TĚŠENÍ

Volby jsou pro novináře jako škola v přírodě. Je to něco, na co se ve stereotypu každodenní práce celý rok těšíme, jako jsme se těšívali, s kým se si dáme na kazeťákové diskotéce ploužák - a kdoví, třeba se i vykousneme, ale spíš ne. Po volbách stejně jako po škole v přírodě obvykle nastává kruté vystřízlivění.

Školy v přírodě bývaly drsnou prověrkou kolektivu. Museli jsme třeba hrát softbal a frisbee a tu hru, jak se na jednoho nešťastníka navleče co nejvíc oblečení. Teď během volebního víkendu jsme si zase hráli na fungující tým, který plní dva zpravodajské weby, a nadto ještě v neděli vyrobí senzační noviny. Tak dobré, že si je jak my, tak čtenáři dáme za rámeček. Přikládejte tomu odpovídající význam a opovažte se tím přikládat.

Volby v redakci jsou plné baget, krabicí od pizzy a kelímků od kafe. Redaktoři se rozutečou do štábů - tedy aspoň do těch, kam nás pustili. To je ta zábavnější část. Můžete z místa popisovat emoce vítězů a přikusovat koblihu. Občas vás nějaký politik seřve, nebo vás prudí editor, jež se domáhá nějakých článků. Zato v baráku zůstanou vytrvalci, experti na černou práci, u nichž se všechno sbíhá. Výkřiky ze štábů, reportáže, rozhovory, no a především výsledky. Když zrovna tečou. Když netečou, z nitra domu vylezou na povrch bledí lidé, asi vývojáři, a divoce gestikulují.

Všechno je hrozně rychlé, až na nejmenovaného kolegu, který nám se zhruba patnáctiminutovým zpožděním nadšeně ohlašuje perličky i zásadní zvraty, nad nimiž jsme se už všichni ostatní podivovali. Vše vyřešíme jeho přesazením blíže epicentru. Jeho zpoždění se pak sníží na pět až deset minut. Je to nejlepší manažerské rozhodnutí, které jsem kdy udělal.

Předháníme se ve vtipném glosování výsledků různých stran a v nadsazování odpudivosti triumfu jiných, hnědých. Brousíme titulky, jimž diskutéři just budou říkat nadpisy, do naprosté dokonalosti, a připadáme si nejméně jako Čapek. A v neděli večer mátožně civíme do monitorů, plní těch pizz, které nám nechali donést. Než někdo najde předvolební balonky a dokonce modrý létající talíř od pana Humplíka z ODS, kulatý jako kroužky voličů, které ho poslaly mimo sněmovnu. Tak nad monitory hrajeme frisbee, jako na ŠvP!

Je důležité zmínit jednu věc. Fakt, že výsledky voleb jsou strašlivé, nic nemění na tom, že se už teď těšíme na ty příští, lednové, třebaže možná taky dopadnou strašlivě. Na lyžák se taky každý těšil, i když třeba nebyl sníh.

text Řízek, foto Kuba Z.

NEČASOVI KLUCÍ ZLOBÍ

Komentář metropolitního průseru
text Maruška, ilustrační foto Řízek

Svět se zbláznil. Rozdíl mezi pravou a levou se stírá. Rychlé šípy se kamarádí s Bratrstvem kočičí pracky. Přesně tak působí oranžovomodré páření, jehož výsledkem je velká koalice na pražském magistrátu. Věrní voliči kroutí hlavou, příznivci topky taky (protože ti ostrouhali úplně) a diví se i předsedové obou stran. Radost z toho mají leda tak Bohouš a Karel, kteří si plácli někdy v půl čtvrté ráno, možná už před několika měsíci.

Praha je stát ve státě, což potvrzuje i výsledná perverzní smlouva. V čele toho státu teď stojí partička zlobivých spratků, kteří využili vytíženosti rodičů a trochu jim přerůstají přes hlavu. Pražská ODS a ČSSD tímto krokem ztratily příliš mnoho. Občanští demokraté naprosto podstatnou část skalních příznivců. Mají teď několik dní na to, aby takovou pornografii před voliči alespoň částečně obhájili, jinak pro ně bude mít tento krok existenční rozměry.

Počínání levice a pravice v hlavním městě a jejich následná spolupráce není až tak nebezpečná. Nebezpečné je, jak to působí navenek. I kdyby na magistrát nastoupila TOP 09, zatížená zatím leda tak Kalouskovou oblibou alkoholu, nic by nezměnila. Kostlivců ve skříni je tam i na čtyři roky příliš. Velká koalice ale nenávratně poškodila tvář obou největších českých stran v očích těch, kteří jsou v demokracii nejdůležitější.

Modré metropolitní děti se teď cítí jako vítězové, bezesporu se tak cítí i tým oranžových. Dost ale bylo hraní. Je na čase přivést do Prahy Nečase, který by měl využít svého poetického příjmení a dokázat, že zvládne stranu reformovat tak, jak sliboval. Ostatně čtyři děti už vychoval, tak by mu banda pubertálních fakanů neměla dělat problém. Zhrzené příznivce zpátky nenaláká, ale pokud situaci na magistrátu jakkoliv objasní, nebudou se alespoň muset bývalí voliči stydět za to, že straně kdysi pravidelně házeli svůj hlas.