DOMČA + PETR

Pod skálou ve Svatém Janu pod Skalou se ženili Dominika s Petrem, protože se mají rádi a chtějí spolu být už napořád. Bylo krásně, jak na konci léta: nahoře u kříže se míhaly malé postavičky výletníků, dole turisté a svatebčané obsadili trávník nedaleko kostela a utvořili špalír. Připravené židličky zůstaly neobsazené, protože jsme se styděli.

Maruška šla štěstíčku naproti

Všechno bylo ready - zbývalo rozhodnout, zda na stole bude bílý, nebo decentně kytičkovaný ubrus. Shodli jsme se na kytkách. Dívkám se bořily podpatky do trávy.

Automobily s radotínskými espézetkami neměly kde parkovat a obsadily hanebně i autobusovou zastávku, country z nedalekého festivalu poslušně zmlklo, historičtí šermíři odložili historické kordy a DJ Milan zvládl svou náročnou úlohu, na niž se celou předcházející noc soustředil, a pustil slavnostní hudbu.

Pes Amálka a družičky kráčeli na čestném místě. A pak další pro svatbu nezbytní lidé. (Svědkyně měla proklatě krátkou sukni.) A především pan ženich a dojatá slečna nevěsta.

Milan to dokázal.

Samotný obřad byl příjemně rychlý. Ne tak polibek, který prostě neumím vyfotit, ať už mám v ruce jakýkoli přístroj, sorry. Řekli si ano, zaplaťpánbů. Cvakaly spouště, všichni si oddechli a zařadili se do front na gratulace, na šampaňské a na dort. Ten byl výborný. Nakonec jsme je humorně zaházeli rýží.

Jediný průšvih nastal, když Maruška chytila nevěstinu hozenou kytici, což prý podle starého indiánského zvyku může mít i jisté konsekvence pro mě. Je to vlastně taková hozená rukavice, dalo by se říci.

A mimochodem, na svatbách mám rád, jak se i původně přírodní lidé promění - oholí a sundají nesmyslné pokrývky hlavy (někteří), nasadí krásné slušné oblečení či aspoň cyklistické dresy, obličeje potáhnou úsměvy, které nemizí.

Bulvár vyfotil známou herečku.

Nemizely ani večer, kdy jsme před klubovnou jedli, zpívali a pili a pili nám krev komáři, kteří tím pádem z té svatby taky něco měli, a tak to má být.

Ať žijí manželé Štěchovi!

text a fotky Řízek