VYHOZENÉ MELOUNY

Zažil jsem určitě jeden z nejrychlejších protestních pochodů na světě. Vysokoškoláci, kteří přišli ukázat, jak moc je jim proti mysli chystaná reforma, mají totiž mladé nohy, ne jako třeba odboráři. Šli tedy tak svižně, že skoro nestíhali skandovat. Dobeše do koše, zakřičeli pak párkrát před vládou, kde už nikdo nebyl, a pak se odebrali na pivo.

Večerní procházka asi tří stovek mladých lidí ke Strakovce byla jen třešničkou na dortu protireformního odpoledne. Přiznám se, že bych tam normálně nešel, ale zahnala mě tam práce, mrška jedna.

Univerzita Karlova zorganizovala "informační setkání" o reformních zákonech, které vyvrcholilo schválením akademicky "ostré" rezoluce, v níž akademická obec vyzývá k odmínutí obou zákonů.

Předtím ještě partička nečekaně dobře připravených studentů v zelených tričkách a ve škraboškách s obličejem Dobeše vyházela z balkonu právnické fakulty 90 melounů - tolik se prý vyhodilo z evropských kapes při přípravě lajdácké reformy, argumentovali moji kolegové z různých fakult.

Melouny byly dobře vymyšlené. Jednoduché, fotogenické pro média, zábavné (jak ta šťáva parádně stříkala!) a navíc i se špetkou ekologické recyklace - zeleninová tříšť údajně směřovala do pivovaru na výzkum melounového piva. I když, jak po těch hadrech všichni ti kameramani šlapali, asi bych ho pít nechtěl.

Jen tam kromě pár desítek aktérů, kamer, fotoaparátů, přenosových štábů a lidí čekajících na tramvaj nebylo žádné publikum. A mělo to být ještě horší. "Hele, večer jdeš na ten průvod? Ne? Já taky ne. To tam fakt nikdo nebude," zaslechl jsem obavy dvojice v zelených tričkách. Pár set lidí nakonec přišlo, ale propagace mezi studentstvem zjevně trochu selhala, nebo se těm lenochům nechtělo do deště. Anebo mají všichni už hotové zkoušky (nechápu jak) a jsou na horách. Anebo je jim reforma putna.

V aule na takzvaně informativním setkání ale bylo plno, dokonce skoro narváno. Po několika notně kritických projevech překvapila svižná diskuse a bryskní schvalování rezoluce, která ty oba zákony úplně odsuzuje. Do ní jen někdo chtěl přidat, že akademici hovoří za všechny obyvatele republiky. Iniciátoři pak do textu radši dopsali vágní "za všechny". A nakonec vyhodili i to. Takže lejstro mluví za akademiky, ostatní mohou klidně spát. Já jsem se zdržel hlasování.

Potkal jsem bývalého spolužáka ze základky Sváťu, kterému jsme kdysi na škole v přírodě při fotbale zlomili prst (my můžeme brát klidně jako plurál majestatikus). Sváťovi osudy budoucích kolegů lhostejné nejsou, a tak se s těmi zbylými, kteří nejsou na horách, zařadil do průvodu a mlčky vyrazil od právnické fakulty přes náměstí Jana Palacha a Mánesův most ke Strakovce. To už byl skoro pozdní večer.

Vpředu blonďatý mladík s megafonem opakovaně zkoušel provolávat do velmi svižného pochodu různá hesla. Hlouček kolem něj vždy chvíli opakoval, zbytek si užíval procházku podél řeky s policejním dohledem. Nejvíce se ujal slogan Dobeše do koše, anebo další podobně povedený Dobeš je mrkev a mrkev je vůl. Naopak s komplikovanými konstrukcemi typu Nejdřív rezoluce, potom revoluce hlasitá část průvodu moc neuspěla.

Když se průvod nahrnul před Strakovku a pohltil do sebe toho zoufalce, co tam s transparentem postává snad každý den, měl jsem těch akademických protestů už dost. Pršelo, megafonistu nebylo slyšet, na vládě už dávno nikdo nebyl, celé to přestávalo dávat smysl. Zmohla mě apatie, vleklo se to.

Přečetli rezoluci, zopakovali refrén s vyhazováním nyní nemocného ministra mezi odpadky. Teď nás čeká alkohol, odtušil jeden maník a valil se pryč. "Husiti na pivo," svolávali se mladí teologové, trousili se odtamtud a já jsem utíkal na tramvaj, protože toho bylo tak akorát. Protest skončil, ale prý je to teprve začátek. Tak uvidíme.

text a fotky Řízek