Zobrazují se příspěvky se štítkemDavid. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDavid. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 27. března 2012

NÁVRAT DO MINULOSTI

Rádošova narozeninová oslava potěšila nejen jeho kamarády a přátele, ale bezesporu i secondhandy v okolí. Letošním tématem tradiční maškarády byla totiž osmdesátá léta - a kdo nemá hluboké skříně, musel do hrabárny, jejichž tržby patrně letěly strmě vzhůru.

Přestože převlékání obvykle moc neřešíme, anebo úplně sabotujeme, tentokrát jsme si udělali pěkný sobotní výlet za kostýmy. Protože osmdesátky, to je větší výzva než vesmírlidi s divnými klobouky nebo Afrika.

Tak jsme zajeli na Točnou, kde je asi ten nejvíc megasekáč ze všech, jak jsme si našli na internetu; kolem poměrně honosné budovy, která vypadá spíš jako nějaká moderní továrna, parkují luxusní auta (aha, tak takhle se šetří!).

Uvnitř je umělohmotný smrad, hrají pěkné písničky z Impulsovic krabičky a celé rodiny přehrabují v obrovské hale naprosto strašné hadry, které by z fleku mohly tvořit kostýmy pro cokoli. Na sítnici mi zůstal obraz malé holčičky, kterak s výrazem původního Davida Copperfielda přehrabuje v drátěném koši plyšáčky. A nakonec ji čísi ruka táhne pryč, asi do luxusního auta. A ona se pořád dívá tím směrem. Hráli k tomu myslím Neckáře. Ša-la-lala-li... Brr! Ať už jsme venku!

Nechtěl jsem být anonymní normalizační nula, chtěl jsem si připomenout nějakého svého tehdejšího hudebního idola. Třeba Roxette, Depeche Mode anebo aspoň Freddieho Mercuryho, ale žena mi to soustavně vymlouvala - namítala, že mi chybí vlasy, anebo že jsem moc tlustý. Že prý bych mohl dělat Michala Davida, pěkně děkuju. Postavu bych na to měl, ale zase mi chybí ty jeho přenosné klávesy s úžasným pyrotechnickým efektem.

Nicméně když jsem v oddělení kožených hrůz objevil super lesklé černé kalhoty, které mi kupodivu byly, rozhodl jsem se, že budu Freddie stůj co stůj. A že nemá cenu přemýšlet nad tím, kdo a k čemu ty kalhoty používal přede mnou. Nechal jsem si pod nosem knírek a večer se našli i lidé, kteří poznali, co jsem (byl) zač. Jiní si bezpochyby mysleli, že jsem německý pornoherec.

Maruška měla legíny a koženou bundičku a vlasy á la trvalá, takže něco mezi Madonnou a Petrou Janů. A taky měla červené lodičky.

I na kostýmech ostatních bylo znát, že ta doba byla taková neuchopitelná a vyblitá. Tuzexové kreace a divoce natužené účesy střídaly normalizační teplákové modely s céčky a nátělníky. Sem tam se objevil i nějaký ten do kůže oděný zbohatlík. A Bobíkovo černobylské strašidlo, tak to byl jedním slovem úlet.

Jaká byla vlastně párty? Nejvíc asi napoví fotogalerie, nicméně mejdan byl tradiční s vícebojem dvojic, kterému jsme se vyhnuli. Bylo tam hodně lidí, které jsem neznal, někteří byli nesympatičtí, ale málem jsme se poprali jen jednou.

text Řízek, fotky Řízek a Kubča

neděle 23. května 2010

NEZABÍJEJTE DAVIDA!


Na tohle do divadla ne
text Nikol, foto www.muzikal-jetrebazabitdavida.cz

Myslela jsem si, že divadlo nemůže být strašné, ale tento zážitek je vážně pekelný. Zavolal nám náš známý, který pracuje v Divadle Broadway v Praze, že má volné lístky na muzikál Je třeba zabít Davida. Já kývla, že půjdu. Neposkvrněná informacemi o tomto projektu jsem si myslela, že je stvořen jako výsměch nedávno tolik propagovanému muzikálu Děti ráje. Ale ono ne. Prvnímmé zděšení a odpor k celému tomuto dílu vyvolalo to, když mě kreslený Michal David upozornil na to, že si mám vypnout telefon, nebo mě zastřelí…

Omlouvám se tímto hercům, že jsem jim nezatleskala, ale za tu hrůzu to vážně nešlo!

Iva Pazderková alias Blondýna z reklamy na jogurt se celou dobu snažila, zpívala z plných plic a válela se na pódiu, ukazovala publiku, co má pod sukní i ve výstřihu, maskovaná pod černou parukou, kterou odhodila při závěrečném a velmi slabém aplausu…

Roman Vojtek, který představoval několik osob najednou, snad klesl v mém vědomí ještě hlouběji, než když jako učitel v seriálu zbouchnul studentku…

Vanda Konečná snad jako jediná zpívala písničky z muzikálu Kleopatra bez ovlivnění toho nemožného hemžení….

Ivan Vyskočil, Bohouš Josef, Tomáš Beroun asi nemají dost peněz, že vystupují v této propagandistické show Michala Davida.

Když jsem viděla scénu před přestávkou, kdy si všichni herci na podiu vzali zelenou šálu a zpívali píseň My jsme ten správnej tým, nevěděla jsem, jestli je to legrace, nebo zdali to myslí vážně.

Pak už jen chyběla druhá půlka, kdy Juraj Bernáth a Michal Sobotka převzali hlavní role a snažili se zabít Davida. Musím konstatovat, že jsem tím začala být konsternována, a kdyby mě v té tmě někdo pozoroval, viděl by, že sedíc s otevřenou pusou dokořán nevěřím vlastním očím a uším.

Jediný pozitivní závěr z toho plyne, a sice, že ta hrůza mě nestála žádné z mých vydělaných peněz. Lituji ty, co za to zaplatili a trpěli tam stejně jako já. A nejvíc ty, co za to zaplatili a ještě se jim to líbilo.