VÍKEND S PRINCEM

O pronásledování návštěvy
text a foto Řízek

Britský princ není ani Obama, ani papež. Dvaašedesátiletý čekatel na královský trůn tak nemohl po příjezdu do Prahy čekat davovou hysterii, spíše zdvořilý zájem. Ani já jsem ji nečekal, přesto jsem se na víkendovou pracovní směnu docela těšil. Být o víkendu v práci není za normálních okolností příliš zábavné (a to je asi stejné v jakékoli profesi), takže taková vzácná návštěva je vítané zpestření. Navíc, když pomineme papundeklové pohádky z víkendových dopolední kdysi v dětství, moc princů jsem zatím v životě neviděl.

Ekologický Charles a jeho žena Camille s bolavými zády měli nabitý program. Jeho části mohla média sledovat, částečně tak i já. O novinářské akreditace byl poměrně velký boj; kapacita byla neúprosná, a tak jsem byl rád, že aspoň dvakrát se na mě Štěstěna reprezentována ambasádou usmála. A tak, když jsem prošel nesmlouvavou bezpečnostní prohlídkou, mohl jsem se v sobotu těšit na setkání s modrou krví se zeleným smýšlením, jak tak vtipně psala média.

V sobotu kolem poledne přiletěli z Maďarska a hurá na Hrad. Čekal na ně houf fotografů a kameramanů, pisálků jako já moc nebylo. A tak jsem byl rád, že jsem si s sebou neopomněl vzít foťák, takže jsem aspoň předstíral, že jsem také fotograf. Třebaže jsem tam byl spíše na čumendu.

Jak vypadá takový fototermín na Hradě? Musíte tam být o hodinu dříve, v salónku vás uklidí do houfu dalších a čeká se. Pak se otevřou dveře, z jedné strany přikráčí princ se ženou, z druhé prezident se ženou. Začnou cvakat závěrky a létat blesky, že by je ani supermeteoroložka Dagmar Honsová nespočítala. Všichni ostatní chtějí mít jiné záběry než všichni ostatní, takže se vám vytrvale někdo cpe před objektiv. Prezident se zdraví s návštěvou, první dámy se usmívají. Za dvě minuty je po všem. To se opakuje třikrát na různých místech Pražského hradu. A o den později se stejně letmo střetneme ještě před Stavovským divadlem.

Než člověk nasaje atmosféru vznešenosti a honosnosti, je zase venku před hradem, mezi ruskými turisty s čínskými kamerami. Étericky rychle to vyprchá. Člověk je hned zpátky v redakci mezi Topolánkovými průšvihy. Přesto však to bylo prima setkání; nevím jak princ, ale já jsem si to užil. Obrazový důkaz o tom, že jsme se sešli, se dá nalézt zde. (Návod: Sjedete k druhé fotce, kde Charles kyne na pozdrav, a uvidíte muže v obleku s fotoaparátem před obličejem...)

Mějte se tu hezky, já valím na hory. Díky čau.