NEČASOVI KLUCÍ ZLOBÍ

Komentář metropolitního průseru
text Maruška, ilustrační foto Řízek

Svět se zbláznil. Rozdíl mezi pravou a levou se stírá. Rychlé šípy se kamarádí s Bratrstvem kočičí pracky. Přesně tak působí oranžovomodré páření, jehož výsledkem je velká koalice na pražském magistrátu. Věrní voliči kroutí hlavou, příznivci topky taky (protože ti ostrouhali úplně) a diví se i předsedové obou stran. Radost z toho mají leda tak Bohouš a Karel, kteří si plácli někdy v půl čtvrté ráno, možná už před několika měsíci.

Praha je stát ve státě, což potvrzuje i výsledná perverzní smlouva. V čele toho státu teď stojí partička zlobivých spratků, kteří využili vytíženosti rodičů a trochu jim přerůstají přes hlavu. Pražská ODS a ČSSD tímto krokem ztratily příliš mnoho. Občanští demokraté naprosto podstatnou část skalních příznivců. Mají teď několik dní na to, aby takovou pornografii před voliči alespoň částečně obhájili, jinak pro ně bude mít tento krok existenční rozměry.

Počínání levice a pravice v hlavním městě a jejich následná spolupráce není až tak nebezpečná. Nebezpečné je, jak to působí navenek. I kdyby na magistrát nastoupila TOP 09, zatížená zatím leda tak Kalouskovou oblibou alkoholu, nic by nezměnila. Kostlivců ve skříni je tam i na čtyři roky příliš. Velká koalice ale nenávratně poškodila tvář obou největších českých stran v očích těch, kteří jsou v demokracii nejdůležitější.

Modré metropolitní děti se teď cítí jako vítězové, bezesporu se tak cítí i tým oranžových. Dost ale bylo hraní. Je na čase přivést do Prahy Nečase, který by měl využít svého poetického příjmení a dokázat, že zvládne stranu reformovat tak, jak sliboval. Ostatně čtyři děti už vychoval, tak by mu banda pubertálních fakanů neměla dělat problém. Zhrzené příznivce zpátky nenaláká, ale pokud situaci na magistrátu jakkoliv objasní, nebudou se alespoň muset bývalí voliči stydět za to, že straně kdysi pravidelně házeli svůj hlas.

PÁD PANA JIŘÍHO

Neslavná výhra v Lidovém domě
text a foto Řízek

Zachmuřený zavalitý muž po boku štíhlé blondýny a spindoktorů dokráčel k pultíku. Na pozadí zářila mapa republiky s bezvadnými hesly typu naděje, změna, prosperita, třináctý důchod a ta o červené karkulce. „Zájmy obyčejných lidí prohrály, obyčejní lidé prohráli,“ vysvětlil zdrceným obyčejným lidem, že prohráli. I když socialisté vyhráli. A proto že tedy zavalitý muž odejde.

Zůstanou nám jen vzpomínky a usměvavé i zamračené billboardy, než je někdo sundá, déšť je rozmáčí, nebo sami uznají, že prohrály, a odejdou.

V Lidovém domě jsem byl i já a přes oranžové květiny jsem fotil tuto - jak se později ukázalo dějinnou - událost. Vše bylo připravené na bezvadný mejdan, na který chybělo jediné – procenta. Ponejprve se odhady bagatelizovaly, ale protože Maruška a další volební komisaři sčítali pekelně rychle, nálada se čím dál víc kazila.

Pan Rath, kterého za normálních okolností považuji spíš za úsměvnou postavičku, to tentokrát vystihl poměrně přesně, bylo to takzvané Pyrrhovo vítězství. Mapa republiky se navzdory těm bezvadným heslům obarvila i jinými barvami.


Ale těm, kteří nebyli moc oranžoví, to zas tolik nevadilo. Holubí letka podnikala poctivé nálety na křidélka, stehýnka, báječnou paštiku s brusinkovým želé a gulášek. No ale hlavně jsme samozřejmě pracovali, víme? Poté, co silnému muži blondýna s červenými drápky vlepila pusu a společně odešli někam do nitra domu, se strašně rychle ty dobroty někam ztratily.

Vytratil jsem se taky, po půlnoci opustil redakci a pořád přemýšlel o preferencích, procentech, prohrách obyčejných lidí. A teda taky o paštikách. Pan Jiří na to asi nebude vzpomínat pozitivně, ale já jsem si to docela vychutnal.