KONCENTROVANÉ FOTBALOVÉ NEUMĚTELSTVÍ

Forejt FC - Atletico Cerveza 3:6 (po poločase 0:4)
text Řízek a foto Eliška a Řízek

Třígólový knock-out FC Forejt v úvodu, očekávání přídělu, který dorazil jen zčásti, a několik jiskřiček naděje, jež někdo pokaždé velmi rychle zadupal do země. Když připočteme zimu znásobenou studeným umělým běchovickým světlem a několik tragikomických etud, kdy náš tým netradičně v oranžových rozlišovácích (ale díky za ně) nedokázal ani správně vystřídat, máme souhrn dalšího nepovedeného forejtovského mače v kostce.

Anebo, když to vezmeme z druhé strany, co by bývalo muselo být jinak, abychom proti stejně zelenému, ale o mocný krůček lepšímu týmu Atletico Cerveza uspěli? Předně bychom neměli prochrápat začátek utkání. Po první vážnější šanci zůstává balon pár metrů před bezmocným gólmanem a nikdo, vůbec nikdo, kdo by jej chtěl získat. Tedy až na soupeřovic útočníka.

A valí se to dál. Péťovi nešťastně přistává balon na ruce, o penaltě není pochyb, tak jako o jejím proměnění. A když to za chvilku bylo už 0:3 po průvanu v prý druhé nejlepší obraně na světě, zdálo se být zaděláno na pořádnou ostudu. Zvlášť s přihlédnutím k tomu, že jsme do té doby
- nedali kloudnou přihrávku,
- kromě pěkného Pecenova přímáku nevystřelili na branku, ba se k ní ani nepřiblížili do jejího okolí,
- obrana plápolala a já jsem nic nechytil,
- nedokázali jsme ani pořádně hodit aut, naopak jsme je rovnou házeli zase do autu,
- nadávali jsme si navzájem, řvali na Vlastíka, který zase víc diskutoval než hrál.

Korunu nejhoršímu letošnímu poločasu nasadil nejmenovaný obránce v těsném červeném tričku, který nikým neohrožován na polovině snad zakopl o míč a stejně jako já jenom pozoroval další rychlý útok zakončený neskutečně přesnou ranou k pravé tyči, kam se toho ten den vešlo mnoho.

Druhá polovina mohla být buď ještě horší, a to bych tedy ani vidět nechtěl, nebo přeci jen o vlas lepší. To se i stalo; byť asi hlavně proto, že to soupeř poněkud vypustil. Matyáš skvěle rozehrál ojedinělý roh a Jiří při svém prvním letošním startu ukázal, že taky umíme. Jenomže jen o pár vteřin později už na pomyslném ukazateli svítilo 1:5, slávisty nepříliš oblíbené skóre.

Navzdory všeobecné nevraživosti a rozhádání přišla z naší strany další korekce, Jiří se díky ní vyšvihl na špici štíhlé tabulky našich podzimních střelců. Co víc, využil i nesmyslného vyběhnutí a pomalého návratu gólmana, přihrál do gólovky Vlastovi, a snad všichni na hřišti se začali modlit, aby to neposlal až přes plot.

Vlasta branku trefil, což mohutně oslavil, jenže za pár vteřin skóroval i na druhé straně. Asi to vypadalo dost nepochopitelně, ale po jeho hlavičkové teči jsem vůbec nic neudělal a jen koukal, jak to opět končí v síti. To nám zcela vzalo vítr z draků, jakýkoli další nápor pár minut před koncem postrádal smysl.

Vlastík mi dnes v autě líčil, že je špatná koncepce a že je třeba ji změnit. Já si spíš myslím, že hrajeme blbě a že dokud nezačneme hrát líp, tak nebudeme vyhrávat.