční okrajové místo a funěl a mával rukama.

Ale abych jen nepomlouval: každý pátek hrajeme parádní, takřka ligový fotbal. Technické finesy a hravé kombinace zkušených hráčů FC Forejt se drolí o namakané tvrďáky z lakrosu. Padají branky krásné i trapné, někdy celou dobu leje, jindy se sype sníh jak v ruské pohádce a celý stadion vypadá jako jeden velký romantizující výjev. Lámeme si ruce, kopeme se do kotníků. A nakonec se nám nechce domů a jdeme na pivo to celé rozebrat neviditelnými elektronickými tužkami.

Jen podivín Strike se vrací k balíčku karet.

text a ilustrační mobilní fotka Řízek

V ČESKU OPĚT SNĚŽÍ

A na silnicích to klouže
fotka a text Řízek

Zpravodajské servery milují víkendové sněžení. V sobotu a v neděli totiž v redakcích sedí mnohem méně lidí, ti lidé jsou obvykle mnohem línější, dívají se na pohádky a na tenis, ti vyvolení i na facebook. Občas i mrknou z okna, jak venku sněží. Nic moc jiného se po nich asi ani nechce, protože venku sněží, a to je klíčové. Na homepagích se pak unisono skvějí titulky typu V Česku už zase sněží, na silnicích to klouže. Anebo ještě úderněji: V Česku už zase sněží. Na silnicích to klouže.

A všichni jsou spokojení. Hlavně čtenáři - nikdo z nich si toho chumelení totiž doteď nevšiml.

I my máme celostátní sněžení velmi rádi. Rádi se na něj z okna koukáme – já jako na fenomén nebo jako celek, který mě uklidňuje. Jak to naposledy všechno odtálo, to bylo hned všude spoustu bordelu! Tohle je přece mnohem lepší. Bílá peřina je konejšivá, optimistická a evokuje příjemné vzpomínky na grog v hospodě někde na horách, upadlou hůlku z lanovky nebo na útulný pokoj v penzionu Bertrand.

Pepan hledí spíš na jednotlivé poletující vločky, v nichž vidí bůhvíco, patrně kořist. Kořist sleduje dočista vehementně, že ho musí bolet za krkem, jak intenzivně hýbe hlavou. Jestli při tom i na něco vzpomíná, bohužel nelze zjistit. Stejně ho to za pár minut omrzí a začne se olizovat nebo si hryzat drápky, už ho mám přečteného.

Sníh je prostě bezva.