VEJTAHA NA OBAMOVI

Tříkilové nasávání prezidentů
text a fotky Řízek

„Být novinářem, který čeká na letišti na přílet prezidenta Obamy, není kdovíjaké terno,“ postěžoval minulý týden ve sloupku v tištěné MF Dnes jeden redaktor. Vadilo mu, že dvě hodiny bezpečnostních prohlídek jsou vyváženy jen minutou Obamy. A protože takové texty přece nepatří na papír, ale na blog bezesporu jo, stěžuji si i já. Být novinářem, který čeká na letišti na přílet prezidenta Obamy, není kdovíjaké terno!


A co teprve na Medveděva. Moje čtyřdílná letištní mise totiž započala právě s jeho příletem. Neslavně. Na mramor starého ruzyňského letiště mi upadl foťák, že se všichni novináři s útrpným výrazem otočili. Přežil, ale Medveděv přiletěl pozdě. Já s ním, v jedenáct v noci jsem zmrzlý doma a ten malý pán ani nezamával.

Od focení jsem tam nebyl - od toho tam byli profíci. Měl jsem jen dělat to, co ten nespokojený kolega, a sice čekat a psát. Přesto se mi podařilo splašit zábavnou hračku, která nekonečné čekání vylepšila. Obří objektiv! Obama přivezl úsměvy, ty přítomným fotoreportérům vyloudila na rtech i kombinace mého prťavého nikona s třístovkovým objektivem o rozměrech protitankové střely. Vypadalo to asi jako xenony na felicii. Přesto jsem prezidentské mávání asi jako jediný nezachytil (neostřilo to), zato mám policajtku.


Odpoledne odlétal Medveděv, červený koberec byl na svém místě, policajtka taky, malý muž v modrém saku se dokonce i otočil a zamával. Tentokrát jsem se soustředil a mávání mám. Uniformované múze jsem řekl: "Na shledanou," a ona odpověděla: "Na shledanou."


A v pátek ráno odlétal i Obama. Pyrotechnický pes očmuchal mou batožinu a tajný agent vyzkoušel, jestli moje D 90 opravdu fotí, a není to ve skutečnosti protitanková střela. Prezident přijel v koloně a mával tak dlouho, že jsem ho obrazově sejmul i já. A pak mě málem odfoukly rotory Air Force One, což bylo přesně to, bez čehož by summit nebyl pořádným summitem...


A to bylo tak nějak vše; ledva se prezidentský speciál odlepil od země, v tramvaji jsem rozžvýkal několikrát zrentgenovanou a očmuchanou svačinu a začal se těšit na nějaké další nasávání celebrit.

ZLATÍ HOŠI

Nikdo jiný to za nás neudělá.
text Vlastík a foto Citrón

A je to tady! Pomalu utichají nekonečné pásy vracející zpět odhozené koule, nezvykle tiší jsou i hráči a jejich fanynky (tentokrát jich bylo nejvíce za celou historii Amatérů), kteří s napětím čekají na konečné bilancování. Týmový fotograf Citrón má prst na spoušti, aby nic neprošvihl. Po čtyřech turnajích, v dýmu z cigaret, si bere konečně hlavní organizátor butovického přeboru do ruky mikrofon. V týmu Amatérů jsou všichni podivně napjatí, nejvíce asi Řízek, který se nemůže dopočítat, zda se o necelou kuželku stal nejlepším hráčem či nikoli.

Vyhlašování probíhá obvyklým způsobem. Nejprve nejvyšší a nejnižší náhozy jednotlivců za každý hrací den. První z nás jde pro cenu Piškot za vůbec nejvyšší nához 245 bodů. Přebírá ručník na utírání koulí, popřípadě vlastního potu (mimochodem stejný ručník Řízek loni hned po obdržení někde zapomněl) a triko člena VIB klubu – stříbrné barvy (každý hráč, který v soutěži nahraje rozmezí 225 – 250 bodů). V dalším hodnocení na řadě jsou nejvyšší náhozy týmů. Tentokrát jde Řízek pro vůbec nejvyšší nához našeho přeboru 531 bodů. Cena je dárkové balení piva Klášter.

Řízkův tep jde nahoru, až mám chvílemi strach, zda nedostane infarkt. Myslím, že si toho všiml i organizátor, který poté rychle vyhlásil Řízka nejlepším mužem přeboru Butovice. Zvítězil s průměrem 158,5 bodu před druhým mužem o pouhých 0,35 bodu (pan Matuš měl průměr 158,15). Řízek poté převzal triko s límečkem a oranžovými pruhy (nejprve se tvářil všelijak, ale pak si ho myslím oblíbil).

Na závěr už se vyhlašovalo jen pořadí družstev. Od třetího turnaje bylo naše vítězství jasné, a tak jsme šli přebrat pohár za náš největší úspěch v dosavadním působení v Amatérské bowlingové lize. Kromě poháru jsme ještě dostali moc pěkné medaile a dárkový certifikát na slevu 500 Kč na startovné do příští sezóny. To již nikoli v přeboru, ale v 3. lize. Vzhledem k ošidnosti baráže nás přímý postup do vyšší soutěže asi těší nejvíce. Ta teprve prověří naše schopnosti.

Co říci závěrem? Hráli jsme skvěle jako tým (já, Piškot, Řízek), kluci to navíc ještě podpořili skvělými individuálními úspěchy, což se projevilo i v závěrečných statistikách. Mezi prvními deseti muži dle průměru za odehrané hry byl 1. Řízek 158,5 b., 7. Piškot 146,75 b., 10. já 145,05 b. V deseti nejvyšších náhozech za týmy figurovali Amatéři na 1.a 2. místě (531 a 518b.) na 6. a 7.- 8. (481 a 480 b.) a 9. místě 474 b. Mezi desítkou mužů s nejvyšším individuálním náhozem byl 1. Piškot 245 b., 3. Řízek 206 b., a 7.-8. já se 193 b.,.

I když figuruji jako pomyslná týmová „trojka“, musím říci, že jsem celkem spokojen s postupným navracením mé dřívější formy. Musím pochválit kluky za skvělé individuální úspěchy a celý náš tým za neuvěřitelný bodový zisk 36 b. ze 40 možných (ve 20 hrách pouhopouhé dvě prohry).

Bowlingu zdar!