Ty dějiny nepřepisujte!
text a fotky Řízek
Usednout na věž nad hrací plochou, do ruky popadnout papír se sestavami. Nasadit sluchátka s mikrofonem a rádoby suverénní polohu hlasu. Otočit kolečkem hlasitosti a začít se potit. „Dobrý den, vítám vás u čtvrtfinále boxlakrosového Memoriálu Aleše Hřebeského,“ slyší příjemný hlas ve sluchátkách. Svůj. Zatímco se borci pod věží shlukují do svých zahajovací formací, komentátor-elév se potápí v neprobádaných vodách hry, kterou si myslel, že už celkem zná.
V internetovém věku jde leccos tak nějak rychleji a nedá se pokaždé říci, že je to fajn. „Vypadl nám komentátor, potřebuju, abyste to vzali vy,“ dozvěděli jsme se s Milanem pár minut před začátkem jednoho ze čtvrtfinálových bojů od šéfa věhlasného turnaje. Aby bylo jasno, nejsme žádní turnajoví nováčci – na věži se vyskytujeme už prý třetím rokem, a proto jsme již dávno lakrosoví experti a klidně by si nás mohli pozvat do televize.
Nebo radši ne.
On-line přenos běžel schovaný na jednom sportovním serveru a pravdepodobně se na něj dívali právě ti dva lakrosoví nadšenci, kteří se z nějakých příčin nedostavili přímo na stadion. I tak to bylo až příliš velké publikum a server nevědomky hazardoval se svou pověstí.
Milan, který převzal otěže komentování o poločase, mi striktně zakázal, abych sem dával odkaz na popisované video. Budete si ho muset najít sami.
Ale fakt nečekejte Zárubovo přepisování dějin, Dusíkův lehký amok pokaždé, když se někdo pohne směrem k brance, Bosákovy lehkonohé fórky či Čapounovu analytickou záplavu předůležitých statistik o tom, kdo v posledních pěti vzájemných zápasech spotřeboval nejvíc kyslíku. Řízek s Milanem přinesli do historie českého komentování dva nové fenomény. Tím prvním bylo popisování viděného: když se útočník jednoho celku řítil sám na branku, dozvěděli se ti dva diváci, že se útočník... kde je jen v té soupisce to číslo... tak už ne, už mu ten míček sebrali.
Tím druhým bylo ticho.
