ING. VENÁL

Anebo taky ing. Vašek, Vašík, Václav. Nicméně v pátek večer bylo nakonec úplně jedno, jak se kdo vlastně zrovna jmenuje ani co že má za titul a z jaké skoly. Když si půjčím slova Haničky, bylo to intenzivní. Seděli jsme už asi od pěti hodin v legendární hospodě s legendárním diplomovaným expertem přes fotovoltaiku a těsně kolem nás procházely různé ostudy.

Von je Súdánec. A já mu povídám, Jásine, ty musíš něco jíst, vypadáš jak Somálec, vyprávěl hrdina dne o svém kolejním spolubydlícím a my se smáli. Turistům, štamgastům a obsluze restaurace U Černého vola na Pražském hradě to však nepřišlo vůbec vtipné. A ani další historky a náš hlasitý smích i zapálené diskuse o hanspaulce.

Pan vrchní neměl rád lidi, tím méně ty slavící a rozjařené, a s přibývajícím časem a čárkami na lístku nacházel nové významy pro tradiční českou nepohostinnost. A navzdory tomu, že byl pátek, čas pro párty - tak jako ostatní dny -, lidé, kteří neznali žádného čerstvého absolventa, kvapně opouštěli ratejnu a hrnuli se na vzduch na Loretánské náměstí.

Sestavu pijáků ozvláštnila jediná žena, a to Maruška, která si dala víno přinesené stylově ve sklence od limonády a celou tu spoušť fotila. Nečekaný byl i Vaškův externí kamarád Pendrekáč, jenž nám líčil, jak se na pustých širokých chodbách policejní akademie cvičí taktická příprava. Musíte oběma rukama imitovat, že držíte zbraň (nabitou). Jenže na chodbách je málo úkrytů i zákrytů, takže to není snadné. Pendrekáč se těšil na další Vaškovy přátele Kajetána a Hurikána, což jsou podle Marušky kamarádi z komiksu.

Oba se objevili vzápětí a s nimi přišli i další Radotínští, kteří se předtím zasekli pod kopcem. A taky panáky.

Péťa nasypal na Kajetánovu omeletu snad tři kila soli. A pak se jej ptal, jestli to nemá slaný. Když se přiblížila Hanička vracející se z natáčení, byl uz večírek nezadržitelně rozjetý. Václav bryskně změnil pokřik Dáme kořalky na Haničko, jenže to bylo už pozdě. Naštěstí jsme najednou šli pryč, ven a dolů a další ostudy jsme si nechali až na cestu domů.

Kde jinde křičet oblíbený slogan o pražských kurvách než na Hradě? A kolik lidí se vejde do budky hradní stráže? A proč nepoponést nějaký květník u turistické restaurace v podhradí a po upozornění servírky ho potupně nevrátit? O takových otázkách se mluvilo na konci bleskového večírku, který i matadoři Kajetán či Luboš označili za nezapomenutelný.

text Řízek s přispěním Milana, mobilní fotky Maruška a Řízek