Jak jsem byla poprvé na bowlingu
text Ála, fotky Ála a Řízek
Mělo to být opakování jednoho nezapomenutelného dámského večírku, který se uskutečnil zhruba před rokem v jednom smíchovském lokálu. Dvě spolužačky ze střední probíraly u láhve čer
veného chlapy, práci a školu, až se u toho povídání (tenkrát asi žalem) totálně sťaly. Letos jsme začaly zlehka, já půllitrem červeného a Mariana dvoudeckou.
Přes zahřívací téma „můj pobyt v Německu“ jsme se dostaly k hlavní části programu, k chlapům. Na obou stranách se toho za ten rok poměrně hodně změnilo, takže bylo rozhodně co probírat.
Vzhledem k poměrně vysokým cenám alkoholu i jídla jsme se po dvou hodinách rozhodly přesunout na Nové Butovice, kde se kluci účastnili turnaje v bowlingu. Doběhly jsme tedy metro, změnily téma rozhovoru na neutrální a dorazily do Galerie Butovice, kde se onen koulecí turnaj odehrával. Pozdravily jsme se s „Amatéry“ ve hvězdném složení Vlastík, Řízek, Péťa a Radim a odebraly se objednat si červený mok a něco dobrého k jídlu. Téma rozhovoru se změnilo opět na typicky ženské, po očku jsme sledovaly na plátně přenos curlingového zápasu z Vancouveru a občas si přisedl nějaký z kluků, aby nám sdělil, jak mu to dneska ale vůbec nejde.
Marianě včera pití, narozdíl ode mě, moc ne
šlo, navíc si narazila koleno, byla unavená, tak si zbytek večera asi moc neužila. Já jsem pobíhala s foťákem sem a tam a zajímala se, jestli už se bude někdo ženit a jestli má Péťa novou babu. Nebude a nemá, bohužel. Ani tu medaili ze štafety dvojic na běžkách jsme nevyhráli, i když ta jednička u české vlaječky nás na chvilku přivedla k úvahám, jestli to znovu necinklo.
Turnaj skončil, rozloučili jsme se s Péťou a felicie nás vezla večerní Prahou směrem na Radotín. V Řepích si Luky odbyl dýchací premiéru a pak už si jen pamatuju, že si mám zařídit voličský průkaz a napsat tenhle článek. Historie se v alespoň v mém případě opakovala. Kocovinka ráno přišla. Jo, a ještě jak dopadl ten bowling. Prý tři prohry a dvě náhody.:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat