SILVESTR V PACOVĚ

Sova by vejral
text Milan foto Řízek a někdo

Tak letos mě Silvestr opravdu bavil! V rychlíku do Tábora jsme obsadili kupé ve složení Milan, Pája, Řízek, Domča a Domčin Petr. Krom toho tam s námi byl i údajně nejlepší přítel člověka, totiž rum. A taky pes a v neposlední řadě i Sikina. A večírek začal, přestože bylo krátce po poledni.

Ubytovna v Pacově vypadala líp než kdy předtím. Nejprve jsme měli téměř hodinku možnost obdivovat ji z venku, ale pak konečně dorazil pán s klíči (Vy jste tu už od tří? Mně paní řekla, že tu budete ve tři čtvrtě, teď je celá, takže není co řešit.) a my si rozebrali pokoje.

Spolu s námi byl v objektu ještě jakýsi pán, kterému nikdo neřekl jinak než Pán. První večer jsme se, myslím, náležitě uvedli. Lví podíl na tom má Marťas (Pané, proč se koukáte na televizi? Pojďte, Pane, budeme si hrát! Panéé!) a Sikina, která (snad nedopatřením?) vstoupila namísto do svého pokoje do pokoje Pána a umyla si tam ruce (?), aniž by potom zavřela vodu. Nato poslala do pokoje Marťase, který incident vyřešil velice diplomaticky (Já vám jenom zavřu vodu.) ,

Druhý den jsme podnikli velkolepou výpravu po Sovově stezce. Ve chvíli, kdy jsme zjistili, že na zamrzlých kalužích na cestě to klouže, se v nás probudila hravost a rozjařeně jsme této vlastnosti ledu využívali. Řízek se ovšem propadl (proč asi zrovna on?) a zadkem políbil bahnitou louži, k naší velké radosti!

Původním vyvrcholením výletu měla být pauza na medvědí mlíko. A ta skutečně byla moc příjemná! Jenže přinejmenším stejně povedené bylo i nezřízené klouzání na velikánské kaluži, kterou jsme potkali krátce po medvědování. Dvě vyvrcholení za výlet je podle mě slušné skóre.

Co se týče večerů, kromě sledování televize (Plácek 2, Podezřelá parta, Dr. Dolittle, Cesta do Ameriky, Ať žijí duchové, scénky Bolka Polívky, Noc s Andělem) jsme taky hráli hry, a to věž nebo macháčka, s tím, že obě byly populární a u obou se dobře pařilo.

Na ten poslední večer, slavnostní, nás sice opustil Řízek s Maruškou, zato dorazil týpíčák Franta. Tradičně jsme na poslední vteřiny roku vylezli pod širé nebe a tradičně jsme místní obyvatele informovali úderným sloganem podtrženým strhující melodií, odkud jsme sem do Pacova přijeli.

Ohňostroj, mobily, dál to každej zná... Ale co je pěkné, na rok 2010 si s námi připil i pan Pán! To by tedy bylo, aby se letošek nevydařil!