Brankářské řemeslo je pro podivíny a nadevše nevděčné, ať už jste Petr Čech nebo děravý sedmiligový takysportovec. Necháte se celou sezonu celkem úspěšně dobrovolně trefovat tvrdým míčem, a přesto si spoluhráči (a fanoušci) budou pamatovat akorát ten jeden pokažený zápas plný minel. A tak se v pátek dalo možná i vyhrát, ovšem odjeli jsme bez bodu, poraženi 2:3.
Když jsme naposledy hráli na Opatově na hřišti v Mikulově ulici, závistivci z městské policie mi dali pokutu za nesprávné parkování. Tentokrát jsem o to pečlivěji hledal místo už asi kilometr od hřiště, pročež jsem to málem nestihl. Asi i proto jsem byl nervózní.
FC 1869 na tom byli tabulkově, fyzicky i fotbalově lépe, navíc to byli Portugalci (aspoň podle dresů), přesto se vlastně celý první poločas hledali a patrně by se nenašli až do konce, nebýt nás. Zato my, my jsme hledali kapitána, protože Václav, Péťa a Štěně měli teprve dorazit. A než se tak stalo, bylo nás jen šest. Lídrem byl určen Vlastík, já jsem se mu necitlivě vysmíval, ale nemyslel jsem to zle. Vlastík byl výborný kapitán.
Moc šancí soupeři neměli, jen po přímém kopu trefili tyčku, od níž se míč odrazil asi do Štěpána a mířil za brankovou čáru. Podivným vyplácnutím jsem jej odstranil mimo branku a napjatě sledoval, jak se takové řešení bude líbit sudímu. Ten naštěstí pro nás situaci posoudil tak, že balon nebyl ještě celý za čárou.
Pět minut před koncem poločasu se naše chvílemi nestíhající obrana pootevřela, útočník se vřítil před branku, ukopl se a slaboučká střela se dokutálela do sítě. Nedovedu si to vysvětlit, popela už mám ve vlasech dost - prostě se stalo, 0:1.
O přestávce jsme nesměle navrhovali, že nějaký náhodný vyrovnávací gól by se mohl vyskytnout. Namísto toho jsem hned na začátku druhé poloviny slabě vyhodil na rozběhnutého Jirku, čímž jsem spolehlivě založil rychlý brejk, který kdosi zakončil do prázdné. 0:2 a další várka rozsypaného popela. "Když to nedohodíš ani na půlku, tak to příště kopej," poradil rozezlený Jirka, vzal jsem si to k srdci.
Tady je potřeba vystřihnout poklonu černé práci Káji, Luboše, Páji i dalších borců. Navzdory nešikovi v brance to nevzdali a bojovali o každý míč. A góly skutečně přišly. Po mém solidním výkopu (házet to už nikdy nebudu) si Vlasta neuvěřitelně proklestil cestu až k brankáři a pěkně jej obstřelil k tyči. A nedlouho potom zničehonic ze stejného místa Štěně prošel přes obránce i přes gólmana a devět minut před koncem jsme najednou měli pěknou remízu na dosah.
Soupeřům to v téhle fázi fakt nešlo, možná byli zralí i na třetí gól, ale Vlasta tak dlouho čekal, až byl o míč obrán. "Nechtěl jsem být slavný," podotkl střelec. A tak když zbývalo do konce jen posledních několik minut, nechali jsme se zatlačit k brance. Žádný spásný odkop nepřišel, jen útočník FC 1869 balón dostal ideálně před branku a ač jsem se snažil o nápravu reputace, štěstí jsem neměl.
Takže 2:3, hezký fotbal, ale tentokrát s hořkou pachutí. Ačkoli jsme ukázali, že s výrazně silnějším týmem se dá hrát celkem vyrovnaně, zůstáváme v mimořádně vyrovnané skupině těsně nad sestupem.
text a pozápasové fotky Řízek
