KVADRATURA MUŽŮ

  Paradoxně za tohle všechno mohla má družka Maruška, která mě jinak od sportování i jakéhokoli závodění odrazuje, protože tvrdí, že jsem v podstatě kripl a že mi to neprospívá. Možná má pravdu, nicméně to ale byla právě ona, jež mi před rokem řekla o jakémsi Kvadriatlonu dvojic na Sázavě.

Tým CS Večerníček, složený z tlustého Řízka, Milana, únavy a opice, tehdy zákeřný a náročný závod zdárně dokončil na pěkném 51. místě. A letos? Letos se samozřejmě muselo orientačně i normálně běhat, pádlovat a drandit na kole znovu. 


Na startu orienťáku v jakémsi lesíku u Říčan jsme nebyli sami, měli jsme navíc Milana K. a Kubču závodící za tým Za císaře pána. Někteří z nás se bezprostředně před startem předávkovali prostředkem na spalování tuků či čeho vlastně, jiní (a stejní) už ráno s větrem o závod takřka nestíhali vlak. Kolem nás bylo dalších 90 sportovních i tanečních párů, Milani i další obdivovali štíhlé atletky a Lokomotivu Beroun, jak se jedna z nich patrně jmenovala.

Za císaře pána dohání raft.

Měli jsme i buzolu. "Kluci, prosimvás, kde tady najdu sever?" ptal se nás před startem nějaký tragéd, i poradili jsme mu, a sami jsme se tím sportovním gestem nepochybně okradli o jedno místo. A buzolu už jsme nepoužili, k čemu taky. Orienťák moc neumíme, přeci jen, byl to náš druhý v životě. Ale lesík byl malý, dvojic spoustu, a tak jsme se převážně docela drželi.

Průser orienťáku byl vlevo nahoře.

Jenže na konci jsem totálně orientačně selhal, místo poslední kontroly, která byla na nějakém pařezu, jsem nás poslal někam mezi zahrádky. Bylo to až k nevíře, jak jsme se mohli tak dočista ztratit, bloudili jsme snad deset minut. "Kampak poběžíte, panáčkové, doprava, nebo doleva?" vysmál se nám potměšilý důchodce před jednou z chat. Milan nás pak naštěstí našel, ale to už byla většina závodníků dávno na kolech. Dobíhali jsme mezi už výrazně méně štíhlými holkami a dezorientovanými seniory. Depo bylo skoro pusté.   


Bratři Hochschornerové hadr.

A tak jsme, stejně jako loni na chvostu pole, vyrazili na Milanovu nejméně oblíbenou disciplínu, tedy cyklistiku. Trasa byla letos celkem snadná a jeli jsme slušně, a tak nás snad nikdo nepředjel. Naopak jsme v kopci předehnali Lokomotivu, která funěla jak přetopený motorák. I dalším několika zoufalcům jsme ukázali naše vypracovaná záda a do Týnce jsme se skoro až přiřítili.


Bylo hodně vody, loď jela báječně téměř sama, hnědé peřeje houpaly. Jestli nám letos něco vyšlo, tak to byla nepochybně právě kanoe - podle výsledků jsme měli dokonce nejlepší kanoistický čas, ale to byl tak trochu omyl, byť atraktivně znějící.

Na kole jsme přejeli světa lán.

Nejenže jsme se necvakli, ale předpluli jsme možná dvacet posádek, i díky poněkud punkově pojatému přenášení jednoho z jezů (ta nezávodní paní ze žluté lodi, co někoho usilovně posílala do prdele kvůli domnělému předbíhání, se určitě zlobila až na tu posádku za námi, co použila naši fintu). Když už nás to pádlování přestávalo bavit, na břehu jsme uviděli Za císaře pána, jak už ukrajují kilometry ze závěrečného běhu. Navzájem jsme se pozdravili a vyfuckovali. Bylo to radostné setkání.

Akorát jsme v Pikovicích s vodou vylili i Milanovu plovoucí snickersku. Do cíle, piva a guláše zbývalo osm kilometrů proti proudu do Kamenného Přívozu, po červené značce, po níž by mě normálně nenapadlo běhat, neboť je občas dost do kopce a po šutrech. Stejně jako bych asi neběžel v mokrých trenýrkách, v kterých jsem vylezl z lodi.

Vypadá to, že jsme běželi vodou, ale ne.

Nicméně neběželi jsme zas tak zle a opět jsme se lehce posouvali startovním polem vzhůru - než se mi na šestém kilometru na úplné rovině podlomil kotník a za strašného řevu jsem se zřítil do jehličí. Z plánovaného závěrečného spurtu tak vůbec nic nebylo, dokulhal jsem do cíle se sebezapřením a na konci sil. Takže jsme zase nevyhráli, ale 42. místo je proti loňsku fajn.

Pivo v cíli nesmírně bodlo, i to následující - a pak i ta další a další, říkali kluci. Bohužel se na vše v organizačně nezvládnuté hospodě stála hodinová fronta, takže ke guláši jsme se dostali až po šesti hodinách a třech minutách od startu. Za císaře pána byli o 18 minut a o 21 míst lepší a vítěz nám nadělil asi sedmdesát minut, ale my jim to všem natřeme napřesrok. Ostatně sami sebe jsme porazili, a o to jde asi hlavně. A taky o to, že ten závod je prostě bezvadný.


Jak se ti hoši krásně a tiše baví!

Vyměnil jsem nečekaně píchlou duši za lepší a kolébavým poschoďákem jsme se vydali k domovu a řada z nás spíš do hospody. Malý pejsek si chudák zamotal pacičku do vodítka, ale zachránili jsme ho. I jeho paní, co si omylem nechala na nástupišti krabičku s cigaretami. Neřekli jsme jí to, a tím jsme jí výrazně zlepšili zdraví. V podstatě se dá říct, že jsme byli jako takové Rychlé šípy, jen hrozně uondané a trochu vylité.

text Řízek, hrozné fotky mobilem Řízek a neznámá kolemjdoucí, super vodácké fotky hofy13, mapičky Endomondo.com