IVANKA NENÍ DOMA

 

Být poradcem legendárního jihomoravského hejtmana odpovědným za cestovní ruch, navrhnul bych na příští krajské radě, abychom inflitrovali média pomocí rafinovaného komerčního článku oblíbeného typu "8 věcí a lidí, které rozhodně musíte navštívit na jih od Brna". Takové texty, v nichž zdánlivě systematicky, ale ve skutečnosti nahodile vyjmenujete, co vás zrovna napadne o čemkoli, totiž čtenáři i autoři pravděpodobně milují, když se tolik píšou. Nuže, co v této oblasti stojí za návštěvu?

1. 

   Tohle není Ivanka, ale kámoška Míša.

   Koupací lom v Mikulově. Kousek od Svatého kopečku existuje parádní částečně přírodní koupání pro místní i Pražáky s úpalem. Zajímavostí je piraňa, která tam už zřejmě není, i když její příběh mezi návštěvníky žije dál a rozrůstá se (hejno piraní, které žerou Pražáky). A taky je pozoruhodné, že je tam mělko, tudíž se až do poloviny lomu, a možná i dál, dá dojít - na rozdíl od jakýkoli jiných koupacích lomů na světě.
2.  Ivanka ve Strachotíně. Nevíme, kdo je Ivanka, jestli jí je šest, nebo sedmnáct, ale navštívit ji je každopádně nesnadné. Na jejím okně totiž v jednom kuse visí nápis Ivanka není doma. Jak poznamenal kamarád Petr, taková cedulka za oknem je vlastně Facebook na moravský způsob.

3. 

   Má milá blbne i bez sklínky na šňůrce.

   Café Fara v Klentnici. Za ceny spíš pro hejtmany než pro jeho potenciální poradce fakt výborně vaří. Byť hrášková kaše zářila jak dovezená z Dukovan a každý se jí bál a knedlu vepřu zelu tu přezdívají přeštík a tuní ho bylinkovými knedlíky. Pozoruhodný je také číšník, který vypadá jak homosexuálnější varianta internetového všeználka a budoucího prezidenta EU Jakuba Jandy.
4. Libovolná vinařská obec, když se koná akce Otevřené sklepy. V ulicích se toulají lidé s festivalovými páskami na ruce, kterým na krku plandá sklínka pověšená na šňůrce, tolik podobná kapsičkám na penízky a klíče, jež jsme nosili jako děti, abychom je neztratili. Později odpoledne ti méně odolní usínají v linkovém autobuse a jejich pleš se srandovně obtiskává na skle jako taková přísavka. Lze se jim smát.

5. 

   Náš kamarád, který taky nebyl doma.

   Raubíř Ondra. Strachotínský Bart Simpson drandí po obci na nepatřičně velkém kole a v tričku a v kraťasech podle místních i v zimě bruslí, neboť jej doma údajně poněkud zanedbávají. Na zahradě chová "zmiju" a pije strašně dlouhým brčkem točenou kofolu.
6. Kapela Hroši z Brna. Přijela až z Brna a hraje všechno počínaje Vaškem Neckářem a konče Kabáty. Nevadí, že to moc neladí, hlavně že máme kytarová sóla, byť nemáme kytary, a klávesy hrají samy.

7. 

   Máme tady i Lednici, je v ní zima...

   Lednice, když je horko. Kašna v parku vypadá vábivě, ale nesmí se k ní. Ve skleníku plavou ryby a chtějí se kamarádit. V reprezentačních sálech mají krásné vyřezávané stropy. A samozřejmě je tam i kouzelné zrcadlo, které přesně pozná, jakého jste pohlaví, když se do něj podíváte. Mužům třeba do roka vypadají všechny vlasy a zuby. Ne, opravdu jsem do něj loni nekoukal. Kolem Lednice se také velmi dobře padá z kola.



Odsud to tak nevypadá, ale v té vodě
jsou skutečně hadi a zelené věci.

