DYCKY ÖRESUNDSKÝ MOST

Saga Norénová, policie Malmö. Kultovní hláška sexy policistky ze seriálu Most. Ne TOHO seriálu „Dycky Most“, ale dánsko-švédské kriminálky. Dlouholetí předplatitelé Řízkových stránek vědí, že autor a ta dáma, která s ním bydlí, si potrpí na dovolené po stopách oblíbených příběhů (srovnej Oslo 2016). A i tentokrát se vaše oblíbená dvojice vydala mapovat místa výše zmíněného snímku, a to opět směrem sever Evropy – do Kodaně.

Saga bydlí za rohem (a přes moře): ve švédském Malmö. Její moderní byt stojí pod věžovitým bytovým domem známého španělského architekta a parkuje před ním Porsche 911 S z roku 1977 v barvě Jägergrün, což je něco mezi hlenem a Kaplického chobotnicí. Svůj nevšední vůz Sága kdysi vyhrála: spolužák se s ní vsadil, že nedostuduje policejní akademii. Sága má totiž Aspergerův syndrom, nebo něco, co se mu velmi blíží. Pro práci policisty to má sice své výhody, ale plodí to i řadu nekomfortních situací. Člověk, který napsal Most, nejspíš vymyslel nejdřív Sagu, se všemi jejími nedokonalostmi. A byl to výborný nápad.

Za porsche se řadí rodinný velkoprostorový vůz. Vystupuje z něj Martin Rohde z kodaňské policie. Jde váhavým krokem, protože je tu prvně. Nenapravitelný sukničkář Martin jede navštívit svou novou kolegyni, s níž vyšetřuje zapeklitý případ, který započal nálezem rozpůlené ženy na hranicích mezi Švédskem a Dánskem. Martin zatím neví, že se v bytě nachází i jeho osmnáctiletý syn, ale lze předpokládat, že z toho nebude mít radost. Dojde ke dveřím a dlouhé vteřiny hledá správný zvonek. Na zdi ve skutečnosti žádný není, ale Martinův představitel hraje velice přesvědčivě.

Na tento a další podobné fígle námi oblíbeného seriálu nás upozorňuje asi padesátiletá švédská průvodkyně Eva, která nás ve svém autě vybaveném oldschoolovými obrazovkami, na kterých promítá pasáže ze seriálu, doveze i k dominantě, která spojuje Kodaň a Malmö – k Öresundskému mostu. Po tomto osmikilometrovém kolosu se za hodinu vydáváme zpátky vlakem do Kodaně, kde už nás čeká další sightseeing s prvky nordic noir, neboli severské detektivky.

Byt Sagy Norénové (ta škatule).

Což je žánr, který je čtenářům a divákům sympatický tím, že zobrazuje detektivy jako běžné lidi se svými problémy, třináctými komnatami a démony. Každý správný severský vyšetřovatel je psychicky labilní, protože ho v dětství zneužívali, je na drogách nebo aspoň chlastá. Seriály plynou, zatímco se hlavní hrdinové srdnatě perou sami se sebou, a když už to fakt jinak nejde, občas i něco vyřeší.

Tím si odbudeme turistické lákačky a snažíme se zapadnout mezi místní.

Mít či nemít kolo, to je to, oč v Dánsku všem běží. A tak si i my půjčujeme bicykl a společně s tisíci Dány brázdíme ploché město až k Andersenově víle. I tato socha stejně jako mnoho dalších světových „pamětihodností“ je zatížena něčím, čemu říkám efekt „push-up podprsenky“. Na všech fotkách vypadá krásně, ale když ji pak vidíte na vlastní oči, je to taková oprýskaná slečna, za kterou se rýsují komíny kodaňských továren vyfukující oblaka kouře.

Byli jsme i v botanické zahradě,
kde toho bylo hodně k vidění.

