ŠLÉPĚJE

Sníh na začátku října a jiné utopie
Hudba a text: Milan

Čas od času je potřeba nad něčím mávnout rukou. Některé věci jsou už ve světě lidí tak zavedeny, a jestli se pan Darwin nespletl, zřejmě se tak po tísíciletí tvarovaly ku prospěchu našeho druhu. Asi je dobře, že víc mluvíme než jednáme, víc jednáme než myslíme a mnohem víc si myslíme než řekneme, čímž se dostáváme do zajímavé smyčky, ze které si každý dennodenně vybíráme to, co se zrovna hodí.

Nevím, kde se vzaly stopy ve sněhu na návsíčku ve Vysokém Újezdu ani kam se poděl jejich autor poté, co dvakrát došlápl na sněhový ostrůvek. Snad si uvědomil, že by byla veliká škoda pošlapat jedinou zasněženou plochu v širokém okolí a raději se vypařil, vyletěl vzhůru, nadnášen dobrým úmyslem, a liboval si, jak se na něj zezdola sníh usmívá. Není přece nutné všechno pošlapat, pomyslel si.

AUTEM, NEBO PĚŠKY

O setkání, které téměř změnilo můj život
text a ilustrační foto Řízek

Vstoupil jsem do vozovky s vědomím, že řidič blížícího se auta o mně ví, a tak na mě blikl a zvolnil. Na druhé straně přechodu mě oslovila žena.

„Chlapče!“ zvolala a já jsem se automaticky zastavil.
„...?“ zareagoval jsem.
„Máte auto?“ otázala se na první pohled poněkud velmi těhotná paní a mně před očima přejel trapný filmový scénář komedie zjevně nevypsaného autora o neznámé stopařce znenadání rodící na zadním sedadle felicie, k čemuž jí dopomáhá nešikovný student žurnalistiky. Pak bych tam vrazil pár leteckých záběrů idylické (třeba) moravské krajiny a Krampola s Kornem. Lidi by na to přišli, hrál by mě Kryštof Hádek. A recenze stejně nikdo nečte. Lehce jsem se otřásl, ale přikývl, že ano.

„A ta vteřina by vás zabila?“ zareagovala a já jsem ji nestihl.
„Teď vás trochu nestíhám,“ přiznal jsem.
„Kdybyste počkal, než to auto přejede,“ vysvětlila dáma.
Uznal jsem, že by mě nejspíš nezabila.

„Tak vidíte. A sám určitě víte, kolik energie stojí, aby se takové auto rozjelo. A to je přesně to, na čem stojí a padá naše civilizace. Slibte mi, že o tom budete přemýšlet,“ asi uzavřela ekopaní.

Slíbil jsem a pak jsem o tom přemýšlel. Nepochybně měla pravdu, určitě je energeticky výhodnější plynule projet přechodem a veškerý okolní život ignorovat. Jako i projíždět křižovatky na červenou a zastavovat jen z velmi vážných důvodů, třeba když se mi chce čurat.

Pro potřeby dosud překážejících chodců by se také všude měly vybudovat oddělené koridory, podchody a nadchody, čímž se také spoustu energie ušetří. Vytiskl bych rovněž nějaké barevné brožury, které by vychovávaly chodce k větší odpovědnosti za nižší emise projíždějících automobilistů.

Doteď jsem si myslel, že naše civilizace i já stojíme a padáme asi tak na 3 762 důležitějších věcech, ale paní mi otevřela oči. Bylo to pro mě inspirativní setkání a doufám, že i vám tenhle text otevře oči...

VYFOUKAT A VYSMÁT

Na týden takovým fotografem
text a fotky Řízek

Fotky se mi na týden vměstnaly do života a způsobily, že toho stíhám ještě méně, než jsem zvyklý. Ovšem na druhou stranu, fotoaparát, závěrka, spoušť, ba ani zkřehlé prsty nezahálí. Zapsal jsem se totiž na fotografický workshop, který se s francouzským válečným fotografem Patrickem Chauvelem koná u nás na škole. A tak fotím, tedy jsem.

A jelikož toho pan Chauvel ve válkách již jistě mnoho prožil a vytrpěl, a je tedy dostatečně otrlý, zvolil jsem si ke zpracování téma Hanspaulská liga. Kdo mě zná a koho zde nudí periodicky se opakující litanie nad dalšími prohrami našeho milého FC Forejt doprovázené vždy velmi podobnými fotkami, tak jistě odtuší, že tohle mi fakt jde. Nechtělo se mi vstupovat do jiné než vyzkoušené řeky, třebaže mé téma i zpracování v konkurenci ostatních workshoppujících fotografů připadá takové fádní a šedé.


Borci totiž fotí třeba život na koleji Hvězda, stanici metra Muzeum, jeden den s feťákem (což je vlastně všechno podobné), nějakou tu gymnastiku na koních, kavárnu pro blázny, babičku malířku anebo výlov rybníka. (V té souvislosti mě napadlo další klasicky české téma sbírání hub, ale na to už není klima.) Zkrátka samá nosná a sociálně kritická témata.

Prostě je to inspirativní kurz. Šedovlasý fotograf má jiskru, charisma a pochopení, fotky si prohlédne, nad některou se dokonce i rozhovoří. Nad mými zatím nikoli, ale stejně bychom si moc nepokecali, s mou nulovou francouzštinou.


Takový workshop je prima z několika důvodů. Předně je za něj spousta kreditů, a ty se vždycky hodí, ovšem také skýtá možnost vyzkoušet jiné aparáty a zajímavé objektivy. Jeden z nich jsem včera otestoval při foukané našich táborníků a při reakcích mých kolegů na nejnovější zprávu oddílového bulváru.

A pak jsem zase vyrazil snímat naducané fotbalisty při divokých kreacích jejich vášnivého hanspaulského tance. Až bude hotovo, rád se pochlubím.