LÁSKA OD NETOPÝRA PO POLICII

Kvůli tomu Maruška plakala u vánočního stromku. Příbuzné tím zmátla - měli za to, že to bylo dojetím z nečekaného dárku. Já jsem ovšem hned věděl, že je to neskrývaná hrůza z cesty letadlem do Osla.

Nápad vyrazit do Norska uprostřed zimy byl mírně řečeno neobvyklý a okolím nepochopen. Stejně jako hlavní cíl výletu: prohlídka hlavního města ve stopách slavného fiktivního detektiva Harryho Holea z knížek zdejšího autora Jo Nesbøa. Pro srovnání, je to jako kdybyste cestovali 1 500 kilometrů třeba na procházku Brnem tak, jak ho znal detektiv Martin Tomsa. To si samozřejmě zaplatí jen velký fanoušek, nebo úchyl.

Což jsme my dva; přečetli jsme všech deset knih (s Holem, ne Tomsou). Nedýchajíce jsme s Harrym prošli jeho hvězdné okamžiky i zvracení a deliria, obrečeli jsme prsty, které cestou poztrácel, i kolegy postřílené i rozemleté v komunálním odpadu. Od prvního Netopýra až po poslední Policii jsme mu přáli, aby našel (a neztratil) opravdovou lásku a aby s tou svou životosprávou taky něco udělal... vždyť je to hrůza.

Tady se asi taky stalo něco krvavého.

"Harry Hole je slavný detektiv. Workoholik a taky alkoholik," začíná průvodkyně Lina v salonku luxusního hotelu v centru Osla, kde kromě nás sedí několik Australanů, pár Švédů (dokonce v národních barvách) a Ukrajinka se synem, kteří se tam octli spíš omylem. Lina zjišťuje vzdělanostní úroveň asi desetičlenné skupiny. Poprvé triumfujeme, deset holeovek kromě nás nikdo nepřelouskal. Někteří amatéři dokonce ani jednu. Vysmějeme se jim a vyrážíme do podvečerních osloských ulic.

Taková prohlídka po stopách neexistujícího hrdiny probíhá vlastně skoro stejně jako normální turistická vycházka městem, jen místo "vlevo kostel, postaven, vypálen, zbourán a postaven znovu" nás průvodkyně obvykle odvede na nějaké tuctově vyhlížející místo a pak prohlásí, že v páté knížce se přesně tady stala vražda. Což je nápověda velmi vágní, ježto v průměrné holeovce umírá zhruba tolik postav jako ve dvaceti minutách jednoho dílu Hry o trůny, což je pořád hodně. Když Lina dodá, že šlo o Armádu spásy, jsem doma, je to můj oblíbený Spasitel. Tady ho uprostřed takové té tradiční akce s polévkou pro bezdomovce vrah odpráskul, ale pak se ukázalo, že vražda sice proběhla, jenže obětí měl být někdo jiný, což knížku protáhlo o dobrých dvě stě napínavých stránek.

Holmenkollen. Tady to Harryho bolelo...

V centru města trestuhodně chybí obvyklý sníh. Mírná zima udělala čáru přes rozpočet nejen filmařům točícím v Českém Krumlově Anděla páně II, nýbrž i Scorseseho produkci tvořící první filmovou holeovku - Sněhuláka, v hlavní roli s Michaelem Fassbenderem. Zachraňují se, jako kdysi Kateřina Neumannová v Liberci, dovážením sněhu. Cestou k dalšímu místu činu zkouším od Liny zjistit, jak to ale vyřeší s tím můstkem - Harry totiž padoucha ve finále neohroženě dostihne v útrobách starého skokanského můstku, zatímco nad městem už se tyčí nový, ocelový. Zjišťuji, že Lina neví a ani ji to moc nebere. "Je to hrozná zima beze sněhu. Nedá se tu běžkovat, člověk musí metrem až na kraj města," má zcela odlišné starosti. Škoda, protože mě doteď vrtá hlavou spíš ten můstek. Postaví Scorsese dřevěný Holmenkollen? Nastoupí armáda grafiků? Najdou jiný, podobně vypadající můstek, třeba právě v Liberci?

Prohlédneme si i budovu soudu, který kvůli formální chybě nepotrestal neonacistu, jenž ve stánku s kebabem ubil imigranta - bylo to v díle nazvaném Červenka, což je mimochodem letošní český Pták roku. Červenku Maruška nemá moc ráda, ale v jednom norském žebříčku obsadila knížka první místo před Jezerem mrtvých jistého Adrého Bjerka, což jsem taky nečetl. I Lina a někteří Australané detektivku, v níž se rafinovaně prolíná několik časových rovin, považují za klíčové dílo. "Aspoň tam Harry potká tu svou buchtu Ráchel," pokrčí rameny Maruška a jdeme dál - ke Schrøderům.