8. Molo na břehu Nových Mlýnů. Voda ke koupání neláká, plavou v ní zelené věci a hadi. Na molu se však dá navečer koukat na Pálavu či čekat, jestli konečně přijde ta několik dní slibovaná bouřka. Když si dáte pozor na mezery mezi prkny, dá se tam třeba hrát i společenské hry a popíjet víno. A být šťastný.

text Řízek, fotky Ř. a Maruška 

AŤ UŽ JE KVĚTEN

Když v práci píšu sólokapry o sexy Evropské unii a snažím se překonat hranici stovky čtenářů za týden, používám tuze ráda v prvním odstavci neboli perexu nějaké časové ohraničení. První květnový víkend se Evropská rada věnovala fiskálnímu paktu, nebo Nečas během úterní tiskové konference akcentoval význam dokončení vnitřního trhu apod. Když jsem přemýšlela o tomhle článku, vloudil se mi do hlavy i tenhle profesní šotek, a proto nemůžu začít jinak než: Poslední dubnový týden byl v naší rodině plný ztrát.

Předznamenala to netradičně už neděle a výlet k mým rodičům. Sun is shining, jaro v plném proudu, a tak jsme s sebou do divočiny vzali i Pepečka. Trpěliví čtenáři vědí, že naše kočka svádí líté psychologické hry s mými psy, tentokrát však Pepan ZTRATIL veškerou bázeň a nechal velkého černého Samuela přičichnout k bříšku. Pro nechovatele – jedná se o největší možnou poctu a znak naprosté důvěry.

Celá tahle show však trvala asi tak pikosekundu, neb se přiřítil další pes Fanča a Pepan zaujal klasický postoj a rozjel syčení. Ač psi putovali do kotce a kocour se z náhlého prolomení ledů pozvracel, můžeme tento akt považovat v historii našeho zvířectva za něco jako dohodu Kosova se Srbskem.

Další ztráty nás čekaly v úterý, kdy jsme se s Lukynem sebrali a jeli na dlouho očekávanou návštěvu doktorky Kamči do Hradce. Bohužel to nebylo jen "ahoj, dáme pívo", ale spíš "ahoj, tak vezmem ty dvě levý osmičky". Tak se přihodilo, že pod šikovnýma rukama stomatoložky Tvrdíkové jsem přišla o dva zuby moudrosti a teď mě to nehorázně ukrutně bolí a sere. Luky šel na rutinní prohlídku, ale nebojácná brunetka se rozjela a i jemu vytrhla poslední osmičku. Jeho to narozdíl ode mě teď nebolí a může jíst, což mu bezmezně závidím a přemýšlím, že na něj přehodím i budoucí rození potomků, protože můj práh bolesti je zatraceně nízkej.

Při neustálém ledování a chození si pro přesnídávky a další tekuté lahůdky jsem vypozorovala, že se blíží další ztráta, a to naší ledničky. Bílá kamarádka už přežila ledacos, ale tentokrát ji došel dech fatálně. Chlazení měla asi tak v pořádku jako škodovka stovka v neděli cestou z chaty do Prahy, a tak jsme se s ní museli rozloučit a vyměnit ji za lepší model. To vše v rekordně krátkém čase hodiny a půl, s jedním plesnivým sýrem a za necelých 8 500 korun.

Sečteno podtrženo: moc úspěšný týden to nebyl. Pepa nedotáhl do konce svá mezidruhová vyjednávání, já jsem nerudná z děravé pusy, která by se ještě mohla třeba zanítit, a jsme lehčí o peníze, které jsme mohli utratit za kabelky, šatičky, bowling či fotbal.

Tak doufejme, že první květnová dekáda si na nás přichystá milejší zážitky. Třeba bychom mohli v nové lednici vychladit prvotřídní plzničku, pozvat na ni moc hodnou doktorku Kamču a hladit přitom Pepana na bříšku. 

text Maruška, fotky Řízek