AMATÉŘI A KAMARÁDI

Psychologie spamovacích automatů není patrně příliš složitá. Usuzuji tak čistě podle toho, že pokaždé zbystří a zvýší aktivitu, když se v textu objeví sousloví Amatéři Radotín. To je pak komentářů v diskusi! A samý anglický a pochvalný.  Roboti, a možná nejen oni, v tom totiž tuší čuňárny a nějaké nestydaté vesničany. Psychologie bowlingového týmu Amatéři Radotín je mnohem složitější a čuňárny obsahuje dočista jiné, byť v pozoruhodné míře.

Kapitán týmu například nechá ženu a dvě malé děti napospas v nehostinných Jizerských horách a odjede do Prahy, jen aby odehrál ligový turnaj. Zbylí dva členové si ťukají na čelo.

Loni jsme spadli a hrajeme už zase nejnižší ligu v Butovicích. A po nějaké době si to užíváme. Považte: dříve zanedbaná herna byla vybavena novými drahami, které fungují (!). Takže se turnaje už neprotahují do časných ranních hodin. Naopak, běží jak po drátkách. Také na baru už změnili zvláštní cenovou politiku, kdy lahvovou vodu nabízeli za 30, kohoutkovou za 35 korun. Byť průměrný, dobře situovaný hráč bowlingové ligy takové drobnosti neřeší.

Navíc se v lize utkáváme i s našimi kamarády Kamarády z kuželek. Ty vede Maruška vstříc pěknému čtvrtému místu. Je to sympatický tým plný pohledných, poněkud zadaných či vdaných kamarádek. Některé z nich se dají, k potěše hráčů našeho týmu, dokonce vystopovat i na stránkách společenských časopisů typu Reflexu. Mezi ostatními hráči, jak s údivem pozoruji, jsou Kamarádi velmi oblíbení, možná až příliš. S jejich neustále taktizující a i ženské zbraně nezřídka využívající kapitánkou chce každý laškovat a žertovat, že to až hezké není. Vlastně to vůbec není hezké.

Amatéři Radotín, v podstatě sponzorovaní Kosteleckými uzeninami, se včera poprvé objevili v čele soutěže. Samou radostí jsme se ve volné chvíli vypravili do nedalekého rychlého občerstvení, kde jsme povečeřeli hamburgery a hranolky.

My ano, svalnatý pán od vedle nikoli. Odmítl totiž převzít sendvič, jelikož "kuchařka", jež jej vytvářela, byla zároveň za kasou, takže sahala na peníze i na rozemletá kopýtka. Nebojácně jsme se shodli na tom, že to byl debil, ale jen tak potichu, abychom ho nenaštvali. Nebo co myslíte, spamovací roboti a sexuchtiví návštěvníci - je normální žinýrovat se v mekáči a hrát si tam na nějakou přemíru hygieny?

Tak jako tak, najedli jsme se mastně. S plnými bříšky jsme pak jednoznačně podlehli největším rivalům, celku Gagvimardžot. I tak se na všechny před závěrečným turnajem díváme spatra.

Snad vás tahle sluníčková informace potěší v tom letošním jarním nečase.

text Řízek, fotka Ablweb.cz

KOLEKTIVNÍ LEJNO

Taková věc se nám stává jednou, maximálně dvakrát za deset let. Fotbalové mužstvo hraje celé utkání přesilovku, jelikož soupeřů dorazí nedostatek, ale přesto nakonec potupně prohraje. V malém fotbale je to o to děsivější, když každý hráč platí za dva, někteří i za tři. Kdyby to někdo viděl, utekl by.

Rozhodčí to tentokrát vystihl trefně. "Strašný zápas," uvedl do zápisu. Kdyby tam byl nějaký expert ve studiu, elektronickou tužkou by mu nezbylo než nakreslit "Forejt FC = <–>". Zápas na lhoteckém sídlišti se nám teda fakt nepovedl, mírně řečeno.