Pokud jste alkoholik, nemáte to v Norsku jednoduché. V obchodech seženete jen pivo a míchané nápoje pro teenagery, ke všemu nekřesťansky drahé. Flašku si koupíte jen v krámech nazvaných mazlivě Vinmonopolet, které ještě zavírají bizarně brzo. Když tedy Harry má zrovna své temné období, nepomůže mu žádná večerka s chápavým Asiatem, ale jen hospoda U Schrøderů, kde se může v koutku v klidu nalévat předraženými alkoholy. Štamgasti na nás přes sklo koukají stejně nechápavě jak Maruščina rodina o Vánocích.

Hospoda nechápe, na co čumíme

Blížíme se do finále. "V jednom z bytů v tomto domě začne manželům cosi kapat do polévky. Myslí si, že je to voda. Když to ochutnají, zjistí, že voda to rozhodně není...," vypráví Lina a my víme, že touto vraždou mladé dívky (jak se hned ukáže) přece začíná Pentagram, překombinovaný spletenec pěti mordů na pěti místech Osla. Další čtyři ale vynecháme, namísto toho míříme do nenápadné ulice Sofies gate. Mezi seversky znějícími jmény na zvoncích jedno vyčnívá - Harry Hole. Odvážlivci z naší skupiny zvoní. Hlavu z okna vystrčí někdo, kdo se představí jako Harryho soused (mrk mrk). "Jo Harry, no on je teďka pryč, jeho syn Oleg má jarní prázdniny. Zkuste to příště," hlaholí na nás. Je to samozřejmě celé šaškárna a domluvené, ale potěší to.

Živého Harryho bychom asi ani vidět nechtěli. Filmového jo. Přemýšlíme, kdo by ho a jeho Ráchel hrál u nás, kdyby se do toho nakonec Fassbenderovi nechtělo. Co Roden? Roden s Aňou? Nebo Igor Chmela se Soňou Norisovou? Nakonec by to stejně dopadlo tak, že by to točil Renč a hrál tam Vašut s Bydžovskou...

Lina se loučí, účastníci výletu utíkají do knihkupectví doplnit si znalosti a my se loučíme taky - s Harrym i s Oslem. Zítra jedeme domů a Maruška letadlo zvládne.

text a fotky Řízek

BENEŠOVIC VILA

Takoví experti jsou nejhorší. Průvodkyně už už chce vymrzlé výletníky vypustit do tepla jejich automobilů a místních hospod a jen ze sportu se zeptá, jestli nemá někdo nějaký dotaz. Proč si manželé Benešovi vybrali zrovna Sezimovo Ústí? vrtá mi hlavou už od začátku prohlídky jejich vily a tak se zeptám. Žena se propadá hanbou a hlavou se jí honí, že je její muž idiot, protože to paní průvodkyně říkala už na začátku, prý asi v druhé větě.

Můj problém je, že nezvládám vstřebávat víc věcí najednou. Když pozoruji a jsem ohromen, nevnímám, co se vypráví. Takže jsem informaci o tom, že starší bratr našeho druhého prezidenta měl nedaleko Sezimova Ústí nějaký mlýn či co, odfiltroval, zatímco jsem zkoumal Lužnici, vzrostlé stromy v obrovské zahradě a představoval si, jak na antuce opodál paní Hana pěkným čopem vyhání pana Edvarda z dvorce.

(Ještě horší to bylo tenhle víkend na zámku ve Žlebech, kde paní drmolila asi tom, kdo a kdy se kam přivdal a přiženil a co znamená který erb, zatímco se ze zámecké kuchyně linula neodolatelná vůně koláčů, které tam opravdu připravovali. To se fakt nedalo vnímat. Ale vzpomněl jsem si na ostudu z minulého týdne a radši jsem se na nic neptal.)

O Benešově vile se toho mezi plebsem moc neví. Vláda ji párkrát do roka pootevře zvědavé veřejnosti všanc, jindy ji má k dispozici premiér, který však dává přednost výstavám koček, takže tam moc nejezdí.

Za komančů tam schůzovali aparátčíci a prezident by možná řekl, že původní interiér vily zkurvili. Navezli tam židle jak z Pakulu a vybudovali tam takový nechutný betonový krb. A kdoví, co se tam všechno událo. Vilu ale před pár lety Úřad vlády zrekonstruoval a vrátil jí aspoň zčásti původní vzhled.

My jsme se k návštěvě sídla, které mělo manželům Benešovým připomínat slunnou Francii, odhodlali na sklonku října v neobvyklé kose. Třásli jsme se zimou. Sezimou. Ale i tak vám, až vláda tuhle tajemnou nemovitost zase otevře, návštěvu nelze než doporučit.

Uvidíte i Benešův památník, kde se zrovna organizátorka zájezdu seniorů pokoušela skloubit harmonogram prohlídek s kapacitou sociálního zařízení. Uvidíte Benešovo oblíbené křeslo i parapet, kde sedávala paní Hana. Funerální nadšenci mohou nahlédnout i do ložnice, kde Beneš v roce 1948 zemřel (na posteli ležela černá růže), a uvidí i jeho hrobku.

A pokud už opravdu žádný idiot nemá jakékoli dávno zodpovězené dotazy, můžete vyrazit k domovu.

text a fotky Řízek