AŤ UŽ JE KVĚTEN

Když v práci píšu sólokapry o sexy Evropské unii a snažím se překonat hranici stovky čtenářů za týden, používám tuze ráda v prvním odstavci neboli perexu nějaké časové ohraničení. První květnový víkend se Evropská rada věnovala fiskálnímu paktu, nebo Nečas během úterní tiskové konference akcentoval význam dokončení vnitřního trhu apod. Když jsem přemýšlela o tomhle článku, vloudil se mi do hlavy i tenhle profesní šotek, a proto nemůžu začít jinak než: Poslední dubnový týden byl v naší rodině plný ztrát.

Předznamenala to netradičně už neděle a výlet k mým rodičům. Sun is shining, jaro v plném proudu, a tak jsme s sebou do divočiny vzali i Pepečka. Trpěliví čtenáři vědí, že naše kočka svádí líté psychologické hry s mými psy, tentokrát však Pepan ZTRATIL veškerou bázeň a nechal velkého černého Samuela přičichnout k bříšku. Pro nechovatele – jedná se o největší možnou poctu a znak naprosté důvěry.

Celá tahle show však trvala asi tak pikosekundu, neb se přiřítil další pes Fanča a Pepan zaujal klasický postoj a rozjel syčení. Ač psi putovali do kotce a kocour se z náhlého prolomení ledů pozvracel, můžeme tento akt považovat v historii našeho zvířectva za něco jako dohodu Kosova se Srbskem.

Další ztráty nás čekaly v úterý, kdy jsme se s Lukynem sebrali a jeli na dlouho očekávanou návštěvu doktorky Kamči do Hradce. Bohužel to nebylo jen "ahoj, dáme pívo", ale spíš "ahoj, tak vezmem ty dvě levý osmičky". Tak se přihodilo, že pod šikovnýma rukama stomatoložky Tvrdíkové jsem přišla o dva zuby moudrosti a teď mě to nehorázně ukrutně bolí a sere. Luky šel na rutinní prohlídku, ale nebojácná brunetka se rozjela a i jemu vytrhla poslední osmičku. Jeho to narozdíl ode mě teď nebolí a může jíst, což mu bezmezně závidím a přemýšlím, že na něj přehodím i budoucí rození potomků, protože můj práh bolesti je zatraceně nízkej.

Při neustálém ledování a chození si pro přesnídávky a další tekuté lahůdky jsem vypozorovala, že se blíží další ztráta, a to naší ledničky. Bílá kamarádka už přežila ledacos, ale tentokrát ji došel dech fatálně. Chlazení měla asi tak v pořádku jako škodovka stovka v neděli cestou z chaty do Prahy, a tak jsme se s ní museli rozloučit a vyměnit ji za lepší model. To vše v rekordně krátkém čase hodiny a půl, s jedním plesnivým sýrem a za necelých 8 500 korun.

Sečteno podtrženo: moc úspěšný týden to nebyl. Pepa nedotáhl do konce svá mezidruhová vyjednávání, já jsem nerudná z děravé pusy, která by se ještě mohla třeba zanítit, a jsme lehčí o peníze, které jsme mohli utratit za kabelky, šatičky, bowling či fotbal.

Tak doufejme, že první květnová dekáda si na nás přichystá milejší zážitky. Třeba bychom mohli v nové lednici vychladit prvotřídní plzničku, pozvat na ni moc hodnou doktorku Kamču a hladit přitom Pepana na bříšku. 

text Maruška, fotky Řízek