TEPLÁKŮ RÁJ

Sice mám svoje apartní běhací tepláčky moc rád, přesto bych se asi sám bez Milanovy dopomoci k nedělnímu běhání nedokopal. To je prostě tak, že když má člověk něco začít sám, tak se mu často moc nechce.

A proto jsem rád, že se mi naskytla tato záminka ke kolektivnímu sportování. S Milanem nás napadlo, že bychom si mohli zaběhnout už známý šestikilometrový okruh mezi lávkou a mostem.

Tradičně jsme se srazili u hodin. K mému překvapení se odkudsi objevil Řízek, snad aby doplňoval naše černé stejnokroje odvážnými červenými švy a velmi přiláhavými kalhotami.

Nedorazil sám, ale se svým pomocníkem-smártfounem, který mu každých pět minut hlásil infarktové hodnoty tepu a nejbližší nemocnice a zdravotní střediska. Asi to měl rozbitý…

Počasí nám přálo, dokonce ani ta cesta nebyla po vytrvalém dešti rozblácená. K dokonalosti chybělo jen to, aby se vítr, který nám foukal do zad v první půli, otočil s námi.

Že je hezky, jsme si neuvědomili jen my, ale i řada cyklistů a maminek s kočárky a v neposlední řadě také kachny, které se radostně cachtaly v Berounce. Ideální relax uprostřed zkouškového.

Takže pokud nejsi jenom trochu línej, tak příště vyraž s náma. (A vezmi si tepláčky!)

text Petr Slipouš, chytrá mobilní fotka Řízek. A tady je ten náš výběh v řeči čísel.