PROCHÁZKA PRAHOU, TO JE VÝKON

Spočítat, kolikrát jsme byli my kamarádi-žurnalisti v hospodě, by se myslím s úspěchem nedalo. Zato společné výlety a procházky, ty se i za ty mraky let, co se známe, zcela přehledně dají přepočíst na prstech jedné ruky (anebo nohy). Jak ukázal lednový výlet večerní Prahou, je to škoda. Když je dostatek pití na posilněnou, dá se to zvládnout v jakémkoliv počasí, i když se pak může stát, že některé etapy výletu zůstávají tak trochu v mlze.


Výlet jsme absolvovali ve složení 7 lidí a čtvrt (našemu Fandovi se asi výlet také líbil, soudě podle toho, že svého otce tlačícího kočárek povzbuzoval k rychlejší jízdě hlasitým „Heja! Heja!“). Sraz byl v centrále klubu turistů, která voněla turistikou, a slabší povahy to těžce nesly. Vlastně všecky povahy to těžce nesly. Kromě Lukáše odkojeného turistikou, který to komentoval slovy: „Já nic necítím."


Mírně traumatický zážitek jsme se rozhodli kompenzovat alkoholem. Každý s vlastní flaškou vína v ruce jsme vyrazili směrem na Pařížskou, dále jsme pochodovali přes Letnou, Pražský hrad (kde jsme doplnili hladinku alkoholu v krvi), Petřín a Strahov až na Břevnov, kde naše mise končila.

Po cestě jsme nezabloudili, a dokonce jsme splnili několik úkolů pro chytré hlavičky (obojí hlavně díky detoxu Míši s Honzou). Pamětní list, který jsme v cíli dostali, si myslím zasloužil každý člen naší výpravy.


Speciálně však Míša M. za to, že celou trasu (v lednu!) ušla v prstových botách, aby nám dokázala, že jsou fakt super.


text hostující hvězda Anča B., fotky Ř.