Vracíme se zpátky přes malebné zálivy s kotvícími plachetnicemi. Normální manželé by dost pravděpodobně na takových místech zastavili a rozplývali by se nad jedinečností takového okamžiku…Já se můžu dojímat leda sama, protože Luky chytil slinu a tempem závodu 1000 mil mi ujíždí někam do noci. Tak třeba jindy, říkám si, když šlápnu pořádně do pedálů, aby se mi můj muž příliš nevzdálil i fyzicky.

Kodaň je zábavná, je drahá, fouká tam, je mekkou cyklistů, místem, kde všichni mluví brilantně anglicky a kde si v restauraci dáte alkohol a pizzu s marinovaným květákem jen výjimečně, protože by vás to zruinovalo. A vůbec nevadí, že to tam ani v nejmenším nevypadá jako v seriálu Most.

text Maruška a Řízek, foto Ř. a paní Eva

BENEŠOVIC VILA

Takoví experti jsou nejhorší. Průvodkyně už už chce vymrzlé výletníky vypustit do tepla jejich automobilů a místních hospod a jen ze sportu se zeptá, jestli nemá někdo nějaký dotaz. Proč si manželé Benešovi vybrali zrovna Sezimovo Ústí? vrtá mi hlavou už od začátku prohlídky jejich vily a tak se zeptám. Žena se propadá hanbou a hlavou se jí honí, že je její muž idiot, protože to paní průvodkyně říkala už na začátku, prý asi v druhé větě.

Můj problém je, že nezvládám vstřebávat víc věcí najednou. Když pozoruji a jsem ohromen, nevnímám, co se vypráví. Takže jsem informaci o tom, že starší bratr našeho druhého prezidenta měl nedaleko Sezimova Ústí nějaký mlýn či co, odfiltroval, zatímco jsem zkoumal Lužnici, vzrostlé stromy v obrovské zahradě a představoval si, jak na antuce opodál paní Hana pěkným čopem vyhání pana Edvarda z dvorce.

(Ještě horší to bylo tenhle víkend na zámku ve Žlebech, kde paní drmolila asi tom, kdo a kdy se kam přivdal a přiženil a co znamená který erb, zatímco se ze zámecké kuchyně linula neodolatelná vůně koláčů, které tam opravdu připravovali. To se fakt nedalo vnímat. Ale vzpomněl jsem si na ostudu z minulého týdne a radši jsem se na nic neptal.)

O Benešově vile se toho mezi plebsem moc neví. Vláda ji párkrát do roka pootevře zvědavé veřejnosti všanc, jindy ji má k dispozici premiér, který však dává přednost výstavám koček, takže tam moc nejezdí.

Za komančů tam schůzovali aparátčíci a prezident by možná řekl, že původní interiér vily zkurvili. Navezli tam židle jak z Pakulu a vybudovali tam takový nechutný betonový krb. A kdoví, co se tam všechno událo. Vilu ale před pár lety Úřad vlády zrekonstruoval a vrátil jí aspoň zčásti původní vzhled.

My jsme se k návštěvě sídla, které mělo manželům Benešovým připomínat slunnou Francii, odhodlali na sklonku října v neobvyklé kose. Třásli jsme se zimou. Sezimou. Ale i tak vám, až vláda tuhle tajemnou nemovitost zase otevře, návštěvu nelze než doporučit.

Uvidíte i Benešův památník, kde se zrovna organizátorka zájezdu seniorů pokoušela skloubit harmonogram prohlídek s kapacitou sociálního zařízení. Uvidíte Benešovo oblíbené křeslo i parapet, kde sedávala paní Hana. Funerální nadšenci mohou nahlédnout i do ložnice, kde Beneš v roce 1948 zemřel (na posteli ležela černá růže), a uvidí i jeho hrobku.

A pokud už opravdu žádný idiot nemá jakékoli dávno zodpovězené dotazy, můžete vyrazit k domovu.

text a fotky Řízek