VLASTENCI A BRBLÁNÍ

FC Forejt a TBC Lachtan vs. rozhodčí
text Vlastík, fotky Marťas

Tak nám začala konečně po zimní pauze jarní část Hanspaulské ligy. Naše nadšení a nabuzení z halových tréninků vzalo za své ještě před zápasem, kdy rozhodčí řekl, že Vašek, Kajetán, Rádoš a Marťas nemohou hrát ve své obuvi. Vašek jako kapitán zkoušel argumentovat tím, že hrajeme již roky a nikdy se nám to nestalo (bohužel v pravidlech je popis obuvi pro tento druh hřiště a speciálně Vaškovy lité kopačky opravdu tuto podmínku nesplňovaly). Tohle ovšem věděli všichni až na Vaška. Nakonec tento úvod odnesl Marťas, který se neměl do čeho přezout. Bylo to citelné oslabení.

Řízkovu verzi příběhu si můžete přečíst zde.

Nyní k samotnému zápasu. Ten nezačal špatně, ze začátku jsme soupeře do ničeho nepouštěli, a navíc se Rádoš v jediném našem světlém momentu řídil heslem „Když nevíš co s míčem, tak vystřel“ a vymetl šibenici. Zde musím konstatovat, že to byla naše jediná přímá střela na bránu!!!! Zápas byl takový nemastný neslaný, přesto se vše mohlo vyvíjet jinak, kdyby...


Stále za stavu 1:0 vymyslel „skvělý“ svazový rozhodčí pro nás penaltu. Bohužel ji šel kopat Vašek, který sice nemá natrénováno, ale dle jeho slov si věřil. Myslím, že v tu chvíli trochu ztratil soudnost. Na druhou stranu my jsme mu to dovolili kopat, byl to tedy od nás alibismus. Myslím, že Matyáš, Kajetán, nebo Radim by byli lepší exekutoři. Nicméně v klíčovém okamžiku zápasu vést dva nula, vše by vypadalo jinak. Věřící si Vašek však ani netrefil bránu. Pak přišel zmar, nejprve Matyáš provedl faul, který viděl jen rozhodčí, a za připomínky dostal žlutou kartu. Poté fauloval Kajetán, s míčem trefil i nohy soupeře a na světě byla druhá žlutá karta. Poté již soupeř vyrovnal po našem nedůrazu.

Zde musím říci, že rozhodčí neuznal soupeřům regulérní branku a nastřelené břevno. Těmto situacím předcházel údajně špatně vhozený aut (toto viděl opět jen rozhodčí). Za stavu 1:1 se šlo do druhého poločasu. Ten pokračoval ve stejném duchu výroků rozhodčího, pozastavovali se nad tím i náhodní diváci od vedlejších hřišť. Bohužel náš jindy celkem klidný tým pomalu vřel a supěl a bylo jen otázkou času, kdy tento přetlak vypluje na povrch. Zpátky ke hře. Soupeř opět zahrozil nastřelením břevna tentokráte z vymyšlené penalty proti nám. Řízek si brblal pro sebe, neboť soupeřův hráč při situaci předcházející penaltě pořádně zařval, a výsledkem byla další žlutá karta. Vzápětí chyboval Matyáš a soupeř se ujal vedení.

My jsme nebyli schopni adekvátně reagovat, rozhodčí, který pískal jen to, co viděl jen on, tomu nepřidal, a tak přišel další trest, vlastní gól Rádoše. Za stavu 3:1 už bylo prakticky rozhodnuto. Přesto přišel i v těchto okamžicích parádní moment. Vašek ve snaze ubránit soupeřův protiútok vyslal na Řízka střelu hodnou jeho vzorů z Ligy mistrů, my všichni už viděli další parádní vlastenec, proti byl ale Řízek, který vystřihl možná nejlepší zákrok sezóny. Přesto se soupeř ještě dočkal, v poslední minutě rozhodčí opět vymyslel penaltu, a tu soupeř bezpečně proměnil.

Mohlo by se říct konec, ale nebyl. Nějak jsem to nevydržel a začal si brblat pro sebe. To jsem neměl dělat, rozhodčí nejprve vytáhl červenou kartu, poté si to rozmyslel a dal mi jen žlutou. Pro mě první za pomalu desetileté působení v Hanspaulské lize. Vše je jednou poprvé. Po zápase jsem ještě krotil Řízka, chtěl rozhodčímu poupravit úsměv a Vašek s ním bezpředmětně debatoval. V tom, že rozhodčí pískal jen to, co viděl jen on, jsme se shodli i s hráči soupeře.

To vše nás ale neomlouvá. Náš výkon byl hodně špatný, a nic na tom nemění to, že Vašek nedal penaltu, kterou šel nesmyslně kopat. Pokud chceme vítězit, musíme přidat úplně ve všem. Hlavně se naučit přihrát si na dva metry a vystřelit na bránu. Pokud za šedesát minut trefíme prostor brány pouze jednou, vyhrát prostě nemůžeme. Konečná bilance: branky 1:4, žluté karty 4:0.

Tak toť vše. Příště to snad již bude lepší.

