pátek 12. června 2009

PROZÁŘENÝ MĚSTO KOUŘE


Slunce zdraví město Plzeň
text a foto Řízek

Jaké je vyšlapat 301 schodů? Krásné. Uposlechl jsem totiž příkazu na jednom z prvních stupňů. Nakazoval mi, abych do modelu plzeňské kostelní věže před výstupem na jeho předlohu odložil veškeré starosti. Najednou jsem vážil jen nějakých 38 kilo, a to včetně fotoaparátu, dvou objektivů, brašny, vstupenky a lázeňských oplatek, které jsem si přece musel koupit.

Naše výprava tak byla najednou váhově symetrická, ale zatímco já jsem téměř letěl vzhůru schodištěm, druhá účastnice zájezdu seděla opodál ve škole, zírala do podepsaného papíru a z blonďaté hlavy napěchované vědomostmi vybírala ty nejlépe pasující psychologické pravdy. Rodiště básnířky Znouzectnosti jsme i tentokrát navštívili se studijní záminkou.

„Nebudete se tam nahoře sám bát?“ koketně pozdvihla obočí pětašedesátiletá, ale zachovalá (!) pokladní na úplném dně věže a měla pravdu, nebylo mi to dopřáno. Sotva jsem se totiž pročetl pravdami (kdo koho má rád a jak se to projevuje, včetně telefonních čísel a jednoduchých grafik) zanesenými časem a fixkami na dřevěné obložení věže a vystoupil na ochoz, odněkud se přihnala stohlavá výprava žáků základní školy. Nemohl jsem se hýbat; z jedné strany byla zeď, z druhé mříže a volný pád, ze třetí a ze čtvrté mládežníci se stříbrnými krabičkami.

Dole byla především Plzeň, téměř malebné město, jelikož vítr ruku v ruce se slunečními paprsky rozmetal veškerý kouř a citovaná Znouzectnost najednou neměla o čem zpívat. Možná jsem dole zahlédl i cáry vlastní malosti, ale možná to byli jen lidé korzující náměstím. Vzpomínal jsem a pod chladným proudem asociací mě začalo ledasco tížit. Utíkal jsem dolů.

Dostala jedničku, je šikovná. Oplatky zůstaly vcelku, dokud jsme si je bezmála o měsíc později s cyklistou Milanem neprohlíželi na Okoři proti slunci. Dá se tak dobře poznat, kde se skrývají shluky náplně. Pak jsme je u piva pojedli. Děti seběhly 301 schodů a odjely autobusem domů. Já jsem si v modelu věže vyzvedl svoje starosti, u školy Marušku a odjel jsem taky, už zase kompletní.

Žádné komentáře:

Okomentovat