DOBRÉ RÁNO

Vliv Harryho Pottera na pojmenování naší dcery byl nulový, neboť jsme touto oblastí popkultury prakticky nedotčení. Za jejím vybraným jménem je úplně jiná historka (někdy vám ji povím); jen jsem chtěl důrazně dát najevo, že Heda se sovou fakt nic společného nemá.

Jestli je totiž někdo skřivan, je to ona. Vstává (respektive otvírá oči a začne mávat ručičkama a vydávat hrdelní zvuky, zatím nikam naštěstí nechodí) zpravidla mezi pátou a půl šestou a nic na tom nezměnili ani dva montéři, kteří před časem do oken dodělali žaluzie, čímž se z ložnice stala temná kobka.

Aspoň toho člověk víc stihne, dalo by se říct. Jenže nestihne, protož je celý den uondán a zpomalen, tím spíš, že skřivany máme dva. Chováme už třináctiletého kocoura Pepana, jehož provozní režim jakýkoli delší spánek znemožňuje.

Ve čtyři ráno mě vzbudil po všech stránkách nepříjemný zvuk, který vydávají kocouří drápy smýkané po povrchu dveří vedoucích do ložnice. Nejde o to, že by byly zavřené, a omezovaly tak komukoli, třeba kocourovi, průchod bytem, to ne. O průchod tady vůbec nejde, dveře jsou zesilovač proseb o jídlo, je to jeho způsob prozvánění.

Vždycky mu to vyjde, takže se potácím do ztemnělé kuchyně a uvědomuji si, že ráno (zřejmě už to tak budeme muset nazvat) měl dostat nové, dietní granule, protože už v hmotnosti atakuje moje silniční kolo. Nepřekvapilo mě, že se nových, polystyren nebo arašídy v těstíčku připomínajících granulí ani nedotkl.

Neměl jsem sílu to jakkoli řešit a vrátil jsem se do postele, ale nakonec jsem, protože už jsem nedokázal usnout, zaslechl, jak pod tlakem hladu mění svůj rezolutní postoj a misku luxuje.

O hodinu později jsem nucen vstát znovu, zvuky jsou stejně nepříjemné a zvíře kupodivu pořád hladové. Není divu, původní granule po zjevně velmi krátkém pobytu v kocourovi leží hned vedle misky. Jsme oba tvrdohlaví, proto znovu stejný typ granulí sypu do misky, ty vyvržené likviduji a odcházím znovu předstírat spánek.

O dvacet minut později se ozve z postýlky něco, co by se v nějakém normálnějším čase dalo označit za roztomilé broukání. Možná je to spíš houkání, které ale má značně nespokojené podtóny. Taky se teď naučila nečekaně hlasitě naprázdno mlaskat, je to srandovní, v 5:20 ovšem méně.

Zase vstávám a přebaluji a ohřívám mléko, jenže rozespalý netrefím závit láhve, a tak se část obsahu, když se hladové dítě užuž chce napít, vylévá zčásti na křeslo pojmenované po bývalé kolegyni (taky povím až někdy), z větší části na dítě, jehož nespokojenost tím skokově vzroste. Budí se Maruška, dítě konejší a převléká. Budí se i kocour a jako by měl něco za lubem. Probíhají naivní pokusy o opětovné uspání aspoň jednoho z nich.

V šest na pár minut usneme všichni. Před sedmou znovu vstávám, protože jdeme s Vaškem běhat. Sahám po nových botách, které jsem si před týdnem pro radost koupil, ale kolem nichž je nově jakýsi divný stín, který zapáchá. Kočičinou zapáchají i běžecké boty.

Pepan zpoza dveří, na které v noci škrábal, potměšile poslouchá vulgarity a pozoruje, jak beru staré kecky a na zápraží vítám nový, povedený den.

text a foto Řízek