Za FC Forejt Vlastík

NESPORTOVNÍ PÍSKÁNÍ

FC Forejt - TBC Lachtan 1:4, na penalty 1:2, na žluté karty 4:0
text Řízek, fotky Marťas a 1x Řízek, editor Maruška

„Je mi jedno, jak pískají ostatní. Já pískám takhle,“ objasnil mi rozhodčí po prvním našem letošním utkání hanspaulské fotbalové ligy, proč zápas zlikvidoval. Nekňuba s píšťalkou a kartami pravděpodobně krátce předtím absolvoval lobotomii nebo nějaký únos mimozemšťany, jinak si jeho počínání neumím vysvětlit. Nebo tam byla někde skrytá kamera.

Vlastíkovu verzi příběhu si můžete přečíst zde.

Úhrnem to byly tři penalty, z nichž dvě viděl jen on, třetí dokonce jen slyšel (!), čtveřice žlutých karet vesměs za nic, naprostá absence nějakého citu pro hru a pískání totálních ptákovin. Ale pozor, borec měl rozhodcovské zkoušky – hádám na šerm, krasobruslení nebo pouštění draků. Než budu pokračovat v monotónním ublíženém tónu, jen důležitá poznámka: prohráli jsme si to v podstatě sami.


Taky jsme ale vůbec nemuseli hrát. Arbitr usoudil, že ošoupané kopačky jsou taky kopačky, a poslal polovinu týmu přezout (na umělku se s nimi nesmí, přesto s nimi polovina lidí a týmů hraje). Náš kapitán se naštěstí vejde do mých sálovek a procházka po sídlišti mu jen prospěla a Kája po zápase prohlásil, že se mu v turistických botách hraje lépe, a kopačky zahodil, ovšem z Marťase se nedobrovolně stal fotograf. Už tohle bylo divné, ale to byla jen předehra.

Byť jen s jedním hráčem na střídání jsme se do soupeře pustili s vervou nám vlastní. Docela nám to, pravda, usnadňoval herecký tým TBC Lachtan. Někteří jeho hráči nebyli s to pochopit, že se hraje na žluté, ne bílé čáry a že při autovém vhazování že se musí stát pevně na zemi. Jejich vyskakování tak zchladil Rádoš. Jeho placírková zkusmostřela se mu vrátila, a zatímco se polovina týmu chytala za hlavu kvůli zahozené příležitosti, volejbalista vypálil podruhé – a do šibenice.

To byla naše první a vlastně i předposlední střela v tomto duelu, čímž už jsem dopředu vyzradil důvod, proč by nám to blb ve žlutém triku (rozhodčí) neprohrál, i kdyby pískal ještě hůř. Lachtani měli protivný zlozvyk padnout a zařvat pokaždé, když jejich akce skončila nezdarem. Maminky na Jižňáku znovu a znovu otvíraly okna a přesvědčovaly se, jestli jsou jejich děti v pořádku. Po faulu, kdy se Matyáš provinil asi tím, že se na soupeře zle zatvářil, jsme tak vyfasovali první kartu za řeči.

A bylo to čím dál horší. Kajetán skluzem čistě získává balón, řev jak u zubaře – a další karta. Sudí byl v rauši, jinak se nedala vysvětlit penalta, kterou proti nešťastným Lachtanům posléze vymyslel. Václav ji však blahosklonně poslal vedle. A pak bylo hned vyrovnáno a přišla přestávka.

Pak jsme dostali další kartu – zasloužil jsem si ji, protože jsem nepěkně tituloval simulujícího Lachtana, namísto toho, abych tak označil rozhodčího, který si to zasloužil tak třicetkrát oprávněněji. Druhá karta v životě! Další student DAMU si posléze vyprosil penaltu, když sudí viděl Venálovy ruce, a ono to zatím bylo břicho. Rádoš se za postranní lajnou svíjí smíchy, to už je moc. Břevno. Balón ve vápně málem v náručí na druhé straně – hrajte dál. Soupeřům sudí neodpustil jen skákané auty.

Na 3:1 skóroval nešťastný Rádoš, přičemž vlastenec se předtím málem povedl i Václavovi – kdyby takovou bombou otestoval bibendum v druhé brance, mohlo to být veselejší. Takhle se pak už jen zranil Radim, což Marťasovi poskytlo pět minut před koncem možnost nastoupit (a především boty). Tedy aspoň teoreticky, v praxi sudí obstrukcemi sněmovních rozměrů pustil Marťase do hry až půl minuty před koncem.

Stihl tak už jen poslední penaltu – provinil jsem se opět já. „Byl tam kontakt, slyšel jsem to, musel jsem to písknout,“ vejde nepochybně do učebnic pro svazové rozhodčí. Ano, byl, letmo malíčkem v brankářské rukavici, muselo to být hodně bolestivé. Lachtan upadl, jako by se na něj zřítil strom (aniž bych mu něco takového přál). Bibendum z penalty skóruje, žlutá pro Vlastu za řeči, závěrečný hvizd. Pak mi ještě rozhodčí zakázal napovídat kapitánovi, co nepěkného má napsat do zápisu o výkonu rozhodčího, jemuž v ústech chybělo pár zubů, patrně po nějakém podobném pískání. Nejsmutnější ale je, že Lachtani vůbec žádné nadržování nepotřebovali – s takovou by nás přehráli asi i tuleni.

Ale v tom, že jsem cestou k autu přes sídliště zabloudil, určitě mělo prsty to zakomplexované hovado!