AMATÉŘI A KAMARÁDI

Psychologie spamovacích automatů není patrně příliš složitá. Usuzuji tak čistě podle toho, že pokaždé zbystří a zvýší aktivitu, když se v textu objeví sousloví Amatéři Radotín. To je pak komentářů v diskusi! A samý anglický a pochvalný.  Roboti, a možná nejen oni, v tom totiž tuší čuňárny a nějaké nestydaté vesničany. Psychologie bowlingového týmu Amatéři Radotín je mnohem složitější a čuňárny obsahuje dočista jiné, byť v pozoruhodné míře.

Kapitán týmu například nechá ženu a dvě malé děti napospas v nehostinných Jizerských horách a odjede do Prahy, jen aby odehrál ligový turnaj. Zbylí dva členové si ťukají na čelo.

Loni jsme spadli a hrajeme už zase nejnižší ligu v Butovicích. A po nějaké době si to užíváme. Považte: dříve zanedbaná herna byla vybavena novými drahami, které fungují (!). Takže se turnaje už neprotahují do časných ranních hodin. Naopak, běží jak po drátkách. Také na baru už změnili zvláštní cenovou politiku, kdy lahvovou vodu nabízeli za 30, kohoutkovou za 35 korun. Byť průměrný, dobře situovaný hráč bowlingové ligy takové drobnosti neřeší.

Navíc se v lize utkáváme i s našimi kamarády Kamarády z kuželek. Ty vede Maruška vstříc pěknému čtvrtému místu. Je to sympatický tým plný pohledných, poněkud zadaných či vdaných kamarádek. Některé z nich se dají, k potěše hráčů našeho týmu, dokonce vystopovat i na stránkách společenských časopisů typu Reflexu. Mezi ostatními hráči, jak s údivem pozoruji, jsou Kamarádi velmi oblíbení, možná až příliš. S jejich neustále taktizující a i ženské zbraně nezřídka využívající kapitánkou chce každý laškovat a žertovat, že to až hezké není. Vlastně to vůbec není hezké.

Amatéři Radotín, v podstatě sponzorovaní Kosteleckými uzeninami, se včera poprvé objevili v čele soutěže. Samou radostí jsme se ve volné chvíli vypravili do nedalekého rychlého občerstvení, kde jsme povečeřeli hamburgery a hranolky.

My ano, svalnatý pán od vedle nikoli. Odmítl totiž převzít sendvič, jelikož "kuchařka", jež jej vytvářela, byla zároveň za kasou, takže sahala na peníze i na rozemletá kopýtka. Nebojácně jsme se shodli na tom, že to byl debil, ale jen tak potichu, abychom ho nenaštvali. Nebo co myslíte, spamovací roboti a sexuchtiví návštěvníci - je normální žinýrovat se v mekáči a hrát si tam na nějakou přemíru hygieny?

Tak jako tak, najedli jsme se mastně. S plnými bříšky jsme pak jednoznačně podlehli největším rivalům, celku Gagvimardžot. I tak se na všechny před závěrečným turnajem díváme spatra.

Snad vás tahle sluníčková informace potěší v tom letošním jarním nečase.

text Řízek, fotka Ablweb.cz