POSEIDON DOMÁCÍ

"On je taky už přeci jenom pán v letech," konstatovala lékařka a snažila se nespokojeně vrčícímu Pepanovi šetrně odsunout ocas, aby se dostala do citlivých míst certifikovaných pro měření teploty, i u takto majestátních živočichů.

Kocour postupně vyčerpal veškeré své typizované obranné reakce – proběhlo schovávání pod postel, zarývání drápů do mého kabátu a následné zběsilé vyšplhání na rameno ve výtahu (podobně jako Harry Hole zdviže nesnáší) i pouštění chlupů cestou na veterinu, jehož praktický smysl mi uniká. Tak už mu z jeho repertoáru zbývalo jen syčení a cenění na několika místech zjevně poškozených zubů. A to přišlo teď.

S Pepanem se známe skoro dvanáct let a leccos jsme za tu dobu pochopili. Třeba to, že když nejí, není to proto, že by sám sebe vyhodnotil jako otylého a obrazně řečeno se chytil za čenich. Když několik dní v miskách zůstávaly granule, dovtípila se žena, že by to mohly být zuby.

A byly to zuby. Kočičí tlama má v ideálním stavu tvar těch kleštiček, kterými asistentky ředitelů nadnárodních firem z důvěrných dokumentů před skartací vyndavají kancelářské sponky. Pepanovy kleštičky lékaři upravili tak, že zvíře přišlo o další svou chloubu. Levý horní tesák a další dva méně dominantní zuby mu pravděpodobně budou chybět méně než to, co mu veterináři uzmuli už kdysi dávno. Ale i tak to zřejmě zaregistroval.

Na přetrpěnou narkózu reagoval Pepan nečekaně. Několik hodin chodil po bytě a odmítal si byť jen sednout, připomínaje nespokojeného tygra ve výběhu. Na koberci se ostatně začala objevovat vyšlapaná cestička. Nakonec jsme to vzdali my a usnuli.

To (zvíře) si pak nějak sedlo. Avšak druhý až čtrnáctý den nastal jiný problém: dostat do něj antibiotika. Po dobrém, jak jsme zjistili, to nejde, takže jsem na něj musel zakleknout podobně jak Finanční správa a injekční stříkačku mu vrazit do nově vzniklého prostoru mezi zuby. A pak si ho udobřovat různými laskominami, protože tvrdé granule teď jíst nemůže.

I to bylo zpočátku složité. "Ten se bude mít," konstatovala prodavačka nad pestrou směsicí nejrůznějších paštik a kapsiček. Velká část z nich později skončila vyhozená, aniž by se jich kocour vůbec dotkl. Občas se mu ani nebylo lze divit: kombinace jehněčího s kuřetem je fakt trochu divná. Ale jinak to bylo složité a stěží odhadnutelné: Kachnu můžeme, husu vůbec ne. Mořské plody? S tím za mnou ani nechoďte. Klokan? Pštros? To se mi nezdá. Tuňák? Nikdy. Nemáte tam lososa?

Nakonec jsme logicky skončili u nejdražšího značkového krmiva v kapsičkách. Přivezli ho ve velké krabici, do níž se Pepan samozřejmě ihned uvelebil.

A funguje to, kocour se zjevně zotavuje. Včera byl na chatě a neuvěříte, co se stalo pak. Skrze prosklené dveře bylo vidět, jak se na zahradu připlížila konkurenční kočka zvaná Ferda. Jejich pohledy se skrz sklo střetly. A když došlo na cenění zubů, otočila se a pelášila pryč. Efektivní K.O. – Pepa zvítězil, aniž by se musel pohnout. Chybějící tesák ho tak nemusí mrzet, jeho nový trojzubec mu dodává respekt.

text a fotky Řízek