Na to se všichni ptali, ale nic nevěděli. Věděli jen, že Někdo to všechno musel zařídit, aby to tak, Hedviko, bylo. Nebo ne?
A když nevěděli, tak vymyslili, že ten, kdo to zařídil, je asi dědeček, který bydlí nad těmi lidmi, na nebi, aby na všechno viděl. Zkrátka na nebesích.
Ale nikdy nikdo takového dědečka neviděl. Tak si ho malovali a představovali, že má vousy a je hodný. A protože ten dědeček, co je nahoře, všechno vidí a všechno stvořil a řídí, začali mu říkat Stvořitel. A protože všechno může, protože je nahoře, zkrátka nad lidmi, říkali mu Všemohoucí.
Jenomže nikdy nikdo toho dědečka Stvořitele a Všemohoucího neviděl. Tak jen věříme, že je.
A já jako tvůj malý dědeček, který nic nestvořil ani není všemohoucí, věřím, že takový větší dědeček asi je, i když jsem ho neviděl. Tomu se říká Víra.
Hele, Hedviko, věřit v něco, co jsem neviděl, neslyšel, nešáhl si na to ani neochutnal, je docela prima. Věř dědečkovi!
text děda Láďa, foto Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat