LIDÉ Z MORAVY

 

Ruleta je krutá milenka, prohlásil nedávno jeden známý.

Dosaďte místo rulety Moravu a bude to možná ještě pravdivější - zejména pokud jste Pražák a jedete se tam rekreovat. Tenhle adrenalinový zlozvyk se nás bůhvíproč drží už několikátým rokem. A jelikož náš pobyt plný zkvašené šťávy z hroznů a malebných výhledů na kulturní krajinu letos významněji než kdy jindy ovlivňovali různí lidé, pojďme si některé z nich ve stručnosti představit.

• paní Nováková - "To víte, že u nás máte tu rezervaci. Těšíme se na vás a přivezte nám z té Prahy něco hezkého!" říkala možná paní Nováková naší kamarádce Báře, která naše ubytování pomocí jakýchsi tajuplných slevových kuponů telefonicky zařizovala. Jenže Bára netušila, že se paní Nováková zrovna rozvádí nebo rozvedla a zbytku rodiny o naší rezervaci patrně neřekne, a tak se stane, že honosně vyhlížející penzion ve vinařských Bořeticích je zcela naplněn jinými lidmi s oněmi výhodnými kupony. A my budeme bydlet "u Pazderky", což nám Novákovi zařídí.

• pan Pazderka - "Cože, Celtic Bořetice? Hahaha!" rozchechtal jsem se při příjezdu na místo, kde jsme měli pobývat, než jsem konečně pochopil, že za cenu hotelu v centru Prahy spíme v ubytovně na fotbalovém hřišti. Což o to, vypadala zvenku slušně, ale pokoje byly poněkud vybydlené a páchly (a to prosímpěkně ještě předtím, než jsem v nich vyvěsil své běžecké oblečení). Navíc měl celý penzion, nebo jak to nazvat, stěny patrně z papíru. "Slyším nejen to, jak paní od vedle telefonuje, ale i to, co jí někdo na druhém konci vypráví," podivovala se manželka, zatímco se Mára pokoušel opravit sprchový kout. Pana majitele jsme bohužel nepotkali, bylo by o čem mluvit.

• Míša - Má černé tričko Vans, slamák a žabky a přijel pro nás ve vytuněné felicii. "Všude vás hledám," volá Míša. Jdeme pozdě na snídani (ze stadionu Celtiku do Novákovic penzionu na úpatí Kraví hory, kam tedy docházíme na stravování). Jindy rozverný Míša je dnes nápadně skleslý. "Otec mě vyhodil. Musel jsem mu odevzdat i SIMku. Někdo si stěžoval, že moje včerejší degustace byla nejhorší na světě," vysvětluje zasmušilý mladík. Bohužel anonymní stěžovatel má trochu pravdu - Míša se včera ukázal především jako showman, Pražákům ve sklípku místo pravd o víně, které chtěli slyšet (kyselinka, buket), povídal fórky a vzal to celkově dost hopem. Nicméně kámen úrazu byl nejspíš v tom, že dobrou polovinu vzorků vín svého otce, která nám naléval, pohaněl. Míša se ze zbytku našeho pobytu vytratil i s felicií a doprovodnou dívkou s růžovými vlasy. Jeho roli obsluhy u večeře ("raut" = chleba se šunkou/sádlem) a snídaně převzal pán v teplákách, jemuž moje manželka přezdívala Trestanec. Byl velmi milý a ochotný.

• opilý pán s koštýřem a meruňkovicí - Konečně sklípky. V jednom z nich se potácí pan vinař, zatímco jeho ruka zůstává jistá, když nám do sklenek nalévá podomácku vyrobené kapaliny. O několik hodin později se potácíme taky. Island dostává ve Francii na frak. My dostáváme slivovici a klobásu od nějakých lidí od vedle (proč?). Maruška tančí kolem kmínku stromku a konečně zahazuje telefony, a to na asfalt a několikrát. Zkoušíme únosnost vzrostlého obilí. Když do něj skočíte šipku, propadnete se až na zem, ale nebolí to! Nebo jenom trochu. Nebo až druhý den. Něco mi říká, že ráno vyrazíme na kolo později.

• paní v námořnickém tričku - "Vy jste z Prahy? Tak ty tady máme nejradši," povídá mi pak dáma v půjčovně člunů u Baťova kanálu v Hodoníně a mnohovýznamně se usmívá. Sedáme na nafukovací plavidlo, za které mám zodpovídat. Tady je motor, tímhle se ovládají otáčky. Jsem prý teď v podstatě kapitán, zodpovídám za posádku. Jsem něco jako Schettino. Vesty nejsou povinné. Jdeme na instruktáž, tady je startér. "Jste u toho takový toporný, uvolněte se," huláká paní moravsky a motor řve. Jsa zaučen, vykládám paní a nastupují tři kamarádi, z nichž jeden je má manželka. Plujeme náramně, než mi motor chcípne a dlouhé minuty se ho nedaří nahodit. Pak nás míjí turistické plavidlo, které kormidluje právě pruhovaná paní. Doplujeme v suchu, ale člun není komu vrátit, když paní taky pluje. Vážu ho ke břehu na kličku, když lodní smyčku si nepamatuji. A pokud neodplul nebo si ho někdo nepůjčil, kotví tam doteď.

Prezident na furt ve svém sklepení

• dva prezidenti - Vracíme se na Kraví horu. Respektive do Republiky Kraví hora. Zabloudíme do jednoho sklípku a přivítá nás vitální stařík. Na stěně visí zarámované fotky. Vitální stařík a Nedvěd, vitální stařík a Klaus, jinde Železný, Havel a další. Dozvíme se, že muž je bývalým starostou Bořetic a nyní "prezidentem na furt". "Co to máte za uniformu na té fotce u Zemana? To je hasičská?" ptám se pražsky. "Ne, to je uniforma Kraví hory," odpovídá muž trpělivě. Ze sklepa se nám nechce, hlava státu má i výborné víno. A úřadujícího kravihorského prezidenta potkáváme v penzionu, kde jsme měli bydlet. Pan Novák nás vezme na degustaci do vinice a všechna ta pohaněná vína vychválí. A naopak nadává na slevové kupony a nezdárné potomky. Naše přímluvy Míšovi nepomohou. Chleba se sádlem ráno roznáší nová servírka.

text a foto Řízek