REMIZOVALI JSME 2 : 1,5.

První gól, bod a kapitánova ubrečená stížnost
text Řízek, fotky Hanka

Neobvyklou kulisu měl zápas druhého kola naší skupiny. Ani tak ne diváckou, jako spíš hudební. A také kolem jezdily tatrovky a hučel buldozer.

"Je to docela dobrý, ale hrajou to pořád dokola," hodnotil snažení rockerů zkoušejících snad v kabině pankráckého hřiště Péťa. Stejně tak nejlepší hráč soupeře pořád stejnou kličkou vodil naše beky a ve spolupráci s mýma nejistýma rukama vytvářel před naší brankou podivuhodné závary. Do dějin by mohla vejít (zkusme to) zejména situace, kdy jsem před sebe vyrazil jeho střelu, následnou dorážku, pak do další obětavě padl Honza, a ani čtvrtá rána během pár vteřin neskončila gólem.

Ten jsme však obdrželi brzy, opět po rohovém kopu, Péťa se někde zapomněl. Moje spravovaná noha sice proti střele zblízka zasáhla, ale nedostatečně. Mohlo nás to mrzet, protože jsme toho v úvodu zápasu stihli docela dost. Zahodit. Honza běžel sám na brankáře a snad chtěl ušetřit potrhanou síť, když mířil přímo do něj. Péťa z bezprostřední blízkosti trefil nebesa. A Matyášovo úžasné sólo kolem tří modrých kuželek zastavila až ta čtvrtá, zatímco volný Piškot žadonící o přihrávku na levém křídle málem přišel o plíce.

Druhá polovina utkání byla z našeho pohledu určitě chvályhodnější. Především jsme začali dávat ty góly. Piškot byl zřejmě prvním, kdo se letos v zakončení neunáhlil. "Gólu předcházelo ukázkové rozebrání obrany soupeře zásluhou Honzy a Matyáše. Ten mi předložil pěknou přihrávku na hranici vápna. Nepodlehl jsem prvnímu dojmu narvat to tam, co to dá, ale podíval jsem se, kde stojí gólman, a poslal mu to placírkou k tyči," sdělil mi exkluzivně první jarní střelec.

Bylo ještě radostněji: Matyášův důraz oslavil rohový kop nového typu, který jsme si usmysleli hrát. Prudká přihrávka do blízkosti branky, ve vápně všichni naši borci - tedy kromě Vlasty, jenž to bojkotoval, protože se mu to nelíbilo.

Jenže pak přišel určitě nejdiskutovanější moment utkání. Tvrdá rána k bližší tyči, kde jsem (snad) byl včas, k mému údivu skončila v síti. Nikdo nejásal, chystal jsem se rozehrát, přesvědčený, že míč prošel do branky z boku. Vzhledem k stavu sítě by to nebylo tak divné. Rozhodčí, střelec, ale třeba i náš bývalý kapitán však viděli gól. Sice jsem se hodně - tentokrát kapitánsky -vztekal, ale nic jsem na tom nezměnil, což jsem ostatně čekal.

Zlobit se na rozhodčí ale bezesporu nemůžeme. Pískali zoufale, ale spravedlivě - soupeře po mém záchranářském faulu okradli o jednoznačnou penaltu. I proto jsem svou ubrečenou stížnost v zápise neadresoval jim, ale hanspaulskému svazu. Za naše prachy byste mohli zašít sítě, padouši!, znělo její důležité poselství.

Remíza ujde. "Byli jsme fotbalovější, k vidění byl fotbal nahoru dolů," vystihl dnešní mač Piškot.