SLIBY CHYBY

Musím obětovat vánoční blaho své rodiny pro blaho čtenářů Řízkových lepších stránek, protože po dvou týdnech slibování, že večer zašlu článek, je mi dnes ráno fakt hloupé to zase nestihnout. Reportáž ze Zbraslavského běhu píšu v naprosto politováníhodných podmínkách. Politá kávou, na cizím počítači, kde zet není zet, nýbrž ypsilon. Alespoň si cvičím moyek.

Vzhledem k útržkovosti svých vzpomínek zvládám jen poskládat pár střípků, které si vybavím nad fotkami.

Běželo se u Zbraslavi. Od minizoo, kde jsem jako malé dítě krmila divočátka, což je tedy střípek z dětství.

Za tým Zelená liška běžel Řízek, roztleskávačkou mu byla Terezka, za Pražské uzeniny byl vyslán pražský Milan, kterého jsem roztleskala já. Dalším nadějným běžcem byl radotínský Milan, v interních kruzích přezdívaný Milan kožeňáč, který bohužel na poslední chvíli ochořel vážnou nemocí, klinicky projevenou ataxií doprovázenou poruchou řeči. Ale osud tomu tak chtěl, protože jsme se alespoň vešli Řízkovi do auta.


Řízek zvolil pro zdolání trati odvážný víceúčelový outfit – kryobikiny v epesní zelené barvě.


Vše se seběhlo velmi rychle. Mezi příjezdem na parkoviště a startem byla sotva půlhodina, kterou vyplnili nadějní sportovci laděním svého outfitu, tlacháním na téma „jaké počasí bylo vloni“ a krátkým rozběháním.


Přestože obě startovní čísla dělila od sebe 39 míst, přepočteno na čas to bylo jen deset minut. Řízek vyrazil hbitě, jak je u něj zvykem, Milan s rozvahou na startu šteloval Endomondo a o ztracené desetiny se nestaral.


Na startu vládla hustá mlha, za kterou by se nemusel stydět ani Rákosníček. Odměnou pro nadšence, kteří se vydali na trať, pak bylo slunce příjemná teplota, která vládla nad inverzní poklicí hl. m. Prahy. Pro ty, kteří by se rádi příští rok sešli na startu, věřte, že trať je příjemná, krátká, s profilem nahoru, skoro po rovině a dolů.

 Nejlepším to trvá pod 20 minut, našim zas něco přes dvacet, celkově se umístíme v první čtvrtině výsledkové listiny. Dobrou zprávou je, že naše výsledky mají mírně se zlepšující tendenci.


Protože víme, že na bednu nám ještě kousek chybí, na vyhlášení nečekáme, vyklusání výjimečně vynecháme, naskáčeme do auta a vracíme se do Radotína. Letos to bylo velmi efektivní dopoledne, kdy jsme obvyklé prostoje před a po závodě smrskli na minimum. Zároveň to byl ročník s největší radotínskou podporu přepočteno na jednoho běžce a s největším počtem odřeknutých účastí na poslední chvíli.

text: Míša, Milan, fotky Míša a Řízek

ZLATÍ BLUDIŠŤÁCI

Hned den po Radotínském kole jsme si s Terkou udělali výlet do Loučeně. Komu se to ještě nedoneslo, tak v Loučeni je labyrintárium, a není ledajaké - je to totiž labyrintárium, které je první v Čechách a jediné v Evropě a zároveň první v Evropě a jediné v Čechách!

V loučeňském zámeckém parku je za příjemné vstupné přístupných jedenáct labyrintů všeho druhu. Než jsme si je všechny prošli, uběhly dvě hodiny jako nic, a to jsme se nijak neloudali a navíc jsme dvě bludiště vynechali. Labyrintárium v Loučeni zkrátka stojí za to navštívit. Malou ochutnávku z tamního prostředí poskytne fotoalbum z převážně Terčiných fotek, ale dětskou radost při chození po zapletených cestičkách pochopíte, jedině když si to vyzkoušíte na vlastní kůži a nohy.

Zkrátka až nebudete vědět, co roupama, zkuste Loučeň. Třeba tam taky potkáte rodinu Tomanových, možná tam půjdete v létě, takže vám nebudou mrznout prstíky v kapsách, a snad nebude skluzavka na konci palisádového bludiště celá od bahna a vy se budete moct sklouznout.

