NA LYŽÍCH S CAREVNOU

Po vražedné sérii zkoušek, státnic a jedné diplomce jsme se v první polovině března vydali do nám už dobře známého rakouského letoviska Zell am See. Na lyžovačku jsme vyvezli i Jiřinu s pívákama (letos rekordně nejnižší počet) a Elišku s parádníma vytápěnýma rukavicema!

Ačkoliv Lukáš neustále tvrdil, že nás čekají hromy, blesky, sněžení, první den jsme si na vrcholu Schmittenhöhe užívali téměř italské azzuro. Jestli vám ten název něco říká, vězte, že se jedná o horu, kterou mi můj milý dal okusit už v létě bez vody a jídla.

Letos v zimě mi ale dovolil jet lanovkou, dokonce se chvástal, že mě pozve na dvoudenní permici. Tedy do té doby, než mu paní za okýnkem řekla, že jeho "kredit karte ist kaput". Reparace za letní pochod smrti byly tatam a na lyžovačku jsem nakonec zvala já.

Moji tři spoluzávodníci hned od prvních vleků nasadili vražedné tempo, takže po zbytek našeho krátkého tripu jsem musela konstatovat, že nejlepší roky mám za sebou a rostu do lyžařského šneka a alkoholika, protože jsem se na své skupině neustále domáhala zastávky v hospodě.

Kaprun a někde dole Zell am See

Ta nakonec proběhla, ale byl to trochu trapásek. Paní číšnice neuměla spočítat dvěma párům jejich útratu zvlášť, a když se to nakonec přece jen povedlo, Eliška jí za snahu pokynula gestem carevny, ať si jako těch pár centů nechá. (Někdy vám to musí předvést, byla to šílená hlína!)

Druhý den jsme se vydali na Kaprun, kde je sice parádní sníh, ale má to dvě minus. I letos tam začalo být brutálně hnusně už v poledne a pak…ta lanovka. To je zlo, hlavně pro ty z nás, co nemají rádi výšky, šířky a uzavřené prostory. Korunu tomu nasadila matka naproti nám, která vybalila své ratolesti blicí pytlík. Po tomhle výjevu jsem už jen tajně doufala, že má ještě jeden pro mě.

I v Rakousku se dá koupit tuzemák!

Domů jsme kvůli nepřízni počasí dojeli tuze brzo a co jiného nám zbývalo, než začít hrát naše oblíbené vláčky. Chlapci si k tomu koupili sprostý rum, protože večer předtím vylili whisky do umyvadla. Ano, čtete správně - "Grantska" pánům z Radotína nevoní, tak proč ji nevylejt do lavoru...

Kromě toho, že jsem pomalejší na lyžích, jsem také lingvisticky čím dál blbější, což se potvrdilo v den odjezdu, kdy v nás nápis na rakouské Bille probudil naše kulinářské vášně, a tak jsme si koupili Rindfleisch na Gulasch v domnění, že je to zvěřina. Maso asi vycítilo naše zklamání a za trest se nám pak doma spálilo.

Takže do příště si píšu: slovník s sebou a nabitou kredit karte, viď Luky?

text Maruška, fotky Jirka a Řízek

(Zpětně závidět můžete i naše předchozí společné lyžařské zájezdy, a to třeba tento, anebo tuten).