ZVYKÁM SI, DÍKY

Jak mete nové koště?
text a foto Řízek

Některé životně důležité změny nelze přehlédnout a nelze je ani nechat bez komentáře. Kupříkladu tato.

Na své zdlouhavé cestě za fotografickým osvícením jsem před několika dny opustil excentrickou zrcadlovku Olympus a zařadil se mezi dav těch, kteří se budou s brunátnými tvářemi do krve hádat o to, zda je lepší Nikon, nebo Canon. Dřív jsem se jim smál a lakonicky nabízel třetí možnost, a sice, že rozhodně Olympus. No ale ona to vskutku pravda není, i když přiznávám, že jej mám hodně rád a nedám na něj dopustit.

A tak teď tu máme, co jsme chtěli. Ve velké modré krabici malá černá krabička, několik svazků černých drátů a průvan na běžném i úvěrovém účtu. Má nová D 90 má podle jednoho z odborných konzultantů, s nimiž jsem o problému přestupu do nepatrně vyšší třídy hovořil, nabídnout "hodně muziky za strašně málo peněz." Do polemiky o množství hudby se zatím pouštět nebudu, ale s druhou částí už si dovolím nesouhlasit. Je to pro mou příjmovou kategorii velmi drahá sranda.

Kromě práce, studia, večerů s přítelkyní a kitingu na sněhu jsem poslední dny věnoval právě testování nového přístroje, pochopitelně. A jaké jsou první dojmy?

Je těžký! Přístroj spolu s poměrně masivním objektivem váží tolik, že by bylo v případě krajní nutnosti možné použít jej jako zbraň na blízko.

Návod překládal imbecil. Nebo někdo, kdo českou stylistiku a podobné věci spatřil jen z rychlíku. Je také zarážející a možná i trochu demotivující, jak v něm coby příklady slouží neskutečně hnusné tmavé fotky o velikosti hnusné poštovní známky.

Displej má rozměry menšího okna. Je to skoro k nevíře, jak se něco takového do malého tělíčka foťáku vejde. Nicméně, jestli se fotka povedla, stejně zatím poznám až v počítači. Ale je to pěkné.

Ostří velmi rychle, přesně, baterie má velikou výdrž, menu je přehledné a možnosti nastavení berou dech. A to tak, že po několika stovkách expozic máte stejně dojem, že vychytávky přístroje využíváte přibližně ze dvou procent. Nicméně i první začátečnické fotky mají dobré barvy, minimum šumu a prakticky vše, co má být ostré, ostré jest.

A tak můžeme vyrazit na fotovycházky. Já s Nikonem, Maruška s Olympusem. V Městečku u Nespek má žena chatu, a co jsem doposud nevěděl, také řeku. Ze silnice je totiž zcela skryta za domy s uštěkanými psy a za podivné rezavé maringotky. Je to ale Sázava, plyne líně, a tak v klidu počká, než si ta hejblátka nastavím.

Zvykám si a je to prima.