A nezapomeňte: Kdo nezabloudí v bludišti, ten se ani v bludišti neztratí! Nazdááár!

Fotoalbum z labyrintária

text Milan foto Terka

MUFLONI PROTI DUŠÍNŮM, DÍL II.

text Maruška, Řízek, Milan, Terezka, Lucka, Kamča H., fotky Řízek

Silvestrovské ozvěny podruhé. Byl pan správce hodný, nebo to byl zakomplexovaný desperát? Jaký je příchod nového roku z pohledu němého tvora? Dalo se to tam vydržet, nebo nedalo? Kam vlastně zmizel ten muflon? A kam Dušín? Na tyto otázky odpoví, nebo neodpoví druhá část vzpomínek na pobyt v Rožmberku.

Za blankytně modrým závěsem na mě kouká trofej muflona s parfémem značky „Stinky socks“, na jednom parůžku guláš a na druhém síťovka s lahvemi kvalitní
lihoviny. Prostě pohled pro bohy. Noci jsou různé, na některé rádi zapomenete, na jiné si vzpomenete horko těžko. Nebo ty, které byste naopak zapomněli raději. Nakonec jsou tu i ty, které nezapomenete nikdy, ať už z jakéhokoli důvodu. A právě sem patří má jediná noc v ubytovně START i přesto, že to nebyla ona magická noc na 1. 1. 2011.
(Kamča H.) 
------------------------------------------------------------------------------

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Bohužel to nebyla ozvěna našich libých hlásků, ale pana správce-myslivce. Náš tvrdě radotínský styl chování asi v jeho žebříčku tolerance dosahoval do záporných hodnot a tak na nás byl občas trochu nemilý. „Ale pane správče, my Vám vaši nepřízeň k nám odpustíme, máte totiž moc pěknýho muflona a kamna na tavení skla!!":-)
(Terezka) 
------------------------------------------------------------------------------

LUCČINU VERZI PŘÍBĚHU SI I S OBRÁZKY MŮŽETE PROHLÉDNOUT PO KLIKNUTÍ NA IKONU MIRKA DUŠÍNA.

Správce tyran se mi vryl do paměti. Potkal jsem v metru chlápka v mysliveckym a adrenalin mi tryskal do žil. Aby ne, když jsem byl skoro u všech průserů (ač nevinně!), ostatně Kajetán ví taky svoje. A co teprv ten pomatenej autobusák, co projel zastávkou o pět minut dřív! Ještě, že jsme koupili Eisberga. S hodinama tam byl vůbec kříž. Jediný funkční běžely na Prima COOL a třeba v kuchyni bylo pořád pohodovejch 8:30. Jednou jsme si udělali Itálii, jen škoda, že to nevyšlo s tou pizzou na kamna.
(Milan)
------------------------------------------------------------------------------

Kamasutra bliká v dáli, Milan má jégrovky, Pája točí spícího Smígla. Večer utíká nad č(Č)eskou hrou a karibským rumem, budí mě Kašpárek v rohlíku. Kam zmizel muflon, přemýšlím s bruslemi na nohou a protivítr přináší běžkujícího Kajetána. Vašek se opíjí líbáním královny. Je půlnoc, Luky má narozeniny, tak zdravíme venkov. Nový rok projíždíme v mňoukajícím autě. Jsou to těžce vydělané peníze, říká si posádka, podobně jako v případě těch kurev v minus patnácti.
(Maruška)
 ------------------------------------------------------------------------------

Ujížděli jsme novoroční tmou, Maruška klimbala a kocour nepřestával mňoukat. Byl totiž vzteklý, že už jedeme domů a že si při naší 27hodinové návštěvě Rožmberka nic neužil. Nezažil offroadové bruslení na Lipně ani neviděl Pájovo dominové silvestrovské perpetuum. Neporazil dvě chytré žurnalistky a jednoho rádoby všeználka, hhh, ve hře Česko. A to dvakrát. A nevzali jsme jej ani do baru Kocábka, kde nám extrémně hnusná poslední večeře napověděla, že po půlnoci může být opravdu všechno jen lepší.
(Řízek)

PRVNÍ DÍL SILVESTROVSKÉ MOZAIKY NAJDETE TADY.