ORANŽOVÁ PREMIÉRA

Začalo to celé nanovo. Na umělé zelené pažity se po dlouhém a krásném létě vrátili ambiciózní hráči FC Forejt - nově oděni do oranžových hábitů. Naše mužstvo je historicky kupodivu jedním z nejlepších týmů nejhorší ligy, což lze přeložit tak, že ostatní se v mezidobí buď zlepšili a postoupili výše, nebo se na to vykašlali a šli dělat něco užitečného. My ne - i letos hledáme recept na postup, a zatím marně.

Vždyť to vůbec neodvádí pot, zlobil se jeden z našich forvardů ještě dříve, než se v novém trikotu vůbec stihl zpotit, respektive ještě předtím, než ho vůbec oblékl. Jiní modemani si postěžovali, že trencle měly být černé, ne oranžové. Jiní zalitovali, že už nejsme zelení. Ale navlíkli se do toho všichni a pak se už začalo hrát a my jsme v prvních třech minutách dostali dva góly. Bylo to jak na pouťovém kolotoči poté, co člověk do sebe nasoukal takové ty barevné pěnové hady, cukrovou vatu a klobásu. Rychlé, zdánlivě nezastavitelné a trochu k zblití.

Proti týmu Pfefrs jsme se prostě moc nechytali. Chlácholili jsme se tím, že je to únavou a zbytkovým alkoholem po soustředění a že to byl jistě jeden z těch nejsilnějších týmů skupiny. Jako že cena pěti ze šesti jejich hráčů je vyšší než hodnota našeho týmu včetně týmových ojetých vozidel. Že je třeba vlastní nějaký šejk.

Ve skutečnosti to bylo zejména proto, že jsme hráli blbě a soustavně jsme třeba místo na naše obránce rozehrávali na soupeřovy číhající útočníky, kteří z toho měli radost. Nakonec to naštěstí dopadlo jen 1:4.

O týden později jsme téměř všichni splnili předsevzetí, že budeme chodit včas. Jenže zase nikdo nevzal míč. Naštěstí nám jej soupeři z mužstva Parukářka (aspoň před zápasem) na chvíli půjčili.

Hrálo se v Hostivaři a začali jsme tentokrát o poznání lépe. První branku jsme totiž dostali až po poločasové přestávce a po první průtrži mračen. Druhá průtrž následovala asi dvacet minut před koncem a spolu s přicházející tmou nás na chvíli zahnala pod střechu. Díky odhodlání správce rozsvítit a našemu zápas i v dešti dohrát jsme posléze ještě dvakrát lovili míč ze sítě. Pak si Vlastík šeredně podvrtl kotník. Ale shodli jsme se, že už to vypadalo lépe, že i ty šance byly.

Po dvou kolech máme tak 0 bodů, čímž jsme český pohárový koeficient moc nevylepšili, za což se všem omlouváme. Pod námi už je jen dívčí tým Vixens, kterému ještě bůhvíproč odečetli nějaké body. Takže to vlastně může být už jen lepší a taky že bude. Když ne letos, tak napřesrok je už sedmička určitě naše.

text a fotky Řízek