Naši soupeři se jmenovali Potíže a jako tací měli s fotbalem podobné problémy jako my. (Mimochodem, dále nás čeká Marná snaha, takže další zápas bude třeba ještě větší peklo). Ale nemuselo jim to vadit, protože jsme se rozložili sami.

Za první poločas jsme nepředvedli nic. Většina týmu působila unaveným dojmem, ploužili jsme se po hřišti a diskutovali s Vlastíkem, většinou oboje najednou. Vlasta sice drandí po dálnici stopadesátkou, aby stihl mač, ale na hřišti to žádný dravec taky není. Bylo to celkově jak ve zpomaleném filmu. "Bylo to obrovský kolektivní lejno," shrnul to na týmových stránkách stoper Zdeněk. Soupeři stačilo urputně stát na vlastní půlce a semtam odkráčet pro zakopnutý míč.

Druhý poločas mi přišel aspoň vizuálně o fous lepší, ale bylo to jako porovnávat plesnivý chleba a zkvašený jogurt. Naše nová posila z Ugandy šla sama na brankáře, objevilo se i pár dalších náznaků, ale pak jsme z jediné šance soupeře dostali góla. Nedá se však říct, že by to někoho vyburcovalo k větší aktivitě, vlastně se dál nic nedělo, jen soupeři začali ještě víc zdržovat. Utrpení všech naštěstí trvalo už asi jen deset minut. Potíže z vítězství nad takovými tragédy snad ani nemohly mít radost. "Tenhle zápas se zas zapsal mezi nezapomenutelné, bohužel," uvedl Luboš.

Nejlepší je tradičně třetí poločas. To se obvykle náš tým smrskne na tři až čtyři nejvěrnější, pokaždé ty samé, kteří v restauraci u neexistujícího videa rozeberou klíčové momenty, anebo taky roli pornografie v seriálu Hra o trůny či úlohu prezidenta z hlediska reprezentace země. Naše přítelkyně (tedy těch, kterých se to týká) nás pak očekávají tu s otevřenou náručí, tu s válečkem v ruce a divým výrazem, kde že jako jsme.

Tentokrát jsme s kapitánem a Lubošem popíjeli na jedné zahrádce bez obsluhy na Zelené lišce, která je tak zaplivaná, že ani jméno nemá. Slunce se po celodenní šichtě chystalo na kutě. Hospůdce dominovala vůně trávy - senosečí to rozhodně nebylo - a pleskání karet a cinkání kalíšků s lihovinou. Byla to velmi příjemná, nic neřešící tečka za něčím, co už nechci nikdy zažít.

text a mobilní foto Řízek

SLOHOFKA

Bil jsme já Milan s řízkem, a Kubčou a s Milanem takhle čtiři kluci na kvartiatlonu a jak se říká cézar přijeli jsme viděli jsme a byli jsme třicátí čtvrtý no stejně jsme si polepšili asi o deset míst, narozdíl od kluci kubči s milanem, kteří si naopak pohrošili, protože měl Bukča nějaké bebíčka skřečmy a pak byl naštvaný kvůli tomu že jsi kvůli tomu pohrošili.

Běželo se pak se jelo na kánojech sázava týnec pokivice a pak se jelo na kole a v rámci kola bylo oriontační běh, kde jsme se narozdíl od loni nestratili jsme jse a byl tam taky tým rumový expres, které ho jsme porazili asi opět v teřin, protože směje přejedli na kolách a měli jsme na sobě rumové dresy narozdíl od nich a pak jsme si chtěli dát v hospodě dát nějáký ovocný kledníky ale nějaká holčičky nám snědli poslední, tak jsme si dali něco jinýho.

Tento vílet se mi moc líbyl
proto že moc skvě líbyl!

tekst Mlian, fotki ˇRisek.  

P.S. A cizý fotki s kukama našimi sou řteba tadyhlenc, tady, támhle, zde, tuhle, onehde, taki tady, hýr, tady a zde.

P.P.S. Takhle sme závotily loňi a napřesrock.

P.P.P.S. Takle sme bježely a ěli.